Uprchlík

Harrison Ford rozhodně není hercem jedné role a je znám nejen jako Han Solo, Indiana Jones nebo Rick Deckard. Jednou z jeho nejslavnějších rolí je ale také bezpochyby Richard Kimble, hlavní hrdina thrilleru Uprchlík z roku 1993, který dodnes neztratil nic ze svého kouzla a dodnes se jedná nejenom o jeden z nejlepších thrillerů všech dob ale také o jednu z nejlepších adaptací seriálu do celovečerní podoby. Seriál z roku 1963 se po třech dekádách dočkal předělání v podobě vyložené akční pecky, které se ujmul režisér Andrew Davis. Před Uprchlíkem tvůrce Segalovek Nico a Přepadení v Pacifiku, po Uprchlíkovi režisér zapadlejších méně památných filmů jako Protiúder s Arnoldem Schwarzeneggerem a především se opravdu nikdy z Davise nestal režisérský veterán. A přesto je právě on podepsán pod tak bravurně napínavým thrillerem, který sice možná od začátku sází na to, že je hlavní hrdina nevinný, o to více je ale poté skvěle hlavnímu hrdinovi fandit a být u jeho utíkání před zákony napjatý stejně tak jako on. Harrison Ford ztvárněním Richarda Kimblea vytvořil sympatického hrdinu, který postupně čím dál tím více dokazuje, že je dobrákem od kosti a dává smysl, že většina jeho známých obvinění z vraždy jeho ženy odmítá. O to více napínavější je poté fakt, že jde Kimbleovi po krku chladný profesionál Sam Gerard za jehož ztvárnění Tommy Lee Jones nejenom právem získal Oscara ale také dál právě tento herec zrod jedné z nejlegendárnějších hereckých filmových improvizací s hláškou ´´ I don´t care´´, která k tak chladnému profíkovi jako Gerard velmi dokonale sedí. Uprchlík se klidně mohl stát akčním béčkem a technicky vzato se klidně mohlo stát, že by z holé zápletky šlo vytvořit nový film se Stevenem Seagalem či Michaelem Dudikoffem v hlavních rolích. Andrew Davis si ale vybral svou nejsilnější chvilku a natočil opravdu napínavou a skvěle natočenou jízdu, která je dodnes naprosto parádní ukázkou co se týče nějakého budování napětí či vyložených konfrontací dvou rivalů. Jedná se tak o bravurní thriller, že by klidně šlo tak nějak počítat s tím, že jde o devadesátkový upgrade filmů Alfreda Hitchocka, který sází na hrdinu, který se ocitne v nastražené pasti, ale díky své síle se nevzdává a bojuje za pravdu a spravedlnost. Uprchlík obsahuje několik památných sekvencí náraz vlaku, seskok do vody z velmi vysoké výšky nebo finále v nadzemce. Všechny tyhle scény jsou napínavé a především bravurně natočené. I proto se tak velmi těžko dá uvěřit, že za nimi opravdu stojí právě Andrew Davis, který dle scénáře Davida Twohyho (pozdějšího tvůrce Černočerné tmy) a Jeba Stuarta (který už tehdy byl spoluscenáristou původní Smrtonosné pasti) natočil film, který velmi paradoxně nestárne a neomrzí i přes to, že už divák po dalším zhlédnutí vlastně veškerý postupný průběh ví. Zároveň se tu velmi dobře pracuje s veškerými členy Gerardova naháněcího týmu, který zde ukázal, že by klidně mohl utáhnout vlastní seriál (bohužel je pokračování/spin-off Šerifové výrazným poklesem a za mně dost možná jedno z nejhorších filmových navázání v dějinách) a z něhož nejvíc výrazný je mladý Joe Pantoliano, v menších rolích se tu objeví Julianne Moore či Neil Flynn (z jehož menší role poté těžila jedna epizoda Scrubs), ale především jde skutečně o herecký koncert dvou hlavních hvězd, přičemž je poté vlastně těžký výběr zda chce divák zrovna trávit čas spíše s Gerardem nebo Kimblem, což jen dokazuje jak skvěle dvě hlavní postavy tento film má a jak není lehké chladnokrevného profesionála jen tak zahrát. Uprchlík dodnes patří mezi nejlepší thrillery, který dodnes neztratil nic ze svého bravurního tempa, napětí, hereckých výkonech a památných akčních sekvencí. Dodnes jednoduše stylová thrillerová filmová škola, která je prostě dodnes dokonalá a předvádí nejen jednu z nejslavnějších rolí Harrisona Forda, ale také roli Tommyho Lee Jonese, která jej definitivně dostala do vyšší hollywoodské ligy. Právem kultovní klasika, která dodnes nezestárla a velmi pravděpodobně tomu ani v následujících letech nebude jinak.... (03.09.2020) (méně) (více)

Mistrný scénář a skvělé fázování a tempo příběhu. Nesledujeme typický, očekávatelný souboj mezi lovcem-agentem FBI a naháněnou kořistí, ale geniální a zrakům všech ostatních skrytou spolupráci dvou silných solitérů - neboť od chvíle, kdy Sam Gerhard uslyší, že uprchlý vězeň mohl být odsouzen nevinně, a je ubezpečen, že ten muž je pronikavě chytrý, podniká sice navenek dál ty nejpřísnější kroky k jeho chycení a skutečně se chová jako zavilý tvrďák, nicméně právě pod tento pláštík drsňáka snadno skryje, že každý z podnikaných kroků v pátrání bude zároveň i šancí pro oběť, aby nesrovnalosti v případu stihly vyjít najevo. Pokud ovšem Kimble bude opravdu dost mazaný, aby stíhal držet krok a spolupracovat, a nedá se trapně chytit na ulici nebo zastřelit. To už Gerhard nechává na něm a osudu - nebude-li dost chytrý, tak za záchranu stejně nestojí. *** Gerhard nemůže oficiálně znovu otevřít Kimblův případ, ani kdyby chtěl - na to není čas ani ochota příslušných institucí - přešetření tedy může proběhnout jedině zároveň, dokud je uprchlík na svobodě - dokud ho Gerhard loví. Neoficiálně, v rámci lovu na vězně, jako součást honěné. Evidentně to dojde oběma mužům zároveň (možná k tomu jeden inspiroval svým krokem druhého), a ocitají se spolu na jedné lodi. Gerhard si ve svém povolání vybudoval dost praktické a autoritativní mimikri nesmlouvavého tvrďáka, který dělá svou práci doslova přes mrtvoly, a dokud si sympatizující vlčáci z FBI myslí, že zkušenému veliteli pomáhají v nejrychlejší cestě ke kořisti, pak mu v rámci pátrání po Kimblovi zařídí cokoli, klidně i revizi vyšetřování případu. A Gerhard se může v klidu soustředit na fakta a z domnělého honu udělat v pravou chvíli, kdy už bude vědět, na čem s Kimblem je, tažení za osvobození nevinně odsouzeného. *** Gerhard to ostatně nepokrytě říká celé jednotce FBI hned zkraje, když rozhoduje o strategii pátrání: "pokud je doktor Kimble zpátky v Chigacu, vyčkejme, dejme mu možnost, aby se tu v klidu usadil a pokusil se vrátit do normálního života". Co v danou chvíli vypadá jako ironický žert, je ze zpětného pohledu jasně čitelné jako agentův pravý záměr. Dělá svou práci, honí uprchlíka, ale dělá ji tak, aby v koordinaci s kroky doktora Kimbla, pátrajícího na útěku na vlastní pěst, celý případ odhalil - nespustí okamžitý hon na vězně po celém městě, ale rozhodne se pro strategické vyčkávání a přiměje jednotku FBI, aby ho zásobila všemožnými starými i novými informacemi ke Kimblovu případu, k nimž jim za sebou štvaný Kimble nechává jako stopy nové střípky a mozaika se postupně vyjevuje jim oběma. Od Gerharda to přitom není žádná zástěrka, je to jedna z možností, jak vězně chytit, jen chytře zvolená: ve chvíli, kdy ho bude mít, bude už také vědět, jestli je vinen. Honěná se tedy rozbíhá po poli stop a důkazů právě proto, že Kimble to tak potřebuje, a proto, že Gerhard to tak rozhodl - a že se oba uměli spolehnout na inteligenci toho druhého. *** Příznačný moment třeba je, když se Gerhard s Kimblem pouští do honičky a střílí po něm před zraky policistů; nestřílí tak, aby ho zabil ani poranil - míří mu efektně doprostřed čela a jakoby vztekle pálí, takže nevznikne ani nejmlhavější podezření, že ve skutečnosti pracuje i na možnosti Kimbla později zachránit a nyní si ho zabít nehodlá. Gerhard ale ví (jak mu ukázaly první výstřely do skla dveří, v nichž se Kimble na chvilku zasekne), že kulka jen vykreslí neškodnou pavučinu na tvrzeném povrchu dveří pár centimetrů před Kimblovou hlavou. Podstatné je, že vůbec nezamíří na nohu, která Kimblovi na chvíli v zasouvaných dveřích uvízla, čímž by ho na útěku definitivně zastavil a tím i odsoudil k záhubě dřív, než bude sám stoprocentně znát pravdu. A ovšem, ve chvíli, kdy už pravdu zná, neváhá využít svou autoritu a odvolat vrtulník ze střechy s falešným požadavkem na vlastní bezpečnost, ani zastavit ruku svého kolegy, který má Kimbla chvíli na mušce atd. (Ona všechna Gerhardova rozhodnutí, příkazy a vlastní jednání stojí za takový drobnohled - právě díky tomu se dá pochopit, odkdy ví, že nechce Kimbla zabít ani chytit dřív, než vypátrá pravdu, i odkdy je už přesvědčen o Kimblově nevině.) A ve finále pak nemusí Kimblovi nic složitě vysvětlovat, ale podá mu ruku jako sehranému parťákovi po vítězném mači proti mašinérii. A Kimble je sice překvapený, že to doopravdy vyšlo, ale perfektně rozumí, proč a jak. *** (25.05.2014) (méně) (více)