Výstřel

Další důkaž, že Brian De Palma si s thrillerovým žánrem rozumí jako Karel Kopfrkingl s kremační pecí. Napětí vytváří dlouhými záběry bez střihu, hra s divákem mu není cizí (viz prvních pár minut, s hlavním dějem vůbec nesouvisejících) a každou scénu dokáže bravurně vygradovat až do strhujícího (a deprimujícího) finále. Jméno Vilmose Zsigmonda jsem začal registrovat až po Černé Dahlii a s každým dalším filmem, který vyšperkoval svou geniální kamerou, mě udivuje, jak málo Oscarů zatím získal (jednoho). Ale do háje s Oscary – ten chlapík je machr! Záběry s tváří zabíranou z profilu vepředu a něčím/někým v pozadí bych si okamžitě nechal zarámovat – taková malá umělecká díla. Vrcholnou přehlídkou jeho schopností je pak několikaminutová rotace kamery kolem vlastní osy. Skvost! Výstřel mohl mít lepší scénář, mohl mít lepší herecké výkony a silnější pointu – jenže nic z toho nepotřebuje, akorát by to odvádělo pozornost od dechberoucí exhibice dvou pánů za kamerou. Dokonalá symfonie obrazu. 85% (13.05.2008)

Zajímavej námět, překvapivě dobrej John Travolta a skvělej záporák John Lithgow, kterej se teda na scéně objeví až někdy v půlce, jsou asi největší klady tohoto díla. Všechno ostatní je tak sotva průměrný. Chování postav v závěru mi pak přišlo doslova dementní a celej film se začal dost nebezpečně propadat do nějaký Béčkový kategorie. Nakonec z toho De Palma vybruslil takovou hodně temnou a nečekanou pointou. 60% (26.06.2021)

Solídny thriller od skúseného režiséra B. DePalmy. Travolta a jeho postava filmového zvukára robia z filmu nadpriemer. Celé to postupné skladanie mozaiky nehody senátora je pomerne napínavé. Všetkým akosi vyhovuje nechať to - nehodou. Iba Travolta a jeho dokonalý zvukársky sluch je presvedčený, že to nebola obyčajná nehoda. Trochu úsmevne pôsobí vedľajšia linka príbehu, v ktorej sa filmový štáb márne snaží nájsť ženu, ktorá dôveryhodne zakričí. Celkovo jedna z rozumných premiér alebo repríz na čt2, kde oceňujem, že niekto vytiahne i menej známe filmy slávnych režisérov a hercov. 70%. (15.03.2014)

"Blow Out" má jednu obrovskou přednost - jedná se o poměrně záživný přehled perfektně aplikovaných klasických druhů záběrů. Je to doslova naučný film pro aspirující kameramany. Wellesovský "deep focus" ve scéně nahrávání nehody; četné split-screeny; krásně udělaná, dlouhá panningová scéna prohledávání pásek ve studiu; aerial shot na jeep uhánějící ulicemi Filadelfie ... Na této vizuální orgii bohužel můj zážitek skončil - druhá polovina a závěr filmu jsou neskutečně přitažené za vlasy, hlavní ženská postava je snad nejotravnější a nejvypatlanější slepice v dějinách Hollywoodu. Celkový dojem navíc kazí mizerná talošská hudba dodatečně rozkvedlaná příšernou hudební režií - mdlé motivy vyskakují jako čertík z krabičky a po několika vteřinách stejně nesmyslně mizí. De Palmu jsem si už dávno škrtl ze seznamu "velkých" režisérů a "Blow Out" mě utvrdil v tom, že jsem udělal správně. (05.01.2014)

Některé starší kousky z dějin americké kinematografie jsou tak výjimečné, že při jejich sledování ihned zapomenu na moderní vybroušená dramata a zběsilé akční filmy, které mám tak rád. Jiná starší filmová díla pak jsou i navzdory osvědčenému jménu režiséra nezáživně natočené, nudné události, které nezachrání ani zvuční herci nebo bezvadná atmosféra. Výstřel bohužel pro Briana De Palmu (od kterého jsem nedávno viděl perfektní Carlitovu cestu) spadá do druhé kategorie. Začátek se slušně rozjede, občas připomíná Travoltovo hledání pravdy nezapomenutelnou Zvětšeninu z roku 1966 - při které jsem ve scénách s vyvoláváním fotek tajil dech - ale pak nastane jakýsi podivný zlom, a zbytek filmu se zvrtne v ohromnou nudu. Je sice pěkné míchat thriller se špionážním dramatem, jenže když mě vyšetřování vedené hlavními postavami vůbec nebaví, asi je něco špatně. Od dvacáté minuty jsem na televizi koukal spíše ze setrvačnosti a zájmu o Travoltovo herectví, než aby mne opravdu zajímalo, jak to celé dopadne. 55% a perfektní konec. (02.10.2009)