Antikrist

90?% Snad. Tohle je můj první film od Triera. Ze začátku jsem si vzpomněl na Tarkovského a na konci mu byl film věnován. Tohle je další případ obrazových cvičení, které mě vtáhnou, bizarností, které mě vylekají a šokujících scén, které mě nešokují. Jinotaje jsem skoro neodhalil, už nechci psát nic o fascinaci, prostě mě to bavilo. Přesto to podruhý nedám. Nejspíš. (20.01.2010)

Antichrist - podívaná s falicky zdviženým prostředníčkem...... Mrtvá liška obživla…“Chaos vládne“, řekla a zase umřela. Vše co je třeba znát o ději je, že Antichrist je minimalistický snímek s dvěma herci, liškou, rodící srnou a vránou odehrávající se v lese nedaleko srubu, ale parafráze na Bambino to není. Had číhá i na těch nejneočekávanějších místech, kam by nás nenapadlo se podívat. Můžou to být kořeny stromů a nebo ženská duše tápající světem, která se nejvíce bojí sama sebe a své vnitřní síly. Kde najít bezpečné útočiště před krutým světem a osudovou předurčeností pohrávající si s lidskou psychikou. Proč si nevybrat rovnou místo s příhodným názvem Eden, jenž rozhodně není rájem na zemi ale spíše pekelnou jámou, která rozevírá svou rosou zbrocenou náruč nabízející útočiště všem ztraceným duším. Ale za jakou cenu. Lišky zde nedávají dobrou noc a snaha splynout s přírodou je prakticky nemožná. Jen zde vyplouvají na povrch niterné pocity a tužby, které by v osidlech civilizace nebyly realizovatelné. Všudypřítomná agonie se táhne příběhem jako hlavní leitmotiv a svá pavučinová vlákna snová skrz na skrz. To co se ze začátku zdálo být poeticky nemravnou zábavou postupně zabředává do rozmáčeného mechového porostu, aby se ve výsledku stalo součástí Edenu. Ráje či Pekla, kde v kořenech číhají ukryté tužby a vrána vás buď zachrání a nebo pošle rovnou do pekla. Asi by byla chyba brát vážně snímek v jehož závěrečných titulkách figuruje jméno Andrei Tarkovsky, ale kdo nemá rád vtipné hříčky, že? Pohrávání si s formou, kdy makro záběry spolu se slow motion pomalu přibližují různé detaily, které působí znepokojujícím dojmem korunované podprahově ukrytými záběry tváře hlavní hrdinky do jinak rozmazané koláže představující ubíhající krajinu viděnou z okna jedoucího vlaku. Snové výjevy jsou rozkročeny přesně mezi poeticky působící kýč a noční můru, kdy zpoza kořenového porostu stromu vystrkují své paže chtíčem posedlé bytosti. Ostatně erotická složka je jednou z nejzákladnějších stavebních kamenů snímku. Sexualita proudící už z úvodního prologu se postupně stupňuje, aby v samotném finále eskalovala v nepříjemně naturalistické mučení, které atmosféricky koketuje s Kubrickovým Osvícením. Nasnímání snímku na Digital se zdá být v případě Antichrista tou nejlepší možnou volbou. Otupují se ostřejší hrany jednotlivých záběrů ale zároveň zůstává nepříjemná pachuť na patře spolu s vědomím lidského utrpení, které je cítit na každém rohu. Strach ze ztráty další blízké osoby vybičující podvědomí k jedinému možnému závěru mající za následek obsesi vrcholící křečí a žlučovitě vypuzeným křikem spolu s tělními tekutinami a jiným organickým materiálem. 9/10 (10.07.2009)

Při poznávání evropské filmové scény jsem se poprvé střetnul s Lars von Trierem a po zhlédnutí jeho počinu vím, že zdaleka ne naposled, přesto dojmy z Antikrista mám velmi smíšené. Čekal jsem "psychárnu", ale krapet jinšího kalibru, napínavou a s hororovou atmosférou. Efektně udělaný Prolog mě dobře navnadil, ale po něm následovalo pomalé, místy až meditativní vyprávění (tj. nuda)), jehož tempo nemohli zachránit ani hlavní představitelé, protože jednoduše neměli moc co hrát (a to jsem si od Williema Dafoea sliboval). Pak sice dostali prostor, zvláště Charlotte Gainsbourg a k tomu se tu objevilo několik silných momentů, které jsem myslím nikde jinde neviděl a tudíž mi přišly jistým způsobem originální (nejspíš samoúčelné, přesto mě zaujaly), ale pak to vše dospělo do pochybného finále a následné pohledy kamery na jakési výjevy/odkazy už šly úplně mimo mě. Takže příště očekávám od pana režiséra kvalitnější podívanou, teď hodnotím pouze 3*. (10.07.2011)

Ani krvilačné monštrá vo mne nevyvolali taký mrazivý pocit, ako jedna rozpadávajúca sa chatrč v zovretí vysokých hôr, dvaja ľudia s ťažobou v duši v nej, pričom režisér detailne rozpitval emocionálne dôsledky pocitu viny, strachu a úzkosti ženskej polovičky. Prvá polovica bola vynikajúca, tá druhá ma priviedla do šialenstva, v ktorom samotná hrdinka už dávno tápala. Silný zážitok so sugestívnou ,,hudbou", úžasnými hercami, no satanská tematika a sebatrýzniace sklony ma maximálne minuli. (26.12.2009)

V Cannes na premiéře se rozmazlení diváci smáli, přičemž kulminace dle mého mínění "obranného" smíchu přišla při závěrečném věnování Andreji Tarkovskému. Ale nemyslím si, že by se musel nutně "obracet v hrobě", jak se občas píše. Trier nám předložil po všech stránkách velmi intimní film, který opravdu může obrazem připomínat Stalkera a duchem Zrcadlo - ve skutečnosti je to ale bytostný a nezaměnitelný Trier, který je polichocen, když při sledování filmu je divák trýzněn duchovními otázkami. Přirovnání k Zrcadlu je však myslím na místě, přestože je Antikrist navíc provázán silným příběhem. Jenže toto spojení bude asi pro mnoho lidí neakceptovatelné, protože zatímco Tarkovskij byl slušný člověk, Trier je prasák... a neváhá své vnitřní démony vyobrazit na plátně těmi nejbizarnějšími obrazy, neváhá odhalit Charlotte Gainsbourg v těch nejodvážnějších situacích, neváhá provrtat Willemu Defoeovi kotník nebozezem a přišroubovat k němu těžký brusný kotouč - jenže to je zkratkovitý, povrchní, senzacechtivý a mediálně vděčný výčet nejkontroverznějších okamžiků filmu. Pointu bude v Antikristovi hledat ten, kdo by ji hledal i v Zrcadle - co na tom, že ji tam nenajde, protože žádná pointa není? Slovy LvT: je nutné nehledat v tom filmu logiku, ale soustředit se na samotné obrazy... a být okouzlen... vizuální krásou, i krutostí zobrazovaného (aniž by člověk musel být sadista). (15.10.2009)