Amazing Spider-Man

Rozhodně amazing a navíc i vtipný Spider-Man to je. Andrew Garfield je v té roli boží a jeho Peter Parker je mnohem víc cool. Povahově je stejnej, ale není to takovej šprt. Hrozně se mi líbilo, jak Spider-Man dělá v bitkách vtípky, jak v kreslenym seriálu a konečně má síťostřely a neprodukuje pavoučí mrdky z rukou. Taky mě potěšilo, že ve finálním fightu mu pomáhal policajt s brokovnicí, který vůbec nebyl tak otravný, jak se ze začátku zdálo. A zde vysmívaní jeřábníci byli fajn. Chápu proč je zlí jazykové haní, ale mě to tam sedí. Jsou to prostě ty dobráci, obyčený lidi, ze který Spider-Man bojuje v první řadě. Proti Raimiho verzi nemůžu říct nic, ale tahle je přinejmenším stejně fajn. Má hezčí holku a Martin Sheen jako strýček Ben je castingovej epic win. (12.07.2012)

Dokud snímek tancuje po vláknech dramatických, pubertálních, traumatických a rodinných, je to příjemná podívaná, kde neruší ani moje neoblíbená permanentně Stoned Emma a kde jsou vztahy mezi postavami dovedně spřadené a uvěřitelné, čemuž herci víc než napomáhají. Jakmile se ovšem z kanálu vynoří přežraná ještěrka, jde nadějný prolog do kelu a výsledek mi nepřišel amazing, ale jako cosi, co bych s dovolením přirovnala k orálu poskytovanému bezhlavým jezdcem. Jako snaha byla, ale kde nic není, ani smrt nebere... (05.10.2012)

Šplhající hrdina a boj, který mohl vyhrát jen těžko. Deset let po světově oblíbeném filmu, který nám pavouka na velkém platně představil poprvé, je restart tak riskantní krok, že mě jeho více než solidní tržby šokovaly předem. Jenže i přes vlažnější kritické ohlasy je pro mě Amazing Spider-Man komiksovější, hravější a nutno říct, že i lepší než původní Raimiho vize, jakkoli mám rád i tu. Mnozí si sice stěžují na Peterovu/Spideyho klackovitost a na to, že Tobey Maguire byl usměvavý kamarád do nepohody, zatímco Andrew Garfield drze hláškuje a mlátí s ním puberta. Jenže takový zkrátka hlavní hrdina papírové předlohy nebo mého oblíbeného devadesátkového animáku být má a takového ho chci vidět. Nespoutaného. Kluka odvedle, kterému občas dělá velký problém být tetě May takovým synovcem, kterého potřebuje. A nutno říct, že Garfield se přesně do takové herecké polohy narodil. O to víc pak zamrzí, že nemůžu to samé napsat o Emmě Stone. V jejím podání totiž Gwen není Gwen, ale jen Emmina libovolná sarkastická role typu Easy A. Chemie hlavní dvojice funguje, ale ona sama mi do tohoto universa nepasuje. I přes jednoho z rutinnějších pavoukových záporáků ale tenhle film z nějakého důvodu mohu vidět kdykoli. Má zkrátka specifickou náladu, které nejde odolat, jakkoli o jeden z nejlepších komiksových pokusů všech dob, jak jsem se po druhé projekci domníval, nakonec přeci jen těsně nejde. 90% (29.10.2012)

Nový Spider-Man se nezbavil puncu zbytečnosti, ale vše ostatní je už jen na pochvalu. Garfield je o třídu lepší než Maguire a nebojím se říct, že Webb než Raimi (a nikdo mi neříkejte, že se to nedá srovnávat - pokud se to nedá srovnávat teď, tak nikdy). Podařilo se propojit pro komiks typické hláškování s módním hledáním hloubky a vzniknul asi nejlepší spidermanovský film. S řadou chyb, které jde prominout. Bohužel důvody, které štáb prakticky nemohl ovlivnit, tedy celková zbytečnost, brání maximálnímu zážitku. Kdyby ten samý film přišel za pět let, šlo by ho mít ještě radši. Nefér, já vím. I tak spokojenost. (27.06.2012)

Ústřední spidermanovské motto „S velkou mocí přichází velká odpovědnost“ bylo roztaženo na celý film. Naplnění této myšlenky přináší hrdinovi i divákovi větší satisfakci než souboje pavouka a ještěrky v ulicích New Yorku. Nový Spider-Man je totiž z větší (a lépe zrežírované) části high school komedií o trablech dospívání, v níž pavoučí kousnutí slouží předně coby akcelerátor hormonálního vývoje. Snaha prolnout školní a superhrdinskou rovinu vychází tak napůl (výborná je například scéna opojení po první domluvené schůzce s Gwen) nikoli vinou věrohodně nesmělého Garfielda, ale samozřejmosti, s jakou ho v nové roli přijmou ostatní postavy, dívka snů i školní šikanátor. Stejně jako jiné komiksové adaptace poslední doby, je i tahle nejzábavnější v momentech, kdy tradiční hrdinský koncept různě zpochybňuje. Zachází přitom ještě dál než ostatní filmy, neboť nerdovský protagonista si s padouchy spíše hraje, než aby je děsil (jako Batman) a až do momentu prozření si hraje čistě pro radost, s podobnou lehkovážností jako kdyby hrál videohru (nejspíš Mirror’s Edge). Až zbytečně natahovaná závěrečná třetina nahrazuje model nezodpovědného floutka mužem, který přebírá zodpovědnost, což překvapivě není zatížené patosem tak, jak by se dalo čekat, jakkoli můžeme přemítat, nakolik seriózně Webb některé scény s podvratným potenciálem zamýšlel (vejce). Díky napojení Petera, hledajícího náhradní otcovskou figuru, na ostatní mužské postavy (strýc, otec Gwen a zprvu i doktor Connors) jde dokonce o proměnu nezkratkovitou a psychologicky srozumitelnou, od které se odvrací až poslední, „sluníčkový“ záběr před titulky, srozumitelný nanejvýš z hlediska komerčního. Amazing Spider-Man je stejně jako jeho protagonista poněkud nedůsledný, trochu komiksová akce, trochu (víc) romantická komedie, ale – stejně jako protagonista – je sympatický tím, že moc nemachruje, má smysl pro humor a nedělá hned epickou tragédii z toho, že se jeden pošahaný vědec rozhodnul trochu upgradovat zaostalé lidstvo. 70% (12.07.2012)