Rembrandtova Noční hlídka

Mystifikační krimi o vzniku velkého Rembrandtova obrazu vyprávěná v dlouhých, pečlivě prokomponovaných filmových obrazech inspirovaných nizozemským malířstvím a interpretovaná skrz divadelní herectví a divadelní stylizaci. Další film, kterým se Greenaway pokouší zkoumat vztah malířského a filmového obrazu a možnosti jejich fúze. PS: klíčový teoretický pojem = šerosvit... "I was looking into the night, I was watching the night, I was NIGHTWATCHING..." (17.10.2008)

Úplně na začátku jsem se lekl, že Greenaway začíná kopírovat sebe samotného, protože ta úvodní scéna jako by byla předělaná ta úvodní z Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Ono to ještě dějem hodně připomíná Umělcovu smlouvu, ale i tak musím říct, že se mi ten film líbil. Nudil jsem se jenom poslední čtvrtinu, což je pro mě velkým překvapením, když se tady toho moc neděje, ale mě fakt tři čtvrtiny filmu vůbec nenudily. A v první polovině filmu se nic moc neděje a vedou se tam hlavně dialogy, ale i tak jsem se u toho nějakým zázrakem nenudil, i když nějakých zajímavých myšlenek je tam málo. Greenaway se snažil ten film natočit ve stylu Rembrandtových obrazů a myslím, že to nedopadlo vůbec špatně, ale jsem laik a v malířství a obrazech se fakt nevyznám, takže teď hodnotím podle pocitu, jaký z toho mám. A to už jsem se bál, po tom minulém neúspěchu, že už mě Greenaway nepřekvapí, ale ono jo. Navíc se tu drží celkem na úzdě, takže k nějakému zhnusení tady nedojde. Nakonec dávám 4*, ale slabé, přece jenom to mohlo být kratší a v první polovině snad víc dějovitější. (26.05.2019)

Film, povětšinou s pomocí statické kamery a se záběry jako pohledy na jeviště, vypráví různé příběhy. Ten hlavní příběh mluví o zavraždění jednoho z mušketýrů, které Rembrandt van Rijn zakomponoval do obrazu. Téměř dvě a půl hodiny trvající podívaná je na postavy povětšinou v šerosvitu přecházející z jedné scény do druhé, z obrazu do dalšího obrazu, z dějství do dějství. Samotná Rembrandtova malba, Noční hlídka, je ve filmu označena jako divadlo. A ten divadelní způsob podání mě ubíjel. (27.01.2012)

Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál. (08.08.2011)

Dvě a čtvrt hodiny dlouhé ateliérové divadlo ve stylu oživlých maleb mě nebralo. Nápad na experimentálně pojatý historický film o malíři a slavném obrazu, se silným důrazem na výtvarný požitek ze záběrů to určitě není špatný, ale zároveň jsem se ve většině scén nemohl zbavit dojmu, že celé provedení na mě působí až příliš uměle a chladně... a film jako celek i neúměrně zdlouhavě. Technicky tomu filmu, stejně jako hereckým výkonům v něm, nelze nic vytknout, ale jakékoliv hlubší zaujetí, fascinaci či emoce nevyvolal ve mně žádné. Možná bych se zmiloval směrem ke druhé hvězdičce, kdybych tolik nevnímal, jak Peter Greenaway neobratně vykrádá ústředním formálním nápadem, někdy snad až přímou stylizací vybraných scén, svůj starší film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). Zatímco v něm se mi dostalo strhující porci výtvarna, hudby a propracovaného bizarního děje, tady z onoho stylu zbyly takové duplikativní, odosobněné až málo zajímavé stopy po čemsi, co režisérovi kdysi fungovalo, ale tady už se podobně originální a překvapivý zážitek zdaleka nekoná. Mám pocit, že novější Greenawayova tvorba zřejmě půjde hodně mimo mě. [30%] (02.07.2023)