Evilenko

Kvalitní okamžiky snímku totálně smetla filmová fantazie a tedy odklon od reality, jinými slovy debilně napsaný scénář. S takovýmhle tématem mohl vzniknout druhý Zodiac, stačilo se jen držet vražd, vraha a nemíchat do toho všeho ty pindy o zhypnotizování a o rodinných trampotách vyšetřovatele, které stejně nikoho nezajímají. Totálním hřebíkem do rakve případné přítomnosti jakékoli kvality byla ona nudistická konfrontace vyšetřovatele a vraha, to jsem se bohužel upřímně zasmála z návalu nesoudného kreténismu tvůrců filmu. Nemám nic víc, co bych napsala, prostě mizerné, zbytečné a neuvěřitelně trapné. (11.12.2011)

Přímka komunistické trpkosti načrtává křehkost dětské duše, která je obelstěna zrůdností charakterových rysů netvora zaobalených do kůže beránka. Evilenko je úspěšný manipulátor, jež přináší náhled na své hnisající myšlenky. Sledování jeho činů ve mně vyvolává pocity neúrody mé mysli. Vybroušenost a nezkrotnost příběhu sebou přináší v závěrečných fotografiích pozastavení se nad památkou zesnulých obětí. (16.01.2009)

Lidem, kteří zde poukazují na případné historické nepřesnosti a nesrovnalosti jejich názor neberu. Pro mě, i přes to, že mám "něco málo" o Čikatilovi nastudováno a o všech nesrovnalostech vím, je tento film stejně naprosto dokonalý. V tomto případě kašlu na reálie, jde o to, že z Malcolma McDowella jsem měl husí kůži. Dlouhá léta byl tento PAN HEREC pro mne hlavně tím rozpustilým rošťákem s buřinkou a se suspenzorem, užívajícím nadměrné množství očních kapek (a že i ta role byla těžká kláda), ale teprve v Evilenko na mě z očí vypustil opravdové běsy. Tohle se snad ani nedá zahrát, to musí v člověku být. Nemusí řvát, šermovat nožem nebo na kameru žvýkat kila krvavé flákoty, jemu stačí aby se smutně, až něžně podíval... a klidným, pocit bezpečí vzbuzujícím hlasem promluvil na dítě... (13.01.2013)

Neuvěřitelně špatný film, který nezachrání ani herectví Malcolma McDowella – kde nic není, ani Čikatilo nebere. Většina prvků „fikčního“ světa masového vraha Evilenka ve filmu funguje špatně: naprosto směšná psychologie postav, špatně uchopená a naivně prvoplánová politická metafora. Postavy ve filmu se chovají, jako by se Rusko v r. 84 s komunismem dávno vypořádalo a na Evilenka, jako zapáleného komunistu, se dívají zpočátku jako na fanatika „staré“ ideologie, po-té co je odhalena jeho zvrácená podstata, jako na „nakaženého“ zvráceným myšlením: první zástupce/produkt patologické éry – krize osobnosti „člověka-komunisty“, jenž za sebou přitáhne další takové, které je třeba především „pochopit“, abychom se před nimi mohli účinně bránit atd. Naivita tvůrců, s jakou tuto „velkolepou tragédii dějin“ předvádějí, by mohla být docela zábavná, kdyby zde nešlo o inspiraci životem skutečného masového vraha Andreje Romanoviče Čikatila, který byl obviněn z vraždy více než 50-ti osob. Je škoda, že když už se někdo pokusí tyto hrůzné události umělecky zpracovat a vykreslit nejtemnější oblasti lidskosti, musí to celé takto neuvěřitelně zprznit. Ve věci formy jde film ruku v ruce se svým zhůvěřilým obsahem: herecké výkony jsou (až na McDowella) strašné a o nějakém narativním rámci a dramatizaci bych raději vůbec nepsal. (16.05.2009)

Na tomto psychologicko-fiktivno-dokumentárním snímku se mi líbil jen konec. Jak masového vraha chtěly Spojené státy a Německo živého (na výzkum čeho a proč?) a nabízely za něho horentní sumu. Marně. Dějově je to podprůměr, protože do toho zase cpali komunismus, Stalina a kdo ví co. Takže se film změnil na nesourodou směs politiky s krimi. Nefunguje to, tuto kombinaci by dokázali dobře natočit jen Rusové, kteří tu dobu prožili in natura. Nikdo jiný tomu nerozumí. Film byl pro mě, přes celkem dobrý výkon Malcolma McDowella, zklamáním. (03.07.2017)