Na druhé straně

Akin boduje. O tom žádná. Evropský divák může děkovat, že tu nějaký Fatih Akin je. Jeho brilantní, osobitý a hlavně uvěřitelný vypravěčský styl už několikrát sklízel ovoce. Nenabízí triviální příběhy, kterými by se chtěl zalíbit všem. Upozorňuje na bolavá evropská místa. Své hrdiny (žádná postava tu není hlavní) vystavuje až frustračnímu míjení, dává jim čas, nikam se nehoní. Nejat Aksu patří ke druhé generaci tureckých přistěhovalců do Německa, neuvízl v zajetí vlastní kultury, je profesorem na německé univerzitě a je svědkem, jak si jeho otec domů nastěhuje prostitutku Yeter. Ta peníze shání hlavně na studia dcery Ayten, která se ale ztratila neznámo kde. Aktivistka Ayten se nakonec najde, stejně jako její nečekaný, za to velmi intenzivní vztah s „brzy zrozenou radikálkou“ Lotte. A divák? Ten se přílišných srdceryvných objetí nedočká. I když je Auf der anderen Seite bezpochyby cítit konstruktem a je v něm až příliš mnoho náhod, snímek jako celek působivý rozhodně je!! Těším se už teď na další turecko-německé setkání.. (21.08.2012)

Film, který má tolik děje, že by vystačil na kratší seriál, mě oslovil, ale hrnulo se tam toho tolik a je tak syrový až drsný, že vidět znovu jej hned nemusím, snad až po čase. Ayten se mi zpočátku nelíbila, a to i jakou postavu hrála, až později jsem jí "přišel" na chuť. Celkově film nadprůměrný ... 7667 (25.10.2023)

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)

Fatiha Akina mám rád - příjemně oddychovou letní komedii "V červenci", syrové drama "Proti zdi"... Ovšem letní kino je tvrdá zkouška pro každý film - zvláště když je zima, lehce mrholí a opodál posedává tlupa opilých buřičů. To pak musí snímek bojovat o každé smítko divákovy pozornosti. Ze syrovosti svého předchozího filmu Akin neslevil nic, možná naopak. Osudy dobře promíchá a nešťastnými náhodami a míjením postav je uvrhne do nejtemnějších koutů. A možná to je důvodem, proč se zdá být příběh Na druhé straně tak nepravděpodobný a nereálný. Otázka života tureckých přistěhovalců připepřená dramatem sexuální orientace a vyrovnávání se s ním ze strany matky se stává nudnou, protivnou a těžkou kostrou příběhu. Finální čekání na pláži je proto už jen vyprázdněná nadutá fráze skomírajícího artefaktu jednoho z nejnadanějších mladých evropských režisérů.Co třeba příště více originality? Ztěžklé mozaiky osudů už začínají nudit... (09.07.2008)

Čekala jsem , že tou konfrontací mezi otcem, synem a prostitutkou, kterou si tatínek zakoupil natrvalo a přivedl do společného bytu se budu bavit trochu déle, to bohužel ne a film se začal ubírat trochu jiným směrem a s jinými postavami. I když se mi pak pokračování líbilo už trochu méně a tak úplně jsem nevěřila motivaci a činům všech zúčastněných, přesto jsem byla i nadále napjatá a zaujatá, kam to nakonec všechno dospěje. Samotný závěr sice vyzněl jaksi do ztracena, o to víc mě však nutí nad vším přemýšlet. (09.04.2014)