Slepota

Další z řady postapokalyptických filmů o zkáze lidstva. Tentokrát však hlavní roli nehraje útok mimozemšťanů ani horda krvežíznivých zombie, nýbrž lidská slepota. Absence zraku pro člověka představuje jednu z největších nočních můr. Pokud se to navíc stane náhle široké populaci obyvatel dospělých jedinců, kteří nemají možnost se přizpůsobit svými ostatními smysly, zavládne tak panika a chaos. Jako vždy, vláda udělá patřičná opatření a všechny izoluje, respektive pozavírá je jako vězně na vyhrazená místa, předhodí jim trochu toho nezbytného jídla k přežití a o zbytek se starejte sami. Vývoj je nevyhnutelný a opět se projeví temné stránky lidského druhu a o to tu i asi jde, nejevě je potřeba zažít tmu než spatříte světlo. Dále bych chtěl už jen říct, že se z Julianne Moore stane Matka Tereza svých nebohých oveček, ale proč zrovna ona, to se opravdu ve filmu nedozvíme. Hodná je vlastně i na své nepřátele a změnit se to rozhodne až po nedobrovolných sexuálních orgiích. Ano, možná že již delší dobu trochu spoiluji, ale připadá vám snad normální starat se o své spolutrpící, nechat sebe i je prožívat muka a zasáhnout až když je dílo zkázy dokonáno? A po tom všem se ještě jako hrdina, který se všemocně postavil zlu, procházet mezi kulkami a hláškovat "You missed!" Mně tedy rozhodně ne. Nebyla tam žádná hybná páka, která by najednou podnítila změnu názoru nebo odhodlání a navíc když máte značnou výhodu nad ostatními a teď nechci podceňovat slepé lidi, kteří mají díky dlouholeté nevidomosti vyvinuté své ostatní smysly na vyšší úrovni, ale tohle je prostě nesmyl. Jeden vymatlanej rádoby vůdce s pistolkou by nad Julianne Moore prostě neměl šanci a to taky nakonec dokázala, leč z nepochopitelných důvodů až s křížkem po funuse. To odzbrojení mohlo proběhnout již dávno, nemuselo to dojít tak daleko a i pomstě by se hlavní představitelka vyhnula, kdyby tu zbraň prostě jen sebrala. Abych se taky zmínil o vizuální stránce, kamera je sice slušná, ale na můj vkus je to místy až příliš přesvětlené nebo naopak zahalené do světa stínů. Fernando Meirelles mě zatím svými filmy více než potěšil, ale tento jeho další počin či spíše paskvil? vnímám obdobně jako Shyamalanův The Happening, který dopadl ještě o poznání hůře. (6/10) (24.12.2008)

Jen na chvilku zavřete oči a představte si, že už to tak zůstane napořád....Opravdu zvláštní psychologické drama, jenž mi s některými vyhrocenými scénami bralo dech. Obzvláště zajímavé bylo sledovat, jak se po oslepnutí začala projevovat pravá povaha hl. hrdinů... Jak jsem čekal, moje oblíbenkyně ( Julianne Moore ) předvedla neuvěřitelný výkon a díky tomu jsem s ní prožíval každou minutu. Z ostatních herců mě nejvíc potěšil Mark Ruffalo, kterého jsem po vynikajÍcím dramatu What Doesn't Kill You začal detailněji sledovat. Abych to shrnul.. obsazení i hudba na výbornou, ovšem pátou hvězdu si netroufám dát kvůli zdlouhavému začátku ( tuším, že se jednalo o druhou půlhodinovku ), bez které bych se klidně obešel a zažil bych svižnější podívanou s o 30 min. kratší stopáží... takže dnes už po druhé slušných 80%. (19.06.2009)

Vše začne jako katastrofický thriller o záhadné epidemii při které lidé zničehonic oslepnou, (nebo spíše začnou vidět jen bílo) zvrtne se to na komorní drama o životě v izolaci a končí ve stylu zombie hororu (nebo to byly možná jen náznaky). Ve výsledku slušný snímek na jedno zhlédnutí, který neurazí, nenadchne, neuškodí a nezůstane v hlavě. Od tvůrce geniálního "Města bohů" jsem ale čekal trochu více. (14.03.2012)

Celé lidstvo kromě hlavní hrdinky postupně přichází o zrak, "nakažení" jsou převáženi do karantény, kde vzniká jakýsi vnitřní systém komunity a od toho je už jen krůček k projevu zvířecí povahy lidí a páchání všemožných zvěrstev. Námět jako stavěný pro katastrofický film, režisér Fernando Meirelles ho ale zpracoval jako komorní a velmi citlivou alegorii na společnost, její rozklad a desocializaci lidí. Blindness se do těchto témat neponořuje nijak výrazně hluboko, ony jsou pouze jednou z vrstev tohoto díla, nikoliv nosným pilířem. Film působí výrazněji na rovině celkového prožitků postav aplikovaných na diváka. Filmový styl má tendenci eliminovat jasné tvary prvků mizanscény a přenášet je do abstraktní roviny prostřednictvím změny hloubky ostrosti nebo přeexponováním záběrů, aby na diváka aspoň z části převedl čití slepých lidí. Forma v tomto případě hraje prim (ne že by příběh pokulhával, ale vizuální stránka je jednoduše hlavní devízou filmu) a ve výsledku je Blindness spíše lyrickou emocionální bombou namísto epiky. Zde je nejdůležitější prožitek. Pro mě velmi působivý film 90% (10.02.2009)

S lidstvem už to bylo nahnuté mnohokrát. Tentokrát nás netrápí nasraní zelení mužíčkové, ani za námi neběhají po krvi prahnoucí zombie. Začne to zoufalým šoférem na křižovatce, jenže nebude sám. Slepců přibývá, vláda vše vnímá a řeší jako nevysvětlitelnou epidemii a postižené začne izolovat. A je to (mimochodem přístup vlády i vojáků je mimo). Zdá se, že lidská hloupost má zelenou a vládu v nové komunitě přebírají silnější. Jenže jak lze soucítit s těmi, jež trpí a dojdou až ke ztrátě lidské důstojnosti, když v tomhle „vězení“ rozhodně nevládnou svaly nebo jeden pitomý revolver? Jak lze vnímat emoce, když plynou z nelogického chování postav? Když někdo trpí sexuální služby, přitom má oproti jiným velkou moc, nabízí se otázka, zda si dělají tvůrci legraci. Nedozvíme se, proč dotyčná nepřišla o zrak (a kupříkladu proč v závěru pustí slepého muže do ulic samotného?!?), nedozvíme se, zda má jít o nějaký sociologický komentář nebo kritiku charakteru lidské společnosti. Ano, lidé jsou prohnilí, ale to víme. Pokud to byla snaha o uvědomění si toho, že ve dvou, ve třech se to lépe táhne, tak se zvolila blbá cesta. Fernando Meirelles nicméně umí, náladu to má, vypjaté scény mu jdou. Celkově ovšem docela křeč. A bohužel i dost banální. Přitom po prvních dvaceti minutách jsem se těšil jak děcko. Po zobrazení lidských slabostí a ctností budu příště pátrat jinde. (20.11.2017)