Kruhy

Verbinského jednotku dodnes pokladám za jeden z najstrašidelnejších a najinšpiratívnejších hororov, aké k nám od roku 2002 zavítali. Ale trojka je dosť biedna. Pritom scenár nie je zlý. Ak si odmyslíme ledva postačujúce postavy a plno neskutočne prestarnutých klišé (postava X má pre ostatných zásadnú informáciu, uteká im ju povedať a cestou k nim zomrie), tak je zaujímavé venovať sa zrodu Samary (hoci Japonci prequel nakrútili už v roku 2000, ehm). Poteší aj vedľajšia dejová linka s univerzitnou „sektou“, snažiacou sa vedecky (!) bojovať proti Samare (znie to blbo, ale má to niečo do seba). Takisto prostredie malého mestečka, kde sa to všetko začalo, je príjemné; mám rád vidiecke horory. A hoci sú postavy ozaj nie príliš prepracované, na Vincenta D´Onofria, Johnnyho Galeckého a Talianku Matildu Annu Lutz sa aspoň dobre pozerá. No je zvláštne, že Samara sa objavuje iba minimálne. Miestami to dokonca vyzerá skôr ako nejaký „iný“ horor, do ktorého sa štúdio prostredníctvom dotáčok rozhodlo dodatočne dodať Samaru, aby bol aspoň niečím zaujímavý. Ono už v jednotkách Hidea Nakatau/Gorea Verbinského sa Samara/Sadako objavovala iba v náznakoch a potom až na konci a o to desivejšie to bolo. Ale teraz to pôsobí predsa len dosť čudne. Ako návrat k legende, ktorá svoju studňovú púť začala pred 15. resp. 19. rokmi síce príjemné, no chcelo to oveľa viac a to ako na strane režiséra, tak hercov, producentov, maskérov, šéfov výpravy, kameramana, hudobného skladateľa, strihača... koho som zabudol? (14.04.2017)

Problematický je scénář, jelikož velmi často stojí v rozporu s tím, co bylo řečeno v minulých filmech. Nesedí samotná existence dalších nahrávek a pozměněna je tu hlavně i Samařina historie, kterou jsme se z velké části dozvěděli v druhém díle. Tento fakt je naštěstí alespoň z části odpustitelný díky slušně našroubovanému ději, který i přes klišoidní odbočky umí udržet napětí. (14.12.2020)

„Noli turbare circulos meos,“ pronesl s arogantním úšklebkem Gutieréz. „Osculate posterior, debile,“ odvětil nasraně verbal neméně plynulou katalánštinou, nadrcenou k dokonalosti dlouholetým studiem příbalových letáků svých psychofarmak, a probodl ho. Pohledem natolik sžíravým, že už se ten manták znovu objeví ve studiu snad jen v případě, že bude nosit nějakému opravdovému režisérovi tortily ke svačině. Nejprve trojice narkoleptických matlalů narychlo uplácala kruhový scénář k bingu ve starobinci, poté se k tomu nachomejtl nějaký hispánský amatér, uchopil kruh mezi dvanáctkou a šestkou a zatáhl, načež totéž zopakoval mezi trojkou a devítkou. Ve vzniklém kosočtverci se pak vcelku bez reptání prznitelná italská kočička (jediné pozitivum) a mimořádné slizký, nesympatický a prkenný bukanýr, co si v mládí asi příliš často holil obočí, potácejí od ničeho k ničemu a chovají jako bitchíkovci po nukleotomii, aby jim náhodou místy až komická, nahnilá studniční mastňačka nezapatlala displej na elcédéčku. Výborná alternativa, když zatoužíte bezuzdně vyprcat nějakou vzpurnou figurantku a nemáte zrovna po ruce Rohypnol. Ale pozor, vy se samozřejmě musíte celou dobu dívat stranou, to dá rozum! (26.02.2017)

Johnny Galecki v hororu, to je jako by ste dali Luďku Sobotovi roli v novém Terminátorovi, ale tohle je jen vrcholek hoven na hromadě nepochopitelně zbabrané žumpy. Kruhy byly tím nádherným ukázkovým příkladem, kdy už z traileru poznáte, že ten film bude prostě sračka. Občas je prostě film tak špatný, že ani geninální střihač nedokáže udělat minutu a půl dlouhý trailer který by navnadil diváka, protože prostě nemá ani z čeho brát. Samotný příběh není vůbec špatný, jakkoliv je jeho konec předvídatelný a myšlenka je možná opravdu zajímavá, nicméně je zabalená v naprosto sterilním hávu, bez náznaku atmosféry, nějaké lekačky, nebo napětí...prostě prázdné nic. Dostat do ruky takovou značku a neumět jí prodat, tomu se prostě řiká ryzí režisérské břídilství. Samotná Samara nebyla nijak děsivá ani v kruhu z roku 2002, tam to spíš všechno dělala atmosféra a ani tady se jí fakt neleknete, občas sem se spíš přistihnul jak prskám smíchy, hlavně když lezla z mobilu. Za celý film se objeví asi na deset vteřin a když 100 minut civíte na nic, potom přežijete regulérně vykradenou pasaž z filmu Don't Breathe (to jsem normálně nevěřil vlastním očím, asi i víc než samotný D'Onofrio) tak se znovu objeví na deset vteřin ve finálním zůčtování....uuuuffff. Finalní pasaž má sice onu zmiňovanou dobrou, leč předvídatelnou pointu, zase je to celé ale mdlé, bezbarvé, unylé....Když točí horor někdo, kdo o něm nemá ani páru, je to opravdu těžké. Nic jsem od toho nečekal, věděl jsem, že to bude průser no a nakonec to není úplná žumpa, jen bezbarvé hovno v líbivém pozlátku značky, která kdysi znamenala kult hororu, ale teď se jí všichni smějí. Bolavé konce.35%. (06.03.2017)

Rings jsem ve své fundované prognoze, se kterou se může každý seznámit na mém profilu, zařadil mezi 10 očekávaných mainstreamových propadáků hororového roku 2017 a asi nikoho nepřekvapí, že se má slova opět do puntíku vyplnila. Během projekce jsem se vyděsil pouze jednou a to asi v padesáté minutě při pohledu na časovou osu. I postava Samary by se totiž doplazila do závěrečných titulků rychleji než toto zdánlivě nekonečné hororové utrpení. Studia by se měla smířit se skutečností, že černokráska ze studny už svůj veškerý potenciál vyčerpala a nevyhazovat nevídaných 25 milionů dolarů za její opakovaný výlov, kterému navíc zcela nesmyslně velel hororový analfabet F. Javier Gutiérrez. Neustálá recyklace jednoho scénáře je tolerovatelná u superhrdinských prostoduchostí z dílny Marvelu, ale nikoliv u královského filmového žánru. Jakožto zdejší hororový expert tak mohu po všech směrech sterilnímu Rings udělit nanejvýše jednu hvězdu. Před odpadem ho zachránila zejména Meirova zručná kamera a epizodní role mé oblíbené herečky Lizzie Brocheré. (22.04.2017)