Carrie

Zase jedna adaptace Kinga, která je sama o sobě dostatečně životaschopným produktem. Dějová kostra filmu je přímočará a prostá, avšak De Palmovi se povedlo maximálně sugestivně natočit stěžejní momenty. Okamžiky, které naznačují schopnosti titulní (anti)hrdinky, jsou podbarveny smyčcovým štěkotem alá Psycho - funguje to skvěle (zrcadlová scéna!), ostatně soundtrack a kamera odvádí skvělou práci v celém filmu. Psychologicky nerovná válka zakřiknuté a opovrhované Carrie s její nábožensky fanatickou matkou stojí především na skvělých výkonech Sissy Spacek a Piper Laurie. Trochu jsem litoval, že film neměl delší stopáž a nevěnoval domácímu teroru více prostoru; pokud si ale něco opravdu zaslouží místo v síni slávy, je to fatalistická plesová scéna. Lépe to natočit prostě nešlo, smekám. -----SPOILER----- Moment, kdy Carrie povstává jako anděl zkázy, zmáčená krví od hlavy až k patě, s šílenstvím ve tváři a hořící tělocvičnou za zády, je nezapomenutelný. Vydařený je rovněž závěr. Edit 22. 10. 2013 - po vidění nové verze s Chloë Moretz: Vzhledem k tomu, že jsem k Carrie psal článek a musel si zážitek oživit, musím říct, že De Palmův film prakticky nestárne - z dnešního pohledu je výborným extraktem kvalitní sedmdesátkové filmařiny, která se nebála kontroverze a explicitních scén (jeden by chtěl dodat alibistické rčení "na svou dobu", ovšem je fakt, že De Palmův film je otevřenější, než většina soudobé produkce). Navíc je výborně zrežírovaná, fantasticka zahraná a má boží kameru a hudbu. 9/10 (01.03.2008)

Další stará pecka, kterou nemám kdo ví proč okomentovanou. Jasně, že horor to moc není, ale já tenhle film ani nikdy takhle nebral. Spíš brilantní psycho thriller a celkem reflexivní kritika společnosti která nesnese, když se někdo odlišuje od takzvaného normálu. Chudák Carrie to nemá jednoduchý matka náboženská magorka co jí ani neřekne co je to menstruace a spolužáci a především spolužačky banda ukázkových debilů. A i když už to místy vypadá, že je to na dobrý cestě, tak všichni víme, že tahle přeměna popelky v princeznu nebude mít šťastný konec. Finále pak samo o sobě má nádech jisté kultovnosti a co se atmosféru a výkonu hlavní představitelky týče, tak tady naplno platí, že starej dobrej originál trhá ostatní verze na kusy.85% (11.03.2018)

Režijně naprosto bravurní. De Palmův styl je maximálně progresivní a účelný. Člověk si tak připadá chvílemi doslova jak na horské dráze. Začne to fenomenálně natočenou scénou ve sprchách, pokračuje to několika hluchými scénami (pouze hudba, obraz) a končí to rozdělením obrazu na několik sektorů a zrychlené hlasy jednotlivých herců. Ulítlé, ovšem nesmírně odvážné. Několik scénáristických kliček je těžko pochopitelných (jestli vůbec), nicméně děj jako takový je poměrně jednoduchý. Na jeho relativní plochosti a přímočarosti však o to více vyniknou režijní schopnosti hlavního tvůrce. Sissy Spacek není nikterak hrůzostrašná a ani závěrečná scéna mě nepřiměla zakrýt si oči - i když působivá je, to bez debat. Existuje však několik výrazně lepších adaptací Kingových knih, které jen lehce nadprůměrnou Carrie bez problémů zastiňují. (30.01.2007)

Opět skvostná Sissi Spaček, kterou jsem si nenechala ujít ani v žánru, který mně není moc blízký. Stephena Kinga mám trochu načteného, tak jsem trochu tušila, v jakých vodách se asi ocitnu. Fanatická matka s křehkou a půvabnou dcerou, která tolik toužila být jako ostatní děvčata kolem ní, ale všechno nabralo jiné obrátky zjištěním samotné Carrie o svých prazvláštních schopnostech. Na plese byla nádherná, tu chvíli štěstí, které se zračilo z celé její osobnosti, jsem si vysloveně vychutnala i když jsem věděla jak to asi skončí. To je jediné mínus na celém filmu, že ten závěr plesu a následné události se mně zdály přece jen malinko zdlouhavější, než bych si představovala, ale ten puntík na konci neměl chybu. (22.07.2014)

„Modlím sa, aby ste našla Ježiša.“ Tam, kde sa Kingova knižná prvotina topila v mori pseudo dokumentárnej žurnalistiky (mňa strašne nudila, kebyže knižky hodnotím rovnakým spôsobom ako filmy, čo odmietam, dal by som Kingovmu knižnému debutu ledva 40%), tam perfekcionistický Brian De Palma víťazí brilantnou technickou stránkou (kamera, hudba, strih, efekty, jeho milované „rozdelenie plátna“), kvalitným hereckým obsadením (obidve Whiteové boli nominované na Oscara) a výborným budovaním napínavej atmosféry (do prasknutia nervov predlžovaná scéna „pohľad na vedro s prasačou krvou“), ktorá vrcholí totálnou deštrukciou. Z čajového stredoškolského príbehu dokázal režisér vyťažiť niekoľko pôsobivých, ale i vtipných a dojemných scén. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/955/ (28.10.2007)