Zjizvená tvář

Dobré, ale své pověsti to zdaleka nedostálo. Nemůžu se prostě zbavit dojmu, že v mnoha aspektech je příběh (nebo alespoň myšlenka) velmi podobný samurajské Zběsilosti (Sword Of Doom) - obzvláště finální scéna k tomuto srovnání vybízí zcela nepokrytě. Pokud jde o Al Pacina, jeho neskutečné herectví se za ta léta stalo nepsaným pravidlem, jak vidno, role nevypočitatelných schizofreniků mu sednou nejlépe (zde to nebylo poprvé a naposled). Ovšem maximální zklamání, za které bych nejraději srazil rovnou další hvězdičku, pramení z příšerné (slabé slovo) Moroderovy hudby. Jaký soudný člověk si někoho takového může přizvat ke svému projektu?? To mi někdo vysvětlete! Resumé: dost kvalitní gangsterka, ale k opětovnému shlédnutí se rozhodně nechystám. (07.06.2008)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)

Mrzí mě, že jsem Zjizvenou tvář neviděl dřív. Při sledování jsem ale na druhou stranu mohl nádherně vzpomínat na doby mého mládí, kdy jsem v jednom kuse hrál GTA: Vice City, jelikož celý ten herní příběh byla okopírovaná právě Zjizvená tvář...včetně hudebního doprovodu. A to mě potěšilo nejvíc. To mi těch 170 minut nakonec uběhlo opravdu snadno. Al Pacino tu totiž předvedl tak neskutečný výkon, že na to nešlo koukat jinak, než s otevřenou držkou. Šel přes mrtvoly, přes hodně mrtvol a vůbec ho to nerozhecovalo. To až samotný závěr, který se rozparádil do absolutního maxima. Zjizvená tvář je těžká gangsterská klasika. Dost možná nejkrutější, ale i nejpravdivější, jelikož i takoví lidé na světě jsou. Co žijou z neštěstí druhých, jdou přes mrtvoly, jen za účelem svého štěstí. Minimálně divák se zkušenostmi s těmito lidmi musí tento film ocenit dvakrát více než já. (20.01.2010)

Zřejmě můj největší filmový rest, který jsem měl a jsem velmi rád, že jsem si na něj po dlouhé době udělal čas, poněvadž Scarface nezestárnul po 40 letech ani o den. Jedná se o vynikající Gangsterku, která celé 2 a půl hodiny diváka baví, šokuje, napíná a fascinuje. Al Pacino je vynikající, ale občas mi svým chováním lezl na nervy, jeho sestra je k nakousnutí a Elvíra taktéž. Akční scény mají koule i dnes a krví se zde nešetří. Nejlepší na tom je snad ten vzestup Al Pacina z ničeho na absolutní vrchol. Skvělý filmový zážitek a vlastně i klenot mezi gangsterkami. 95% (03.09.2018)

Nezbývá než v němém úžasu sledovat tuhle brutální cestu Tonyho Montany k penězům, k moci a ke krásné Michelle Pfeiffer. Hodně lidí muselo poskytnout své životy, aby si Tony Montana mohl užívat. No a já jsem rád, že mě Brian De Palma poskytl tuto "mafiánku", protože mě úplně sestřelila. Co říci k výkonu Al Pacina, opravdu on není Tony Montana, to Tony Montana musel být Al Pacino. Po skončení filmu jsem měl sto chutí si na své tváři taky udělat jizvu, jak mě jeho herecký výkon strhnul. V omámení nad závěrečnou scénou jsem vtrhnul na balkon a začal řvát "já jsem Enšpígl, mě nemůžou kulky ublížit", ale maminka zařvala, "prosímtě nehulákej na tom balkoně jak blbec a radší z něj vypadni nebo mi ušpiníš prádlo" a tak jsem se vrátil na gauč a říkal si pro sebe World is Yours, Pavle. (03.12.2007)