Oblečen na zabíjení

,,...A PREČO BY STE NIEČO TAKÉ ROBILA?" ,,KVÔLI TEJ VEĽKEJ HRČI VO VAŠICH NOHAVICIACH." __ De Palmov réžijný štýl je natoľko svojský a nezameniteľný, že skúsenejší filmový divák by ho v prípade nepozretia si úvodných titulkov časom beztak rozpoznal. Napriek tomu obdiv k ,,Majstrovi a svojmu učiteľovi" je natoľko silný, že De Palmovu snahu vzdať poctu predovšetkým ,,Vertigu" a ,,Psychu" je možné chápať skoro ako prejav chlapčenského nadšenia nad realizáciou vysnívaného projektu. Odkaz na ,,Vertigo" je badateľný najmä v toľko ospevovanej scéne v galérii a to, ako v rámci použitia skrytých symbolov, tak aj vo vášnivej hudbe Pina Dinaggia snažiaceho sa docieliť patričných parametrov soundtracku Bernarda Herrmanna. ,,Psycho" zase na diváka kričí z dramatických scén v sprche alebo vo výťahu a napokon tiež v záverečnom determinovaní motívu páchateľa, čo v prípade oboch filmov pôsobí trocha nadbytočne. Zvlášť zaujímavým prvkov je snová atmosféra vinúca sa celým filmom. Svoje pomyselné vrcholy má hneď v úvode a závere a De Palma ňou trocha lišiacky a tiež trocha kostrbato zakrýva necenzúrované scény zo sprchy, ktoré si predtým vyskúšal v úvode ,,Carrie". Nesnaží sa však o explicitnú nahotu, ale deviantné sexuálne dusno vychádza (príhodne) z dekadencie obdobia, v ktorom bolo dielo vytvorené. Caine ako psychiater otvorene a bez hanby kladúci otázky intímneho charakteru a zároveň (pomerne ľahko odhaliteľný) ,,muž dvoch tvárí", známy predtým prevažne úlohami noblesných gentlemanov môže pôsobiť ako chybne obsadený. Rozpor v stvárnení nielen jeho postavy, ale tiež v prípade Nancy Allen a réžie dokladajú nominácie na Zlatú malinu a zároveň iné prestížne ocenenia . Každopádne zostalo na škodu, že premiéry filmu sa už ,,Majster" nedožil, pretože jeho reakcia na daný výtvor by bola isto najzaujímavejšia zo všetkých iných diel vzdávajúcich mu poctu. (1124. hodnotenie, 121. komentár k filmu) (15.07.2018)

Průměrný De Palma, přestože látka je pro něj ideální a dává to docela dost znát. Bohužel trochu více důvtipný divák si pointu i myšlenku (holt ten Hitchcock...) domyslí vcelku rychle a pak je to jen pěkně udělané čekání na (očekávaný) konec. Technicky tento film není tak extrémní jako Kainova výchova, což je na škodu, protože zrovna zde by se technické perličky vyjímaly a filmu dodávaly na nějaké výjimečnost (o což se snaží snad jen otevřenost k ženským tělům:)). Úchylné, ale ne na tolik, aby to dostatečně zaujalo. (18.07.2009)

Často Cronenbergovsky úchylné, nicméně ve spoustě scén patřičně napínavé. Navíc svou službu poměrně hodně špatnému scénáři dělá nadstandartní kamera. Michael Caine pro mě v 80. a vlastně ani v 70. letech nic neznamenal. Oblíbil jsem si jej jako herce až hlavně v současnosti. Nancy Allen se do toho nebojí šlápnout a film je kromě krve našlapaný i erotikou. Zkrátka takový erotický hororový thriller. De Palma nikdy nebude Scorsese, ale svůj jasně daný rukopis má. 70% (04.09.2015)

Větší či menší inspiraci Psychem nelze upřít. Hitchcockovství také ne. Nicméně, i když je Hitchcock ve filmu cítit, tak De Palma vytvořil své a osobité thrillerové krimi s přiměřenou dávkou hororové atmosféry. Od začátku je přítomno krásné mysterično, které s ubíhajícími minutami a dějem přidává na gradaci. Ale ne skokově, nýbrž postupně, nenásilně, až to člověku skoro nepřijde. Diváci podobných filmů znalý samozřejmě asi dříve či později odhalí kdo a co, ale nemyslím si, že by snímek byl až tak průhledný. Osobně jsem ale nepátral a nechal se unášet snímkem tak, jak mi byl vyprávěn a asi i proto, že jsem se ho nesnažil prokouknout a už vůbec přirovnávat k "Hitchcockovinám", jsem si ho poměrně dosti užil a sdílel napětí s pronásledovanou. Atmosféru naprosto skvěle umocňuje hudební podklad Donaggiho a dlouhé, až nervy drásající, scény jakbysmet. Hlavně scéna v galerii či poslední scéna mne naprosto dostaly a sledoval jsem je až se zatajeným dechem. Trochu chabě v tom kontrastu pak působí, až kečupoidní, barva krve, ale to beru, vzhledem k datu filmu, s rezervou. Člověka to sice do očí praští, ale zážitek nezkazí, což je podstatné. Dressed to Kill sice není mistrovské dílo, ani jím asi býti nechce, ale za shlédnutí podle mne stojí. (16.03.2014)

Netuším, jestli Brian De Palma zamýšlel svůj film jako poklonu celoživotnímu dílu Alfreda Hitchcocka, nebo jen napodobil jeho styl ve snaze dosáhnout stejného účinku. Kdybych chtěl být zlý, napíšu, že je to prachsprostá vykrádačka Hitchcockových režijních postupů, i tak se dá výsledek interpretovat. Každopádně snímek Hitchcockovy nejúspěšnější práce v dobrém i zlém silně připomíná. De Palma podobně dávkuje napětí, neúprosně stupňuje očekávání, aby v pravou chvíli zasadil tvrdý, emoční úder. Hitchcockovy snímky obvykle stály na vynalézavé režii, scénáře často bývaly slabší. A Oblečen na zabíjení funguje stejně. De Palma divákovi naservíroval několik lahůdkových scén, přidám se k těm, kteří za předčasný vrchol snímku považují vymazlenou dlouhou scénu v galerii, kde De Palma obratně pracuje s diváckým očekáváním a servíruje svému publiku nymfomanku i jejího potenciálního kata. Problém je v pointě, protože tu jen trochu bystřejší diváci pochopí nejdéle ve třetině filmu. Jako mnoho režisérů předtím i potom De Palma dává přednost efektním scénám před logikou. Na Nancy Allen se hezky dívá, Brian De Palma měl při výběru své životní partnerky vkus a Michael Caine podle očekávání film svou přítomností táhne. Celkový dojem: 65 %. (12.11.2018)