Šťastné míle

Subžánr road-movie u protinožců má svou dlouholetou tradici a bylo mu věnováno mnoho teoreticko-kritických statí, jež se zabývaly jeho proměnou (hlavní znaky australských road-movies je duo anebo trio, které má problémy se sociálním začleněmím a vzájemným porozuměním, podstatná je práce s hloubkou ostrosti, rámováním a rozmístěním jednotlivých věcí a herců v mizanscéně kvůli symboličnosti a taktéž poušť jakožto necivilizované, nedomácké a nepředvídatelné místo má ryze metaforický význam, kdy se projevuje sociální a politická angažovanost tvůrců, hlavně tedy ta politická). Klokaní cestovní filmy se po 11/9/2001 výrazně změnily, jednalo se o diskurz mezi západní a východní rétorikou tak, jak ji podávají média (západní pohled vidí poušť jako blízkovýchodní zemi, kterou je nutné civilizovat, musí být prolita krev, aby zem získala svou integritu a imunitu), ale Šťastné míle na tohle všechno do jisté míry rezignovalo a představují nám mírně zdlouhavý - i když záměrně - humanistický apel o utečenectví a segregaci, kdy se vychází hlavně z amerických děl (Jarmusch a Coeni jsou jasní) a sází na vhodně obsazené herce a humor jako prostředek k přiblížení problematiky divákovi. ani se není čemu divit, že Šťastné míle sklízejí různá ocenění na "západních" festivalech (Zvláštní cena poroty na MFFKV) a domácí kritika, když pomineme slušné divácké přijetí na sydneyském festivalu s dlouhatánským potleskem po skončení a hurónským smíchem při projekci, film ohodnotila jako průměrný. A mají rech, vačnatci, jedná se max. o mírný nadprůměr. (26.11.2007)

Smutná, presmutná komédia, ktorá ani nie je komédiou, len takým odľahčeným pohľadom na dramatické osudy utečencov v australskej púšti. Škodoradostné zadosťučinenie mi urobilo, ak sa na púšť dostala aj trojica rybárskej lode, ktorá ich priviezla... V každom prípade mám pocit, že sa dalo z témy vyťažiť viacej. (19.10.2012)

Poprvé jsem se setkal s Filmovým klubem v Mladé Boleslavi a okamžitě nemůžu jinak hodnotit, než za pět hvězdiček. Fakt, že jsem na židlích umíral a styděl se, opřít si nohu o stůl s kytičkou nezměnil na tom, že tahle komedie je neuvěřitelně zábavná, i když se to na první pohled vůbec nezdá. Autoři z minima dokázali vykřesat maximum a tak, když rybáři vyloží 12 emigrantů na černo na pobřeží Australie, je každopádně na co se těšit. Rozhodně je. Všecko vychází tak nějak ze života, tak nějak z normálních životních scén, ale je to tak zábavné, že na to jen tak nezapomenu. Není se taky co divit. Postavy jsou zajímavé, děj je různorodý. Osudové cesty jednotlivých postav rozděluje a opět mezi sebou spojuje, takže film má i dobrý spád a stále se něco děje. Tento film si podle mě zaslouží plný počet a tipuju, že se na něj opět s radostí podívám, protože na takovéto filmy se jen tak nezapomíná. (11.04.2008)

Kambodžan, Iráčan a Indonésan bloudí australskou pouští a snaží se uprchnout před lidmi, kteří se jim naopak snaží zachránit životy. Australské dobrodružné drama podle skutečných událostí používá zcela jednoduchou zápletku, ale díky dobře napsaným postavám a silnému, téměř neuvěřitelnému příběhu to stačí. Klobouk dolů! (24.01.2011)

Tak konečně jsou v Austrálii! Ale jak se dostat z té zatracené pouště? Řekli jim, že za kopcem je autobusová zastávka, mezitím je nejbližší město vzdáleno několik dní pěšky. Každý z nich to řeší po svém. K tomu jim šlape na paty místní jednotka vojáků se špičkovým domorodým stopařem. Ví všechno, i to, kolik dnes bude stupňů. A jak? Protože to říkali v rádiu... (25.07.2007)