Cesta

Hillcoat rozhodně neprohrál, vlastně si ani nedovedu představit, zda-li by šlo McCarthyho knihu zadaptovat věrněji. Ale podobně jako Coeny i tady jej sráží k zemi otrocký přepis, který pro filmové médium některé pasáže zjednodušil, jiné vyškrtnul, ale nepřidal nic svého. Oceňuji strohou práci s obrazem, který netlačí diváka do oblíbených post-apokalyptických depresí, ale spíše brnká na pochmurně smutné struny, podobně jako Nick Cave. Každopádně jsem rád za to, že Hillcoat měl dostatečné koule, aby to natočil právě takhle. Na druhou stranu pachuť zbytečnosti tomu odpárat nelze, alespoň v mém případě. Sedm palců z deseti nahoru, do kina asi zajdu. Krvavého poledníku se bojím. (24.01.2010)

Asi jsem zdeformovaná povoláním, ale chyběl mi dramatický oblouk, šťáva, čatní, zkrátka aby se tam něco dělo. Schéma "bacha lidožrouti, radši utečem - štěká pes, radši utečem - krade zloděj, radši utečem" mě nedokázalo plně upoutat, nebo spíš jaksi donutit, abych si tu depku opravdu užívala. Taky ačkoliv se Viggo snažil, pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že sleduju stárnoucího Aragorna, jak si na hrudi hřeje mládnoucího Froda, to je asi taky deformace. Nepochopila jsem smysl flashbacků, respektive přišly mi takzvaně úplně zbytečné a taky mi chybělo víc lidí, třeba Pearce vypadal opravdu zajímavě, tak proč tam nebyl nějak solidněji využit? Asi mi prostě opravdu vadilo, že tam byli po celou dobu převážně sami a o nikom dalším nevíme nic jiného než to, že mu smrdí nohy a má špinavé zuby, což možná může být velmi chválihodné z hlediska dokumentarizace a realističnosti, ale já chci od filmu víc. (09.01.2011)

Cesta, která nikam nevede, je blbá. Lákavej trailer, blbej film. Musim zdůraznit, že jsem teda viděl jenom nějakou vykuchanou verzi (87 minut) a ta mě teda vůbec nebavila. Mnohem hrozivější než všichni ty kanibalové, byl pohled koule Viggo Mortensena, když se koupal někde u vodopádu. Možná až uvidim plnou verzi, napíšu víc... update: Už jsem teda viděl komplet celej film a 2 hvězdy nechávám. Scéna ze sklepa, která v tý vykuchaný verzi chyběla, je sice docela působivá, ale abych kvůli jedný povedený scéně zvýšil hodnocení, to fakt ne. (18.01.2010)

Říká se člověk člověku vlkem a v tomhle případě to platí dvojnásob. Minimalistická sonda do života dvou cizinců bez domova, kteří hledají nejenom cestu na jih, ale i jeden k druhému nedopadla úplně nejhůř. Vlastně dopadla nad očekávání výtečně. Snaha užívat si malé věci utopené v provazcích deště, jež smývá krev na cestě. Oba pronásledování stínem minulosti stejně tak jako přízrakem budoucnosti. Všechno je lží, jen smrt je skutečnou. John Hillcoat namíchal atmosféru z níž je cítit, že i kyslík musí být řidší. Předkládá obrazy, které divák znalí předlohy poznává, ale ve filmové řeči nemají až takový tah na bránu, jaký má ona literární předloha, což může být ve výsledku na škodu. Nicméně je to podívaná intimní a podobně depresivní jako předloha, což se v tomhle případě velice cení. Navíc má Hillcoat jedno eso v rukávu a tím je dokonale padnoucí hudba Nicka Cavea. (05.03.2010)

Cesta mě, upřímně řečeno, spíš zklamala. Nemá totiž jiskru, označení "komorní" tady spíš maskuje režijní bezradnost. Existují snímky, které se odehrávají na mnohem menší ploše jedné místnosti, skalní rozsedliny nebo rakvi a přece dokážou udržovat diváka v neustálém napětí. Cesta sice zobrazuje postkatastrofický svět, kde každý den představuje zápas o holé přežití, neumí ho ale náležitě prodat. Má v sobě energie jako člověk po maratonu. Postkatastrofický žánr často sklouzává do pitomých akčních béček typu Šíleného Maxe. Cesta měla jedinečnou příležitost ukázat realistický zánik pyšné lidské civilizace v celé bezvýchodnosti a hrůze. Schází tu ale atmosféra a mnohdy i napětí. Angažmá hvězdy světového formátu, jakou představuje Charlize Theron, mi přijde na několik těch nevelkých flashbacků vyloženě zbytečná, tohle by klidně obstarala kterákoli neznámá televizní herečka. Dialogy jsou příliš úsporné a zjevně se jim nevěnovala velká pozornost. Cesta ukazuje svět po blíže nespecifikované katastrofě (velmi pravděpodobně pádu většího kosmického tělesa), ale ten obraz má slabiny. Pokud by dopadlo do moře, vyvolalo by obří tsunami, které by spláchlo pár set milionů lidí z pobřežních oblastí a nížin a zasolením rozsáhlých ploch by došlo k lokálním hladomorům. Z hlediska lidské civilizace by to byl sice úder, ale určitě ne smrtelný. Pád na pevninu by vymrštil takové množství horniny a prachu, že by na celé planetě vyvolal nejspíš na pár stovek let změnu klimatu. Říká se, že civilizovanost končí 3 dny poté, co se zhroutí zásobování, ale ten obrázek bezcílně se toulajících jednotlivců, dvojic a skupinek mrtvou krajinou by nejspíš vypadal úplně jinak. Ze dne na den by skončila fajnová liberální civilizace s kulturou, lidskými právy a konzumním obžerstvím. Začalo by nemilosrdné soupeření o zcvrkávající se zásoby a zdroje, bylo by ale nejspíš organizované a vysoce sofistikované. Spíš než kanibalismus by hrozilo použití zbraní hromadného ničení a velké války vedené tentokrát bez ohledu na veřejné mínění a do krajnosti. Narozdíl od filmových tvůrců si nemyslím, že by hrozil nedostatek střeliva. Jestli má něčeho lidstvo dostatek, tak právě zbraní obecně. Tady by se pracovalo ve velkém. Dnešní státy by rychle skončily a vzaly by s sebou bezradnou politickou reprezentaci, k moci by se dostali ti s pevným odhodláním a zatraceně tvrdými lokty. Ve filmu několikrát zazní otázka, zda jsou ti či oni dobří. Podobné termíny by v postkatastrofické společnosti ztratily význam (přinejmenším ten dnešní). Úkolem doby by bylo zredukovat 8 miliard obyvatel dnešní Země na pár milionů schopných se uživit v postkatastrofickém světě. Lidem, kteří by přežili, by hrozilo něco horšího než hlad a zima. Ztratili by totiž soucit a lidskost. I kdyby na Zemi dopadla planetka, která kdysi vymazala dinosaury, příroda i člověk má mimořádnou schopnost přizpůsobit se. S ohledem na téma a s vědomím, že Hillcoat nechtěl natočit lacinou akční záležitost, dávám slabé 3*. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2013)