Max a maxipříšerky

Když jsem šel do zhlédnutí tohoto filmu, tak jsem vůbec netušil, co z toho nakonec vzejde. Původně jsem si myslel, že to bude infantilní pohádka o klukovi a maxizrůdičkách. Omyl! Aspoň tedy pro mé mozkové závity. Tento film nabízí něco mnohem hlubšího a silnějšího. Základní pilíř a samotný námět jsem snad pochopil, takže musím říct, že je to tu originálně podáno bez sebemenších příkras. Na druhou stranu by však neuškodilo, kdyby byla stopáž klidně o čtvrt hodinu kratší, protože jsem se místy krapet nudil. A pak (tohle není výtka!) ... občas mi ty maxipříšerky připomínali Teletubbies, tím jak se pohybovali, ale to je jen tak na okraj. Takže musím říct, že jsem dostal víc než jsem očekával a to zejména materiál k zamyšlení a úvaze. Celkově takové ošemetné, ale pořád 4* (75%). (04.04.2010)

(Spoiler) Knížku Tam, kde žijí divočiny znám od dětství a mám ji dost rád. Na hraný film jsem se těšil, fotky slibovaly krásnou podívanou a proti všem předpokladům jsem věřil, že námět půjde nějakým způsobem roztáhnout z cca 20 vět na celovečerní film. Šlo to. Ale ne způsobem, jaký by odpovídal duchu předlohy. Zatímco pilířem knihy je poznání faktu, že dítě má v sobě nespoutanou fantazii a zároveň vnitřní běsy - divočiny, nad kterými lze zvítězit, ovládnout je (se) a stát se jejich králem - získat sebekontrolu, ve filmu je zápletka dovedena do roviny, kdy je význam příběhu otočen v podstatě o 180°, protože Max se sice stane králem, ale Divočiny ho prokouknou, neustále se hádají, na což není pěkný pohled, Max je nedokáže zvládnout a v podstatě prchá. Knihu jsem si hrozně užil, měl jsem z ní dobrou náladu, byl to téměř veselý příběh. Film je oproti tomu vlastně dost depresivní. Těžko se na něj kouká. Význam předlohy se vytratil. Jestliže chtěl Spike Jonze zdůraznit, že se Max potřeboval od svých dětinských fantazií oprostit a konečně dospět, tak to mohl znázornit nějakou zábavnější cestou. Film je totiž v některých momentech vyloženě nudný. (10.08.2010)

Filmu se daří vyprávění optikou představ malýho kluka, kterej není zrovna prototypem spořádanýho potomka. Z Maxipříšerek tak vzniklo dost specifický dílo, plný naivity a bizarní fantastiky dětský mysli (jakkoliv napřesdržku vám ten kluk bude připadat). SPOILER: Závěr, v němž se nezvedený dítko vrací domů a jí večeři, zatímco jeho matka po hodinách strachu usíná únavou za znění Food Is Still Hot od Karen O, patří svým způsobem k nejkrásnějším, jaký se kdy v rodinným filmu objevily. (06.07.2017)

V kuži Johna Malkoviche bylo spravne divne, a prastene, to beru.. Ale co chtel Jonze dokazat timhle velkym chlupatym dilem pro... ani nevim koho.. Strasna nuda, bez jakekoliv oslovujici sceny, bez poradneho deje, s infatilnimi dialogy, a co je nejhorsi hlavni hrdina je opravdu to nejotravnejsi, nejujecenejsi a nejblbsi (co se tyce rozumu) decko, tohohle prekona asi uz jen nekdo/neco z jine planety. Zacatek (kdyz jeste nevite, ze to takove bude cely film) ujde, sice podstata Maxe je vyjadrena hned v prvni kamerove zbesile scene (ktera mimochodem utne tak peknou melodii,...tss), taky scena ve snehu a nasledny vybuch pekne mapuje poskozenou mysl ditete. Aspon, ze tam byly ty ostatni postavy. A ani ty nebyly nijak skvele, ale jelikoz vypadaly tak neklasicky, daly se. Ale ani ty Maxipriserky nebyly to, co sem ocekaval po skvelem traileru. Zel, tohle proste temer v cele sve podstate byl ukrok mimo a Spike se zase trefil do neceho, co povazuju za desne trapne a nic mi to nerika. opravdu jedine dulezite pozitivum (a opravdu velke, s jeho dopomoci nektere sceny vypadaji k svetu a dokazou aspon chvilkove okouzlit) je uplne nadhernej soundtrack.. Opravdu bych necekal, ze v tak relativne (relativne proto, ze stale existuje spousta mnohem horsich, i kdyz ty zas nemusi mit tak otravne hlavni hrdiny) spatnem filmu.. Císí z toho nadseni, detska radost a veseli ze hry, jaky rozdil, kdyz to srovnam s tim, co sem nakonec dostal.. Takze hlavne diky hudbe nekde na rozmezi 2 a 3 hvezd, ale po prvnim shlednuti se jako obvykle priklanim k te lepsi strane.. Snad se na to jeste nekdy odvazim podivat.. PS: kdyby se nekomu zdalo, ze muj komentar vyzniva tak na 1, max dve hvezdicky a nakonec dam 3 je to diky me ucte k Jonzovi a jeho citu pro kamerove umeni.. Po technicke strance to sice nebyl uplny zazrak, ale velice slusne remeslo.. K tomu se musi taky prihlednout (08.04.2010)

Odsoudit tenhle snímek kvůli vřeštícímu dítěti je ještě pitomější, než z něj dělat výjimečné dílo, Marigolde. ___ Na vlnách emoční lability a schizofrenní symboliky je dětské pískoviště až příliš doslovně orámováno realitou. Tak nápaditý snímek a tak neoriginální a doslovný rastr! Kouzelné vyprávěcí prostředky, kdy každá postava, kusý dialog, obraz a scénka interpretuje vnímání a myšlenkové pochody malého kluka s bujnou fantasií, chvilkama působí jako whattodo list, který si systematicky autor odškrtává. Což je obrovská škoda, protože úžasné nápady a vizuální (i dialogová) komunikace mezi realitou a jejím pojetím ve světě za Maxovýma očima velice potěší. Chvilkama snad i nostalgicky zahřeje. Stále rozmýšlím 4*. (22.10.2012)