Pochyby

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Tomu říkám drama - trvalo necelé dvě hodiny, ale zaměstnalo mou pozornost na několik dalších dní. Chytrý, komorní film jako dělaný k dlouhým debatám mezi přáteli nebo k rozjímání během duchovních cvičení. Nahlíží do dnes již neexistující tradiční katolické kultury v době jejího soumraku v polovině šedesátých let, v době rozvolňujících se starých pořádků a počínajících revolucí církevních i společenských. Film, který mnohem více otázek klade, než zodpovídá. Cvičí diváka v pochybnostech týkajících se jednotlivého člověka i společenských změn. Pochybování tu však neznamená relativizaci pravdy, jen samozřejmých, snadných cest k ní, takových cest, kterým chybí pokora. Snímek bezprostředně potěší propracovaným scénářem a výtečným herectvím hlavních představitelů. Jinak však není továrnou na emoce - zaujme, napne, ale pro toho, kdo mu neposkytne dostatek pozornosti i po odchodu z kina, může být snadno zklamáním. Dává impuls mozkovým závitům a dál už je práce na nás. (11.03.2009)

Bez pochýb jedna z najlepšie vykonštruovaných point a jedny z najlabužníckejších dialógov, akými som mal tú časť byť kŕmený. Herci hrali čítankovo, réžia mala pod palcom každý detail, zostáva už len krútiť hlavami nad nepremenenými nomináciami. Navyše prirovnanie s klebetami a rozfúkaným perím bolo znamenité. 90%. (27.11.2009)

Nikdy nemám problém dať filmu, ktorý spochybňuje cirkev a jej v súčasnosti zkostnatelé pravidlá 5 hviezdičiek. Doubts sa zaoberá nie len cirkvou, ale aj morálnou dilemou, aké mám právo obviniť človeka na základe pochýb a nepriamych dôkazov, ak mu tým môžem zničiť povesť a kariéru. No a čo ak sa ukáže, že je nevinný? Vysporiadam sa s tým? Takže stačí potom taký film obsadiť kvalitnými hercami a máme vymaľované. (01.06.2012)

Pochyby jsou snímkem, který jakoby se neustále pohyboval na váhách. Pochybnosti Meryl Streepové na jedné straně a přirozená obrana Philipa Seymoura Hoffmana na té druhé přičemž Amy Adams se stává vrtkavým jazýčkem neschopným pevného rozhodnutí ke které straně se přiklonit. John Patrick Shanley převádí divadelní hru minimalistickým způsobem do filmové řeči a Pochybám tak nelze upřít jejich divadelní původ, neboť i přes umístění hlavního čtyřlístku do uvěřitelnějších kulis nedaří se mu pevně odbourat onen ráz. Ačkoliv v tomto případě to není na škodu, poněvadž to jediné o co tu opravdu jde je dialog a není se čemu divit, že všichni hlavní aktéři byli nominovaní na Oscara. Příjemné překvapení u něhož mně nemusí tížit svědomí z mého hodnocení. Bez pochyb 8/10. (18.03.2009)