Antikrist

„Strach nie je nebezpečný.“ Snažím sa vyznávať heslo „ži a nechaj žiť“, ale diváci, hľadajúci vo filmoch metafory, mi vždy pripadali smiešni. Že Willem Dafoe v lese uvidí srnu podľa nich znamená, že práve videl komplikované vzťahy medzi matkou a synom. Podľa mňa to znamená iba to, že v lese videl srnu. Takýchto dvojzmyselných scén (KRAVÍN... chcelo by sa povedať) je film plný. Odmietam nad nimi premýšľať. Som ale rád, že som ANTIKRISTA videl. S hororom to veľa spoločného nemá, ale kamera je miestami nádherná, výprava lesa sa mi páčila a po dlhom čase som mal z Dafoea pocit, že to nie je znudený hollywoodsky herec zo SPIDER-MANOV, ale ten kedysi uznávaný šialenec, hrajúci vo filmoch ako ČATA a ANGLICKÝ PACIENT. Zaujali ma tiež niektoré hypnoticky atmosférické scény (začiatok, koniec) a pornografické detaily predovšetkým pred kamerou natvrdo masturbujúcej Gainsbourgovej. Inak o ničom. (27.05.2011)

Antichrist - podívaná s falicky zdviženým prostředníčkem...... Mrtvá liška obživla…“Chaos vládne“, řekla a zase umřela. Vše co je třeba znát o ději je, že Antichrist je minimalistický snímek s dvěma herci, liškou, rodící srnou a vránou odehrávající se v lese nedaleko srubu, ale parafráze na Bambino to není. Had číhá i na těch nejneočekávanějších místech, kam by nás nenapadlo se podívat. Můžou to být kořeny stromů a nebo ženská duše tápající světem, která se nejvíce bojí sama sebe a své vnitřní síly. Kde najít bezpečné útočiště před krutým světem a osudovou předurčeností pohrávající si s lidskou psychikou. Proč si nevybrat rovnou místo s příhodným názvem Eden, jenž rozhodně není rájem na zemi ale spíše pekelnou jámou, která rozevírá svou rosou zbrocenou náruč nabízející útočiště všem ztraceným duším. Ale za jakou cenu. Lišky zde nedávají dobrou noc a snaha splynout s přírodou je prakticky nemožná. Jen zde vyplouvají na povrch niterné pocity a tužby, které by v osidlech civilizace nebyly realizovatelné. Všudypřítomná agonie se táhne příběhem jako hlavní leitmotiv a svá pavučinová vlákna snová skrz na skrz. To co se ze začátku zdálo být poeticky nemravnou zábavou postupně zabředává do rozmáčeného mechového porostu, aby se ve výsledku stalo součástí Edenu. Ráje či Pekla, kde v kořenech číhají ukryté tužby a vrána vás buď zachrání a nebo pošle rovnou do pekla. Asi by byla chyba brát vážně snímek v jehož závěrečných titulkách figuruje jméno Andrei Tarkovsky, ale kdo nemá rád vtipné hříčky, že? Pohrávání si s formou, kdy makro záběry spolu se slow motion pomalu přibližují různé detaily, které působí znepokojujícím dojmem korunované podprahově ukrytými záběry tváře hlavní hrdinky do jinak rozmazané koláže představující ubíhající krajinu viděnou z okna jedoucího vlaku. Snové výjevy jsou rozkročeny přesně mezi poeticky působící kýč a noční můru, kdy zpoza kořenového porostu stromu vystrkují své paže chtíčem posedlé bytosti. Ostatně erotická složka je jednou z nejzákladnějších stavebních kamenů snímku. Sexualita proudící už z úvodního prologu se postupně stupňuje, aby v samotném finále eskalovala v nepříjemně naturalistické mučení, které atmosféricky koketuje s Kubrickovým Osvícením. Nasnímání snímku na Digital se zdá být v případě Antichrista tou nejlepší možnou volbou. Otupují se ostřejší hrany jednotlivých záběrů ale zároveň zůstává nepříjemná pachuť na patře spolu s vědomím lidského utrpení, které je cítit na každém rohu. Strach ze ztráty další blízké osoby vybičující podvědomí k jedinému možnému závěru mající za následek obsesi vrcholící křečí a žlučovitě vypuzeným křikem spolu s tělními tekutinami a jiným organickým materiálem. 9/10 (10.07.2009)

Je to umění. Bolest, která mě sužuje. Je to tápání v ničem. Je to teror, který si zasloužím. Je to Trier, můj polobůh a středobod všech mých bolestí, který jsou jako bodání se do prstů. Nechutný, ale ku prospěchu té nejdůležitější věci: mozku. Antichrist mě zastihl ve chvíli, kdy jsem dorazil ke dnu a zdálo se, že cesta nebude mít ukazatel nazpět. Nemá ani teď. Trierovo myšlenka mě přivedla na ještě větší mýtinu strachu a nevíry v dobrej konec. Chtělo se mi zvracet. Nikoli z avizovaných záběrů týrání, ale proto, že jsem to bral jako útok na mě. To pak člověk má problém sledovat. Pak přišlo závěrečné pokání a výstup desítek žen na kopec. A nejenže mě napadla myšlenka, že jsem rád, že nemám nikoho, kdo by mě přiváděl k sebedestrukci (myslím životního partnera), ale snad poprvé za dobu sledování filmu mi probleskla teze, že řešit situace se dá i jinak než pláčem. A to smrtí. P.S. Ač nerad, omlouvám se za znění komentáře, které má co do činění s mou nynější náladou. Apeluji na ty z vás, kteří mají špatnou náladu a chtějí do tohoto filmu jít. Je to téměř smrtící, věřte mi! :) (16.01.2010)

Výsostně intelektuální zážitek, přes všechny ty mediálně avizované nechutnosti a detailní záběry zvrácených scén. Lars von Trier ve své proklamované kontroverzi postoupil na samu hranu snesitelnosti. Opět vyprávění členěné do kapitol, opět snímek plný náznaků, symbolů a metafor, opět silný ženský úděl, tentokrát ovšem významově převrácený do výrazně kontroverzního antifeministického naprogramování. Vyznění Antikrista je skutečně velmi odvážný a pozoruhodný kalkul, kterým chce Lars po svém přispět do tématické polemiky, a je to příspěvek skutečně osobitý. Rozpad tradičního svazku muže a ženy Trier vnímá jako zásadní hodnotu, kterou ztrácí západní civilizace, jedním dechem nutno dodat, že z pohledu tvůrce filmu vinou ženy, v jejímž nitru dříme onen Antikrist. Takový pohled jde přesně proti dnešnímu úzu politické korektnosti a také proto vzbuzuje kontroverze. Zaostření na psychologickou rovinu příběhu (především v první půli filmu) dělá ovšem z Antikrista skutečně hluboký snímek, nutno ale jedním dechem říci, že snímek navýsost obtížný a neprvoplánový. O estetických kvalitách minimálně Prologu nemluvě. Bez debat filmová událost tohoto roku... ,,Freud je mrtev" (29.10.2009)

Při poznávání evropské filmové scény jsem se poprvé střetnul s Lars von Trierem a po zhlédnutí jeho počinu vím, že zdaleka ne naposled, přesto dojmy z Antikrista mám velmi smíšené. Čekal jsem "psychárnu", ale krapet jinšího kalibru, napínavou a s hororovou atmosférou. Efektně udělaný Prolog mě dobře navnadil, ale po něm následovalo pomalé, místy až meditativní vyprávění (tj. nuda)), jehož tempo nemohli zachránit ani hlavní představitelé, protože jednoduše neměli moc co hrát (a to jsem si od Williema Dafoea sliboval). Pak sice dostali prostor, zvláště Charlotte Gainsbourg a k tomu se tu objevilo několik silných momentů, které jsem myslím nikde jinde neviděl a tudíž mi přišly jistým způsobem originální (nejspíš samoúčelné, přesto mě zaujaly), ale pak to vše dospělo do pochybného finále a následné pohledy kamery na jakési výjevy/odkazy už šly úplně mimo mě. Takže příště očekávám od pana režiséra kvalitnější podívanou, teď hodnotím pouze 3*. (10.07.2011)