Klub poslední naděje

Kdyby Metjú McQueer nebyl žabař a přizdisráč, nýbrž skutečný ctitel Stanislavského metody, sundal by těch padesát kilo nikoliv pár měsíci osvětimského menu, ale střihl by si třeba nechráněnou stonožku s Medžikem Džonsnem. Vypadal by přirozeněji, dokonale naplnil frázi "životní role" a navíc by ušetřili za maskérku na leze a krví podlitý pohled. Ale i tak šprcku dolů! Jeho kreace slizkého, jižanského hochštaplera a náruživého heteropíchala, před kterým se třesou i bowlingové koule, protože mají díry a jsou ženského rodu, a co si nevšimne, že jedna z fen štěká "hiv, hiv", je v letošních nominacích snad jediná, jenž si to opravdu zasouloží. Dalšího protěžovaného, teplého kandidáta, Zužu Žareda, bych zrovna dvakrát nevyzdvihoval, protože konečně dostal roli, ve které může být přirozený a určitě se cítil jako ryba v vodě. Pardon, chtěl jsem říct tranďák v travestišou, ryby, jak známo, homo nebývají. Překvapením rozhodně je, že se nejedná o plačtivou, kýčovitou filadelfskou melancholii Povislého Tomáše, ale o poměrně záživné obchodování s vitamíny proti AIDS na předpis ponikelské báby kořenářky, kvůli němuž musela Zentiva rychle vyvinout nějaké silně závislostní antidepresivum proti ušlým ziskům. (18.01.2014)

Tenhle film vzniknul mimo jiné i proto, aby jsme si laskavě uvědomily, že Matthew McConaughey už není playboy s pětihvědičkovou postavou plahočící se od jedný romantický zbytečnosti ke druhý, ale herec s pětihvězdičkovým talentem hrající své postavy s takovou dokonalostí, až to bere dech. Klub poslední naděje však není ani zdaleka jen o jednom neskutečným hereckým výkonu, například paní Afflecková mně byla poprvý sympatická. Samotný příběh má největší sílu v dialozích Ron vs. doktoři, Ron vs. FDA, to fakt tesat. Oceňuji, že i do tak zavážného tématu se podařilo dostat humorný pasaže, aniž by mě jejich přítomnost způsobovala pocit trapnosti. (20.01.2014)

Tento žáner a téma nieje moja šálka kávy, ale musím povedať, že ma táto téma celkom zaujala a pomohli tomu aj skvelý herci. Najväčší problém mám asi len s tým, že Dallas Buyers Club sa vlastne za celý čas nikam moc neposunie. Síce bol celý čas zaujímavý, ale niečo navrch nepridá, ničím nestrhne. 70% - 3* (18.06.2014)

"BACK THE FUCK OFF TINKERBELL. I'LL KNOCK YOUR TEETH SO FAR IN YOUR GODDAMN THROAT YOU'RE GONNA BE CHEWING THROUGH YOUR ASSHOLE." ------------ Sprvoti som si myslel, že sa bude jednať už o klasickú sociálnu citovú vydieračku, ktorú tak Akadémia miluje. Ako veľmi som sa len mýlil... Unikátny film, mapujúci menšiu históriu AIDSu z pohľadu drobného počtu osôb, skazenosť korporácií, vydrbanosť kravaťákov a potvrdenie už známeho presvedčenia, že FDA je vo farmácii to najväčšie zlo. McConaughey mimoriadne geniálny, v tomto nevídanom farmaceutickom ródeu doslova žiaril. Jared Leto taktiež úplne exceloval. Viac menej nemám čo vytknúť, až na záver. Očakával som silnejší koniec, poriadne vyhrotený, dúfal som, ba priam prosil, nech mi zoberie všetky nervy čo mám. Bohužiaľ, nestalo sa tak. (23.01.2018)

Vynikající film, přinášející něco navíc nejen o boomu viru HIV, ale i Americe 80. let, etice zisku, duchu koncernového kapitalismu, nutnosti boje proti elitám a autoritám, stejně jako třeba jižanském geniu loci. Zprvu to vypadá jako mírně modifikovaný konkurenční Vlk z Dallasu s AIDS (svým zjevným antihrdinstvím) postavený na poetice Půlnočního kovboje, postupně se ovšem charakteristika hlavního hrdiny změní tak trochu na Elektrického jezdce, což celé je pak korunováno přerodem v soudní drama a klasickým finále á la hollywoodský životopisný film - oslava občanského aktivismu (Tleská se s patosem ve tvářích, i když hlavní hrdina má blíže spíše k Larry Flyntovi, než k Erin Brockovich). Pomineme-li tedy konec, překvapí syrové zpracování, originální forma (nepřisvěcování scény, práce s kamerou atd.), hodně civilní projev a hlavně bravurní herecké výkony. Takový přerod z hollywoodského idolu v jižanskou macho-trosku, jaký předvedl Matthew McConaughey, se opravdu hned tak nevidí. Opravdový herecký koncert, do čehož ale nutno zahrnout i další herce. Hlavně ale oceňuji celkový koncept a přístup tvůrců - místo snímku sentimentálního, slzopudného, emocionálně vydírajícího či téma odlehčujícího rastrem černého humoru jdou na věc přímo, bez konceptuálního balastu, což je největší deviza Klubu poslední naděje. (28.02.2014)