Labyrint lží

Naneštěstí pro mě všechny filmy, které se mi od něj líbily, Ridley natočil během desetiletí 1982_1992 a moje zhlédnutí každého jeho novějšího počinu připomíná přešlapování otráveného páru, který si spolu svého času párkrát vášnivě užil a není s to si přiznat, že z prchavé aférky se láska století vyvine jen stěží. Chudák chlap se tak snaží a může se přetrhnout s nabídkami kvalitních herců a obrazů, jenže když ona ho s tím Faidra jedna nevděčná pokaždé vyhodí s tím, že by chtěla pořádný scénář a příběh, co chytne za srdce, za mozek a za koule a neuvědomuje si, že když nevlastní ani jednu z těch zmíněných věcí, těžko se jí někdo zavděčí. Tak a k filmu. Při zběsilé jízdě tímhle Orient expresem jménem Body of Lies se zastavuje v Iráku, Jordánsku a Turecku a aby to snad nebylo málo výbušné - v každém smyslu toho slova - odbočí se i do Londýna, Amsterodamu a Washingtonu, jenže nic, co by změnilo výhled na Leovu zarostlou a Russellovu dvojitou bradu v opravdu zajímavou podívanou, se tu nenajde. Abych jenom nehaněla, tak herecky je to ošéfováno opravdu skvěle, postava DiCapria není "Ferris, Roger Ferris," ale utahaný cynik, který často dostane přes hubu a občas přes prsty, Mark Strong je tak často příjemným překvapením celého filmu, že by mě jeho um a charisma už dávno překvapovat neměly, Crowe je správný amorální manipulátorský hajzl a akční scény působí realisticky, tedy aspoň z pohledu akčního analfabeta jako jsem já, i když navozují podezření, že Ridley občas zašilhá do domácích úkolů svého mladšího bratra. Jenže já jsem holt jen Faidra a ne Ariadna, takže i když jsem v Labyrintu nezabloudila, vítězný tanec nad Mínótaurovou mrtvolou jsem taky zrovna nekřepčila. Nedalo mi to nevzpomenout na palestinsko-izraelský rozhovor v Zohanovi: "Nikdo nás nemá rád. "A proč?" "Protože si nás pletou s váma." Oproti tomu, co se tvrdí jak tam, tak v Labyrintu, já mám Střední východ ráda. Proto bych si o něm přála opravdové filmy místo nablýskaných tuctovek, do kterých Russell Crove na rozdíl od George Clooneyho v Syrianě nabíral kila celkem zbytečně. P.S. Myslela jsem, že románky s domorodými ošetřovatelkami se považovaly za klišé už v době W.S. Maughama. (08.02.2011)

Terorismus vládnoucí světem dává prostor pro přemodernizovanou konspirační teorii, ve které je sledování helikoptérou z čistého nebe na denním pořádku, každý pracuje pro každého, přičemž nikomu nelze věřit a vytváří se hotový labyrint lží, ve kterém se mohou i ti nejzkušenější občas zakousnout do vlastního ocasu. Problém tohoto filmu je umělá komplikovanost s nedostatkem opravdu chytré sofistikovanosti a důvěryhodnosti, postavy se ani na chvilku nezastaví a téměř vždycky ví přesně co dělat a kam jít. Tohle je čistě sezónní blockbuster představující pravý opak nadčasovosti. Není nudný, je vizuálně špičkový, v čele má fantastického DiCapria, ale je zajímavý pouze v rámci momentální projekce, později nemilosrdně vypluje na povrch jeho plytkost a minimální obsahové sdělení. 6/10 (13.07.2009)

Pěkně natočený thriller... doslova podle pravítka. Napětí, kulturní rozdíly, zarostlý DiCaprio, obtloustlý Crowe, fantastický Mark Strong, hrst násilí, špetka barevných filtrů a to všechno párkrát zamícháme. Jenže se musí vědět jak. Ridley se tentokrát moc nesoustředil a tak svůj blockbusterový koláček trochu připekl. Hlavní zvrat přichází pozdě a zachází se s ním jako s horkou bramborou, přičemž film se nemůže rozhodnout, jestli chce diváky šokovat nebo bavit. Tohle dilema ho provází až do poslední scény a bere divákům iluzi o tom, že se před nimi odehrává velké špionážní divadlo. I Bergovo Království alespoň v závěru rezignovalo na detektivní tanečky a všechno vystřílelo. Scott svou šanci propásnul a nechal za sebou jen průměrnou story bez chuťového ocasu. Vyhýbá se podbízení, nezarývá nehty pod kůži, prostě jede záběr po záběru, však ona se už nějaká ta myšlenka sama dostaví. Jestli se vám chce, můžete na ní zkusit počkat. Já chci zpátky starého Ridleyho... toho současného pošlete na dovolenou. (14.10.2008)

Před pár minutama jsem v kině dokoukal Labyrint lží a jsem v takovém nadšení, že bych na jeden zatáh oběh zeměkouli, zastavil globální oteplování, pozabíjel všechny teroristy a opakovaně znásilnil hrošici. To všechno dokáže způsobit bezchybná práce Rydleyho Scotta, prvotřídní herectví Leonarda DiCapria a Marka Stronga, / to už nejsou herci, to jsou normální nadbozi !!!! /, nejlepší příběh na téma "válka s terorismem", dialogy, které jsou na tak skvělý úrovni, že při absenci sexu v osobním životě se můžou stát adekvátní náhradou a prvotřídní hudba, která dovrší zase jednu obrovskou filmařskou dokonalost. Labyrint lží si v mém srdci okamžitě našel doživotní parkovací místo. (01.12.2008)

Labyrint lží je jedna velká exhibice Marka Stronga, který zastínil nejen Ridleyho Scotta, ale i obě herecké jistoty. Tvůrci kapitulovali na jakkoliv podnětný pohled na soudobý fenomén terorismu a místo toho natočili tuctový thriller. Asi není fér jim vyčítat nedostatek ambicí, ale s takovou je Labyrint lží přeci jen zbytečným filmem. (20.11.2008)