Uprchlík

Snažil se po několik večerů, ale nakonec mi stejně neutekl; uprchlík Harrison, kterého si na jeho šedivějící šišku snad začnu vážit. Zůstává mi záhadou, jak zrovna Ondra Davis dokázal spáchat jeden z nejlepších akčních thrillerů devadesátých let, ale jinotaj to je moc příjemný. Kdyby film mohl mít koule, Uprchlík jimi bude škrundat o podlahu. Jen bych ovšem udělil Řád koktavého bambuly za dabing pornoherce Jonese v druhé české verzi. (Filmfest Hurghada 2012, 4/67) (29.12.2012)

Za mlada jsem viděl úvod, líbilo se mi to, tak jsem se na kompletní zhlédnutí hodně těšil, ale bohužel mě to příliš nezaujalo. Začátek je opravdu skvělý, ale postupně se to na můj vkus až moc zamotává, děj ztrácí náboj a hlavně mně osud hlavní postavy byl ke konci tak nějak šumák. Ve druhé půlce jsem se začal ztrácet v postavách a v tom, kdo je vlastně hodný a kdo ne. Hrozný dabing T. L. Jonese mi to taky částečně pokazil. Představoval jsem si to údernější, méně zamotané a celkově silněji zpracované, ale i přes tyto výtky uznávám, že to je solidní krimi thriller se skvělým Harrisonem. 65% (26.06.2012)

Dobrý film. A k mému překvapení film nestál pouze na výkonu Forda, ale také se ukázal Jones (ne jak v Tahle země není pro starý). Příběh je docela napínavý a ten konec také není špatně vyřešen (samozřejmě každému bylo jasné, že prokáže svoji nevinu, ale ten způsob jak to dokázal je zajímavý). 4* je myslím přiměřené hodnocení. (16.12.2007)

Uprchlík má především ukázkové tempo a rozvržení děje. Rovněž skvělý je ve své roli Harrison Ford, který se v drtivé většině případů chová doopravdy jako chirurg a nikoli jako vězeňský profesionál s fyzickou kondicí atleta. Vítězí chytrostí, důvtipem a odhodláním. Oproti tomu jeho protipól je neménně skvělý. Jonesovi sedne role drsného a ambiciózního policisty skvěle a Oscar se na poličce vyhřívá poprávu. Ať už se to zdá jakkoli nemožné, u tohoto snímku si člověk neoddychne ani na minutu. Začátek patří k tomu nejvíce strhujícímu, co lze v kinematografii vidět. Vlaková nehoda je neskutečně věrohodně natočená a takovéto perličky by se daly jmenovat dlouhou dobu. Davis je schopný tvůrce. Bohužel ne vždy natočí dobrý film. (08.10.2006)

Akční thriller bez jediného nadbytečného záběru funkčně aktualizuje hitchcockovské schéma "nevinný muž na útěku". Film má především neskutečný spád. Ještě než doběhnou úvodní titulky, je Kimble odsouzen k smrti a ačkoli až do čtyřicáté minuty nemáme vizuální důkaz, že zločin opravdu nespáchal, držíme mu pěsti. Díky Fordovi, který je prostě "likeable guy" i díky tomu, že nám film svým tempem, při kterém nezbývá čas na vysvětlování, nedává na vybranou. Duel "kardiochirurg versus federální agent" je vzácně vyrovnaný, a jestli si film občas dovolí humor, pak se smějeme s vyšetřovateli, nikoli vyšetřovatelům. Spravedlivé rozložení pozornosti mezi lovce i loveného dovoluje naplno zapojit paralelní montáž, jejíž zásluhou je film výtečně rytmizován. Prostříhávání mezi dvojicí akcí jako hlavní prostředek k dynamizaci vyprávění přitom využívá od prologu, kdy pouze namísto dvou současně běžících dějů sledujeme přítomnost a minulost. Linie Gerarda a Kimbla se od sebe navíc liší také stylisticky, jak lze nejlépe sledovat na honičce pod tunelem (akčnost hudby, délka záběrů, nervnost kamery) - od této scény je zároveň naznačováno, že jediným východiskem pro Kimbla je kooperace s mužem, který mu jde nemilosrdně po krku (sladění stylů). Velmi důsledný je film také v distribuci informací a míře vědění, které nám v návaznosti na jednu ze dvou ústředních figur zprostředkovává. Podle potřeb vyprávění víme někdy více než Gerard, jindy zase více než Kimble - pořád jsme přitom napnutí a přesvědčeni, že hrdina má náskok jen pár kroků a jeho dopadení je na spadnutí. Uprchlík podobně jako Mlčení jehňátek za účelem vyvolání napětí či překvapení velmi uvědoměle pracuje se žánrovými schématy - více scén je vystavěno tak, abychom si na základě zkušenosti s podobnými scénami v jiných filmech mysleli, že Kimble už už bude dopaden - v jednom případě jdou ale policajti po známých jeho bytné, v jiném běží Gerard do jiného schodiště, než po kterém Kimble sbíhá. Při svém strhujícím tempu, přesně rozvrženým bodům obratu a výtečné gradaci pomocí cliffhangerů, jejichž vinou se ovšem film nedrolí do pomyslných seriálových epizod, Uprchlík zvládá zároveň prokreslovat postavy a přesvědčovat jak nás, tak Kimbla/Gerarda, že ten druhý to vlastně myslí dobře (scéna s chlapcem a rentgenem v nemocnici, důležitá, názorně předvedená skutečnost, že Gerard nevyjednává, sloužící k našemu docenění jeho odlišného přístupu ke Kimblovi, s nímž je ochoten komunikovat). V dětství jsem Uprchlíka sjížděl na VHSce stále dokola. O mnoho let později mi přijde pořád stejně boží a doufám, že jsem jej neviděl naposledy. Je málo takových. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, JitkaCardova (01.03.2015)