Carrie

Změněný konec a děj ohlodaný na kost, nicméně ani tak nezůstává filmová Carrie té knižní nic dlužna. Brian de Palma je bourák a způsob, jakým natočil plesovou scénu, mi vyrazil dech. Jeho Carrie ale není jen o kýblu krve. Zdaleka ne. Spor dcery a matky je vylíčen tak poutavě, je vizuálně tak vyhračičkovaný a podbarvený tak krásnou Donaggiovou hudbou, že nenudí ani chvilku. A že je Sissy Spacek v hlavní roli jedinečná, to asi psát nemusím (ale je). (20.03.2013)

Problémy dospívání perspektivou Stephena Kinga aneb „Teď jsi žena“. Příběh nevelkého rozsahu a spíše povídkového charakteru se začíná se odvíjet od pozoruhodné situace. Voyeurská kamera projíždí dívčími šatnami až ke sprchám, kde lačně spočine na obnaženém těle hlavní hrdinky – introvertní a proto nenáviděné Carrie Whiteové. Carrie Whiteová zrovna dostává první menstruaci a erotikou prodchnuté ovzduší jako břitva rozřízne její lehce psychopatický výstup. Je to první z nečekaných žánrových metamorfóz, v nichž si De Palma libuje. Nejdříve psychologické drama, sem tam nějaký náznak mystéria, pak rozverná momentka jako z high school komedie (drezúra neposlušných žaček) a v posledních dvaceti třiceti minutách brutální teror, z něhož mě málem obléval studený pot. S vykreslením charakterů si nikdo moc práce nedal, krom Carrie mi všichni přišli až moc dobře čitelní a pouze sloužící jistým účelům vyprávění. Pošahaná matka, zlá spolužačka a její zlý kamarád, hodná spolužačka a její hodný kamarád, samaritánská učitelka… Hororová klasika. Jistě, mohli bychom polemizovat nad tím, do jaké míry je Carrie hororem a kde začíná seriózní „teen“ drama, jenže má to cenu, když vašim převládajícím pocitem po skončení bude stejně jenom zděšení? V průběhu filmu jsem měl tendenci odstřelovat jej pro jednoduchost, přímočarost a otravnost předvídatelných scenáristických postupů, ale konec mi vytřel zrak a z pusy sebral všechny rýpavé připomínky. De Palma u mne jako mistr budování napětí a neotřele komponovaných scén (nikoliv jako zdatný vypravěč) opět o pár příček stoupl. Od zhlédnutí Osvícení nepamatuji hororové scény srovnatelné kvality. Kéž bych ke Kubrickovu majstrštyku mohl přirovnat i zbytek filmu. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, tron, choze, Trainspotter, Cimr, liuk (22.05.2009)

No, tak tenhle kousek mě bohužel docela minul. Po většinu děje mi film přišel jako drama o šikaně s několika nadpřirozenými prvky a konec mi (kromě jedné slušně udělané lekačky) taky horor moc nepřipomínal. Atmosféra téměř žádná, herecký výkon hlavní hrdinky nevyrovnaný, alespoň hudba a šílená matka (kterou bych těmi noži sám nejradši přišpendlil k pantům dveří) mě zaujali více. Logických nedostatků, počínaje zjištěním středoškolské dívky, že je "žena", přes pochybné chování Tommyho dívky až po "ukřižování" matky a následné zborcení základů domu, zde bylo taky dost. Asi nemám cit pro klasické horory, ale tenhle ode mě víc jak slabší 3* nedostane. (08.03.2011)

FENOMENÁLNÍ. Ač knihy slavného Stephena Kinga zrovna nemusím, nestává se moc často, že film, který je podle nich natočen by byl zklamáním. Do tohoto trendu zapadá i Carrie, opět kniha kterou jsem se pokusil přečíst, ale Kingův styl mi opět nevyhovoval. Samotný příběh je však natolik zajímavý, že filmové zpracovaní bylo jen otázkou času. Bezchybný De Palmův styl prochází snímek od počátku do konce a skvěle pracuje jak s divákem, tak i s postavami. Snímek začíná zcela nevinně, jako drama jedné dospívající slečny a její značně nábožensky založené matky. Tenhle příběh není děsivý tím způsobem jako ostatní horory, nepracuje s klasickými proprietami, ale sklání se k úplně jiným metodám. Po dramatickém začátku se film přehoupne do druhé poloviny a režisér účelným a velmi progresivním stylem naprosto překročí předchozí rámec a doslova porušuje všechna pravidla, která před chvíli ještě úzkostlivě dodržoval. Tahle část patří k tomu nejlepšímu co nám žánr vůbec nabízí. Ani se nedivím, že zrovna tenhle horor tolik inspiroval Larse von Triera. [TOP 19/9 78%] (03.06.2007)

King mě zmrazil tím, jak bez jakýchkoli náznaků citu nebo porozumění popoháněl Carrie vstříc velkolepému finále, do jejích myšlenek nakukoval jenom občas a všechno zabalil do téměř až dokumentární formy. De Palma s Cohenem na to jdou přesně opačně. Z Carrie se stává nadpozemská bytost, nepatřící do nelítostného a cynického světa kolem ní. Její pocity, ať už je to zloba, údiv nebo radost, jsou hlavním hybatelem příběhu, který díky brilantní formě povyšuje příběh téměř na poselství. Předloha i adaptace jsou tak nakonec dost rozdílné, přesto si moji oblibu získaly s přehledem. 85% (06.09.2008)