Pochyby

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Jak silné umí být pochyby? Patří k člověku stejně jako jeho schopnost přemýšlet. Druhý celovečerní film Johna Patricka Shanleyho představuje svět školních lavic katolické školy v Bronxu, kde vládne silnou rukou pyšná a sebevědomá sestra v podání Meryl Streep. Vedle ní jako kontrast působí milá a slabá Amy Adams a magickou hereckou trojici dokončuje "kamarádský" Phillip S. Hoffman jako kněz a ředitel školy v jedné osobě. Shanley těží z hereckého obsazení, jak jen může. Přestože film není dějově příliš silný, právě herci tento nedostatek v každé scéně dokáží vynahradit. Jedna ze scén v podání Meryl Streep a Violy Davis je opravdu precizní a symbolizuje dobu, v které se film odehrává v její celé zrůdnosti. Pochyby jsou zajímavým a silným filmem z netradičního prostředí, který je i přes pomalejší tempo, herecký koncertem. (29.03.2009)

Příběh, přenesen z divadelních prken na veliká plátna ne vždy dopadne přesně dle očekávání a mnohdy je úspěch převedených divadelních her v temném stínu předloh samotných. Tohle však díky bohu není ten případ, což při pohledu na herecké obsazení zahřeje na duši. "Letošní" nejúspěšnější herecké obsazení co se oskarových nominací týče hraje jako o závod, co však naprosto nechápu je nominace Violy Davis, která se ukáže v pouhopouhých dvou scénách, z toho ta druhá je jen desetivteřinová a Viola v ní nemá žádný mluvící part. Amy Adams se překonala, její nominaci stejně jako Philipovu chápu, Meryl už je v nominaci podle mě jen za zásluhy a protože je to Meryl. Shanleyovi se podařilo probudit ve mně pochyby, jak to vlastně s postavou Hoffmana je a přemýšlel jsem o tom ještě hodnou chvíli po skončení, nakonec jsem se přiklonil na jeho a Amyinu stranu. Za ty pochyby ale přičítám režisérovi velké plus a filmu přidávám jednu hvězdičku. (05.02.2009)

Mnou dlouho očekávané drama, v hlavní roli s Meryl Streep, která nám po filmu Mamma Mia! Připomněla s jakou grácií zvládne zahrát i postavy zcela odlišné, v tomto případě sestru Aloysius, která ale mě osobně přišla nehorázná semetrika až to není možný. Jejími spoluhráči byla mladá Amy Adams, od které jsem žádný zázrak neočekávala a překvapila a Philip Seymour Hoffman, který taky výborně ztvárnil postavu otce Flynna, kterého sestra Aloysius podezírá ze zneužívání mladého studenta černé pleti. Výborné dlouhé scény s perfktními dialogy zaujmou hned, herci v nich doslova excelují, ale stejně mi film přinesl jedno zklamání, za které si ale nejspíš můžu sama a to je konec. Konec, o kterém všichni říkali, že v nás zanechá „pochyby“. Ve mně ne. Asi jsem měla nějaké tušení, že sestra Aloysius řekne to, co řekla a žádné překvapení to pro mě nebylo, takže mi ani v hlavě tak nevrtá, jeslti teda měla pravdu nebo ne. Z toho pro mě plyne ponaučení, že o některých filmech je lepší vědět míň než víc než ho vidíte. *** edit. tak jsem film viděla víckrát + jednou s komentářem režiséra a po dlouhých úvahách jsem ke svému závěru nakonec došla. Popravdě mi pak teda přece jenom v hlavě dost vrtalo, zda byl farář vinný anebo ne. Zvyšuju hodnocení na 5* (06.02.2009)

Hrozná nuda, kde příběh se hrozně táhne a všecko co film má obsahovat hrozně nudí, včetně hereckých výkonů, které taky žádný zázrak nejsou a popravdě asi jsem moc zaujatý hlavně na P. S. Hoffmana, ale ani ten nic úchvatného nepředvádí, a ten nápad, ten příběh mi příjde naprosto zbytečnej. Ono to je přesně takové, jak říká obsah zde, ale opravdu jsem na tom neviděl nic, co by mohlo film trošičku vyvyšovat. Opravdu je to hrozně unavující a ten příběh mně příjde, jak pro sektu dělanej. Rozhodně nic úchvatného. (14.04.2009)