Pochyby

Nesmírně silný a hluboký film. Téma konfliktu suchopárného bezcitného lpění na etické čistotě s opravdovou vnitřně pociťovanou lidskostí není nové, ale zde je rozkrojeno opravdu do hloubky - dramatické, psychologické i filozofické. Podání Meryl Streep a P.S. Hoffmana z toho dělá skutečně excelentní záležitost. (30.04.2010)

Bohuzial... A tak veeeelmi som sa tesila. A nakoniec obrovske sklamanie. Tak ako z konania sestry Aloysius, tak z celeho filmu. Urcite sa to da pripisat mojej absolutnej a nevyvratitelnej nenavisti voci Cirkvi ako takej, ale to je uz moj osobny problem. A pochybnosti o tom ziadne nemam... Rovnako ako o vynikajucich hereckych vykonoch. Ale to je uz druha vec. Tak ako saty NErobia cloveka, ani herecke vykony NEznamenaju automaticky vynimocny film :) (28.01.2009)

výborné. totálne prekvapenie. vyhýbal som sa tomuto filmu ako čert krížu, lebo som čakal, že to bude nudná, divadelná konverzačka... a ono to síce divadelná konverzačka bola (režisér a autor scenára tento film napísal podľa svojej divadelnej predlohy), no vôbec nie nudná, práve naopak! geniálne napísané a ešte geniálnejšie zahrané - herecký štvorkoncert (4 nominácie na oscara sa podarí máloktorému filmu), minimalisticky a komorne natočené, skrátka - zasiahlo ma to v pravej chvíli na správnom mieste. (19.02.2014)

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Příběh, přenesen z divadelních prken na veliká plátna ne vždy dopadne přesně dle očekávání a mnohdy je úspěch převedených divadelních her v temném stínu předloh samotných. Tohle však díky bohu není ten případ, což při pohledu na herecké obsazení zahřeje na duši. "Letošní" nejúspěšnější herecké obsazení co se oskarových nominací týče hraje jako o závod, co však naprosto nechápu je nominace Violy Davis, která se ukáže v pouhopouhých dvou scénách, z toho ta druhá je jen desetivteřinová a Viola v ní nemá žádný mluvící part. Amy Adams se překonala, její nominaci stejně jako Philipovu chápu, Meryl už je v nominaci podle mě jen za zásluhy a protože je to Meryl. Shanleyovi se podařilo probudit ve mně pochyby, jak to vlastně s postavou Hoffmana je a přemýšlel jsem o tom ještě hodnou chvíli po skončení, nakonec jsem se přiklonil na jeho a Amyinu stranu. Za ty pochyby ale přičítám režisérovi velké plus a filmu přidávám jednu hvězdičku. (05.02.2009)