Skleněné peklo

Kdo šetří, má stupeň popálenin tři, aneb když se sejde šlendrián a chamtivost, hned je oheň na střeše. Teda ne hned, nejdřív v 83.patře.. Sice nechápu to neustálé machrování hasičů při sjíždění dolů po tyči, místo aby si udělali místnost v patře hned vedle požárních aut, ale musím uznat, že v nekvalitou bičovaném disaster žánru těžko budete hledat něco lepšího a klasičtějšího. Skleněné peklo nezanedbává charaktery, je napumpované adrenalinem a neokázale skládá hold hasičskému cechu (pobavilo trefné srovnání s americkým fotbalem ohledně odlehčení výstroje). Herecké obsazení je samo o sobě výbušnou směsí, akorát mě překvapilo, že ti dva modroocí geroji v hlavní roli sice uměli zkrotit plameny, ale s vlastním egem už to bylo horší (spory o počet replik či umístění v titulcích). Je zajímavé, že podobně to měl kohout McQueen i s Brynnerem v Sedmi statečných, asi nesnášel přítomnost dalšího drůbežího samce na smetišti.. (01.06.2016)

(1001) Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady. Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí. Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr. (25.08.2015)

Skleněné peklo se už dnes takřka po více jak třiceti letech zařadilo ke klasice žánru "Katastrofický film" který se především v sedmdesátých letech rozmohl zvláště když nebylo co točit, tedy především v období politické nebo ekonomické krize. Společně s Dobrodružstvím Poseidonu, Zemětřesením nebo s Letištěm a Letištěm 1975 jej řadím ze všech jmenovaných filmů úplně nejvýše a to nejen za ty tři Oscary který tento snímek získal. Vůbec rok 1974 dal v Oscarech nečekanou příležitost hnedle dvěma filmům a vedle již zmíněného Skleněného pekla pak získal dvě ceny i snímek Zemětřesení. Základem úspěchu filmu, bylo v první řadě jeho jedinečné obsazení, především pak ve dvou hlavních úlohách. Architekt Paul Newman a modrooký sympaťák, šéf hasičů starý a zkušený mazák Steve McQueen společně zažívali své nejlepší časy (zvláště pak Steve McQuenn, pro kterého to byla vůbec jedna s posledních rolí), a coby jako známé filmové hvězdy společně patricipovali a prožívali jistou renesanci. Ale i další byli dobří jako např. William Holden, Faye Dunaway nebo původem zpěvák ve filmu sňatkového podvodník Fred Astaire ty všichni byli vynikající a skvěle se navzájem doplňovali. Snímek má neuvěřitelné silnou atmosféru v překonání sama sebe, v nasazování života za ostatní, v přátelství dokud krize i když se ztrátami není společnými silami zažehnána a problémy vyřešeny. Bez možnosti digitálních efektů avšak tehdy s výbornými vizuálními efekty, střihem, kamerou a s všemožnou technikou jsme naprosto vtažení do závažného morálně-technického dilematu při požáru smýšleného nejvyššího mrakodrapu (opravdu důvěryhodné exteriéry i interiéry 30 m. vysokého modelu), světa a nic není opravdu ponecháno náhodě. Opravdu skvělá filmařina a co se týče žánru tak prostě klasika. I ten starý (nevím jestli původní), Československý dabing ve kterém nám ČT film nabídla také ušel. Dočkáme se někdy v budoucnu zdařilého remaku..? (09.06.2007)

Musím se přiznat, že katastrofické filmy jsem měl vždycky rád, ať už v nich sopka chrlila horkou lávu, meteorit zpustošil půlku planety nebo mimozemšťané zahájili kompletní invazi. Tenhle snímek ani zdaleka neobsahuje takové globální hrozby, ale vystačí si krásně s jedním velkým mrakodrapem a jedním nemalým požárem uvnitř. Stal se z něj prostě klasický katastrofák s výborným obsazením v čele s Paulem Newmanem, Stevem McQueenem a Faye Dunaway. Mimojiné i hudba Johna Williamse je jako vždy skvělá a efekty jsou na svou dobu přímo úžasné. Četl jsem jednu z literárních předloh a musím říct, že jsem nadmíru spokojen. Tenhle snímek je prostě výborný, jeden z mých velmi oblíbených. (05.01.2012)

Skleněné peklo, základní pilíř katastrofického filmu stojí na všech obehraných klišé stejně tak pevně jako samotný žánr na tomto snímku. Během necelých tří hodin režisér John Guillermin stupňuje tempo v intervalu schodů mrakodrapu, aby nakonec dospěl až k samotnému vrcholu v podobě závěrečného „spásného plánu“. Akční scény režírované Irwinem Allenem ani po více než 30-ti letech neztratili nic ze své působivosti, realističnosti a hlavně, napínavosti. Pyrotechnická práce je bezchybná a díky kameře a střihu je povýšena na delikátní záležitost pro fajnšmejkry. Navíc i samotný příběh, byť plný (v dnešní době) okecaných replik, psychologické jednotvárnosti hrdinů a celkové dramatické stavbě plné nejrozmanitějších klišé, je maximálně poutavý a díky bezvadně odvedeným hereckým výkonům je celý tento film povýšen na královskou podívanou bez hluchého místa či minimální porce nudy. Žánrová učebnice! (15.04.2006)