Lilja

Dobře vytvořený reálný obraz tragiky ruského národa současnosti. Chudoba, až bída. Bezprizornost mladistvých, kteří aby přežili, často se uchylují do strašlivých rozhodnutí, jež jim nikdy nemohou přinést nic dobrého.!!! Příběh šestnáctileté holčiny, kterou opustí vlastní matka, vzdá se jí a odjíždí údajně za moře do USA. Lilja se spřátelí s chlapcem Voloďou, který je rovněž z podobných poměrů, jeho zas týrá sadistický otec a vyhání jej neustále na ulici, mladík se tak musí ukrývat všude po vybydlených domech a potkává půvabnou Lilju, jeho snem je být velkým basketbalistou, Lilja zase chce do USA za matkou splnit si svůj celoživotní sen. Ve snímku je dobře znázorněna dětská naivita spojená s neznalostí a lehkou manipulativností. Voloďa zrazuje Lilju od prostituce a jejího nového přítele, který jí slibuje krásnou budoucnost ve Švédsku. Síla pouta obou téměř dětských představitelů utne radikální odjezd Lilji "za lepším"... drsná životní zkouška čeká na mladou Rusku s tragickým vyústěním... (08.09.2009)

TU A TAM SPOILER: Byl to skvělý film, především po psychologické stránce. Symboliku andělských křídel jakožto nevinnosti a zároveň smrti bych filmu určitě neměla za zlé. Ne všechno musí být beze zbytku surový real - za chvíli bychom se ho beztak přejedli. Trochu mi ale vrtá hlavou ta koprodukce? Proč tam vlastně nejsou Rusi? Prostota a opatrnost snímku mi místy evokovala osvětové filmy. Distribuovali to potom v Rusku?: "Nemyslete si, děvčata, že pojedete do Dánska nebo do Švédska a že tam na vás někdo čeká. Většinou pak budete muset skočit z mostu." Nebo to promítali ve Švédsku a v Dánsku jako: "Milí spoluobčané, odtud se berou ty malé nedospělé broskvičky. Jsou to nešťastné chudé Rusky. Nechoďte po schodišti se sluchátky, abyste mohli slyšet, když buší zevnitř na dveře bytu". Dokážu si představit, že by na to chodily základní a střední školy jako na povinné promítání. Bylo by to rozhodně přijatelnější než omyl naší paňprofesorky, když nás vzala v sekundě na "film o malém chlapci, který nechtěl vyrůst," z čehož se vyklubal Plechový bubínek, což paňpofesorku jistě velmi rozrušilo. (28.07.2014)

Nevyvážené, některé dobré nápady či záběry (npř. zákazníci prostitutky jejíma očima, vybydlené Rusko) a většinou kvalitní výběr hudby střídají chvíle, kdy režisér na můj vkus nepěkně sklouzává až k sebeparodickému kýči (andělská křídla olol). I přesto je ovšem Lilja bez potíží stravitelná i pro tak zásadního odpůrce příběhů o ubohých obětech, které se svým údělem nejsou schopny téměř nic dělat, jako jsem já. Btw. Oksaně Akinshině tu to přes všechna protivenství, kterým byla její postava vystavena, sluší velice velmi. (22.10.2011)

Až na pár momentů by to mohl být film podle skutečné události. Bylo vcelku předvídatelné jak šestnáctiletá a zranitelná Lilja skončí. Smutné drama, o to smutnější, že svět takový je a mnozí mladí také. "Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze." (23.02.2012)

Дальше от них / Дальше от дома. Sociální cítění je to jediné, co nám v tomhle vydřidušském světě ještě zbývá. Neskrblíme jím především u četby a při sledování filmů, jako je ostatně tento. Kolem nás toho až tam moc není, leccos přece jen postřehneme, pokud se díváme opravdu pozorně a pečlivě. Nejsou to žádné (filmové) excesy: nezvykle nevychované děti, asertivní chování státních zaměstnanců, domestikace mužů, nadměrná sebejistota u žen, provokativní chování menšin... Jak recenzenti (správně) poukazují, film má mnoho rozporů, režisér nemá tuto problematiku úplně v malíčku, ale "sociálně cítí" a chce to říct bez ohledu na to, co mu kdo přičte nebo vyčte. ... Malarkey píše: jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. - Myslím si, že ten pocit bude тоска по дому, stesk po domově, tedy přece jen smutek. --- Na závěr důrazné varování pro Lilju a podobnéVoloďa jako Michael Jordan s píchlým míčem na hlavě. ... A na závěr ještě varování pro Lilju (a podobné): Peníze nepatří mezi konzumní odpad! Peníze se dávají do kontejnerů s označením "stát a podpůrné organizace" (případně posílají na jejich účet), které je odborně a bezpečně zlikvidují. (22.08.2022)