Import/Export
Import Export
Import/Export
Import/Export
Obsahy(1)
Ve svém druhém hraném filmu objevuje Ulrich Seidl paralely mezi mladou Ukrajinkou, která najde práci v bohatém Rakousku, a mladým Rakušanem, který se svým otčímem odjíždí na Ukrajinu montovat automaty na bonbony do zchátralých městských čtvrtí. Jejich cesty se nikdy nezkříží a tvůrce ani nechce líčit příběh setkání, ale spíš mu jde o to konstatovat, že oba světy si nejsou příliš vzdálené. Jak na východě, tak na západě vidí autor stejně osamělé, stejně bezradné jedince. Pro Olgu je místo ve vídeňském geriatrickém zařízení šancí na únik před ubohostí existence doma, kde se potácela mezi bídně placeným zaměstnáním a nechutnými sexuálními službami přes počítač. Ve Vídni ale brzy zjišťuje, že bez občanství zůstane přes veškerou snahu jen opovrhovanou služkou, že osudu psance se nezbaví. Na rozdíl od Olgy, která má alespoň lidský cit a doufá, že se vrátí domů s penězi, aby se postarala o své dítě, je Paul se svým siláctvím, zastírajícím nedostatek sebedůvěry a vůle, typický produkt kapitalistického zbožnění úspěchu, jehož jako příslušník nejnižších vrstev periferie nemůže nikdy dosáhnout. Jediný zbytek sebeúcty se u něj projeví, když konečně opustí zpustlého a vulgárního otčíma, který byl dlouho jeho vzorem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Z celého filmu je cítit v důsledku až latentně frenetická citová apatičnost. Empatie je zde nahrazena animalitou a city nahrazují pudy. Jednotlivé postavy jsou vláčeny okolnostmi v hnusném světě, ze kterého se vytratila veškerá lidská důstojnost. Seidl si nenárokuje vzbuzovat soucit s postavami, pouze je nechává trpět. Jednotlivé záběry jsou přímo řezány z celku a nechávají v perfektcionalisticky komponované mizanscéně vyniknout pocitu chladu. Vyhrocenost všech výše zmíněných atributů posouvá Import/Export na hranice exploatace - některé scény jsou až příliš „hédonisticky“ natočeny na to, aby mohly být přijímány ve vší vážnosti. Vybrané záběry jsou však pouze hyperbolizované části skutečnosti, na kterou Seidl upozorňuje. Spíše než nějakou salonní kritiku společnosti se sladkobolným dozvukem, nad kterou by se v sedačkách rozplývaly miliony diváků komerčních televizí, tak Seidl vytvořil nekonformní rafinovaně nadsazenou skládačku současné společnosti. ()
Příběhy se odehrávají na Ukrajině, v Košicích a ve Vídni. Mladá Ukrajinka opouští dítě a vydává se do světa velkých peněz v zahraničí, který ji ale mine. Podobně dopadá i mladý Rakušan, kterého podivné otcovy kšefty zavedou na Ukrajinu, odkud nakonec prchá po svých. Bezútěšný film s nijak zvláštním dějem a množstvím depresivních scén. ()
Tak jako Olga a Pavel, ani import se nesetkává s exportem; mají však něco přiléhavě společného: obchod. A na obchodu se podílí víc lidé než věci. Zde jsou lidé snad méně než věci - alespoň z určitého pohledu; samozřejmě z pohledu obchodu. Zato jsou zde obnaženi až na dřeň. Snad to ani víc nejde (odhlédneme-li od koncentračních táborů a pod.). A možná právě proto mi nebyla Olga ani Pavel nijak sympatičtí; zato mi byl sympatický režisér filmu Ulrich Seidl (jsem stejný ročník jako on), který (zde) prokazuje svůj "šestý smysl" pro vyhrocování situací. A k tomu (zde) nepoužívá žádné brutální, akční, podbízivé či zlehčující prostředky; když jde na krev, musí být vidět. Ale tahle krev (přestože je vidět) není tou krví, která z nás vytéká, ale tou, která nám koluje v žilách. Vždycky je třeba myslet na to, že asi máme víc štěstí než rozumu, že jsme se (dosud) nedostali do takové (nebo podobné) situace jako symetrický pár - Olga a Pavel. ()
"I may be old, but I'm still foolish." Mám stejný problém jako u filmu Lilja. Všechno je to moc pěkné, chápu proč to režisér dělá, ale nijak se mě to vnitřně nedotýká. S výjimkou starých lidí v nemocnici, to je věc, se kterou by mi připadalo zajímavé (a hodně masochistické) dál pracovat, ne to jenom takhle předhodit syrové. Seidlův filmový styl mi připoměl situaci, kterou jsem zažila. Petr Marek nám pouštěl studentskou etudu, která měla být dle zadání němá. Rovněž se tam odehrával depresivní příběh, který obsahoval staré lidi a smrt, a v poslední scéně proti sobě stál starý děda a jeho dospělá dcera, dívali se z okna a mlčeli. Petr Marek to okomentoval, že jde o dobře zvládnuté cvičení, ale ta závěrečná scéna, že to je přesně ta chvíle, ve které by normální člověk už promluvil. Vybavila jsem si to hlavně při scéně, kdy Olga odchází z domu a loučí se s matkou, ale tak nějak by se to hodilo i na celý film. Ale zase bych se nechtěla pouštět do debat, že některým lidem prostě není do řeči tolik jako ostatním. ()
Syrová sonda do situace v současném importně-exportním evropském společenství. Rakousko a Ukrajina prezentovány jako země poměrně blízké geograficky, ale nekonečně vzdálené ekonomicky (cesta rakouských hrdinů na Ukrajinu v mnoha ohledech připomíná střet kolonialistů a divochů) v příběhu dvou postav, jejichž pozice na spodu společnosti je dána vědomou volbou (rakouský hrdina) a cejchem místa narození (ukrajinská hrdinka). Krom rakouského supertématu emigrantství/imigrantství zkoumá Ulrich Sedil obecné téma diváckých tabu - svým experimenetm s šokujícími scénami naznačuje proměnu morálky současného člověka. Zatímco otevřené pornografické scény na nás nepůsobí nijak skandálně, scény z domova důchodců nás drtí svou nesnesitelností a strachem z personifikace smrti. Člověk minulého a předminulého století měl hranice tabu nastaveny přesně naopak - smrt byla společně prožívána v rámci rodiny (a třeba i vesnice), kdežto pornografie byla něčím absolutně nepatřičným. ()
Galerie (18)
Photo © Ulrich Seidl Film Produktion GmbH
Související novinky
Střední Evropa 2007 napoprvé
Asociace českých filmových klubů rozhodně nepatří mezi ty, kteří by setrvali na dlouhé časy v posvěcené nečinnosti, a tak pro příznivce netuctových filmů připravují další putovní přehlídku. Po… (více)
Reklama