Thor

Jak to jen říct a neurazit? Branagha mám docela rád a Hopkinse, Skarsgarda a Portmanovou vlastně také. Nevím, nějak mi chyběla jakási hloubka a to na všechny způsoby, které vás právě napadly. Takový lehce netradičně odvyprávěný příběh, ale nic víc. Přihazuji obligátní "nemastné neslané". Ve skutečnosti to je ale nenapínavé, předvídatelné, zbytečně vyumělkované a místy i dokonce zarážející. Párkrát jsem se sice pobavil a pokochal nějakou tou vizuální stránkou věci, ale to je pořád dost málo na to, abych před tímto filmem padl do nějaké katarzní extáze a servilně běžel do knihovny shánět něco o pohanské mytologii a k tomu ještě cestou poslouchal Manowar, který slovo Thor, Asgard a Odin pregnantně integruje do každého svého textu. (05.09.2011)

Po rozpačitých trailerech, 3D konverzi a dabingu, jsem se nakonec Thorovi v kině vyhnul. Teď zpětně to mrzí, neb Branagh předložil parádní komiksovku, která si odskočila z módního proudu strojových psychoanalýz hrdinné mysli, a namísto toho nechala na Zemi přistát sympaťáka, který vše řeší s odzbrojující kombinací nadpozemské naivity a vypracované svaloviny. Postavičky jsou ploché jako málokdy, ale herci jsou vynikající, parádně to odsýpá, srší to humorem (a na Asrgardu) i pořádnou pompézností. Sequel, prosím! (29.08.2011)

Nejnovější americká sci-fi pohádka se zásluhou Branaghovy režie nepropadá do kýče hollywoodské akční mytologie přeplněné stereotypem prázdných scén a hluchých dialogů. Překryta jsou i slabší místa scénáře zejména v první části filmu. Velá témata, skutečná, ne hluchá láska, hluboký cit, ne abstraktní rozžvanění, zprvu mlhavé téma souboje blíže nepopsaného systému světů opírajícího se o starogermánskou (vikingskou) kosmogonii a mytologii těží z mimořádně kvalitních hereckých výkonů (Portmanová, Hopkins, další australský objev Hemsworth) a pochopitelně i trikových možností současného hraného filmu. Sympatický je i otevřený "nehappyandový" konec. THOR se sice nedotýká nebes dosažitelných vrcholů umění, ale i s vědomím právě popsaných hluchých míst si zachovává vysoký nadstandard žánru. V současné situaci světového hraného filmu - stále narůstající propasti mezi kasovně diváckou a festivalovou nonartificiální filmovou tvorbou - to není zase tak málo. (29.05.2011)

Ja som úplne unesený. Komiksovka dostala konečne iný rozmer. Napodiv vyšlo to, voči čomu boli mnohí skeptickí, keď sa štúdiá nebáli zaexperimentovať a zveriť takúto látku do rúk režisérovi, ktorý je v akčnom žánri úplný zelenáč. Branagh však dokázal svoju všestrannosť a naposledy niečo podobné ukázal Singer s X-Menmi. Presne toto je to, na čo sa oplatilo desať rokov čakať. Dvojka na seba určite nenechá dlho čakať, len sa obávam toho, že podobne ako Singer, aj Branagh bude chcieť svoje dielo nechať výnimočným a tržbami posadnuté štúdiá budú chcieť natočiť pokračovanie aj cez mŕtoly na úkor všetkého ostatného. Venujme sa teraz ale tomuto snímku. Prakticky vo všetkých aspektoch je film odlišný od bežného komiksového hraného filmu. Okrem nesmierne pulzujúcej akcie a skvelo zvládnutým efektom, vyblýskaných a dotiahnutých do posledného detailu, úžasnej kamery a strhujúcej hudby, dostal film tretí rozmer nielen do priestoru, ale aj do hĺbky a kvality scenára a charakterov postáv. Branagh zvolil prístup, ktorý je naozaj neobvyklý a ktorý je hlavne pri takomto type filmu ozajstnou raritou. Chce to odvahu žiadať o divadelné výstupy hercov v akčnom filme a zároveň presadiť takmer všetky prvky typickej tragédie do tak očakávaného letného blockbusteru. Branaghovi to ale vyšlo všetkými desiatimi. A ešte malý dodstok k hercom, Hemsworth a Hiddleston na pľaci bezkonkurenční. No a do akej miery sa film drží predlohy mi je momentálne ukradnuté, ale myslím, že tentokrát je asi lepšie ostať nezaujatý. Pretože vďaka tomu som si film naplno užil, a to aj bez 3D porcie, takže si dovolím tvrdiť, že v kine by to bolo na plných päť. 95%. (04.11.2011)

Když jsem se před několika týdny bavila s Patrickem Doylem, popisoval mi nadšeně Thora, ke kterému zrovna skládal hudbu, a tvrdil, že ho z pohledu diváka považuje za velmi podařený film. Ačkoliv jsem měla víru v jeho pravdomluvnost (označit některé své bývalé projekty za špatné se rozhodně nebál) i úsudek (jeho filmový vkus mi seděl), nějak jsem si nedokázala představit, jak z toho, co ukázal trailer, může vzniknout něco pozitivního. Teď už rozumím. Kenneth Branagh totiž při budování svého prvního skutečného velkofilmu prokázal, že většinou operuje s desetinásobně nižšími rozpočty, a více než na velkolepé bitvy ala Michael Bay tak vsadil na svou oblíbenou situační komiku (nabízí se srovnání s Mnoho povyku pro nic) a místy až Shakespearovsky vypjaté scény (král a jeho dva synové). Hlavně jeho zásluhou se tak Thor z běžného letního popcorňáku stává velmi příjemnou a netradiční pohádkou, která v té záplavě Marvel filmů valících se nyní do kina rozhodně nezapadne. Po dlouhé době přichází komiksový film, u kterého mi stopáž nepřišla přemrštěná a klidně bych snesla nějaký delší director's cut. (S tím by měl mít ostatně Kenneth po čtyřhodinovém Hamletovi hodně zkušeností.) Zkrátka a dobře ten nejshakespearovštější a nejvtipnější filmový Marvel, co jsem kdy viděla. Zcela vážně uvažuju, že si na něj tady v Británii do kina zajdu ještě jednou. | Dodatek 22. května 2011: Thor podruhé. Tentokrát už jsem se tolik nesmála vtipným narážkám (přece jen jsem si polovinu gagů stále pamatovala), zato jsem si znovu užívala budování oné marvelovské galaxie, ve které se všechny filmy navzájem propojují a federální agent tak při pohledu na obřího robota pronese: "Is that one of Stark's?" V tomhle duchu je také velmi zábavné sledovat, jak se při podobných marvelovských narážkách zasměje vždy jen část kina a jak 4/5 diváků odejdou hned během první minuty závěrečných titulků. Těch, kteří vědí, že sáhodlouhým seznamem lidí, kteří se na filmu podíleli, příběh ještě nekončí, je málo a onu poslední (po-titulkovou) scénu filmu s Hiddlestonem, Skangardem a Jacksonem nás tedy vidělo asi jen dvacet. Thor will return in The Avengers a já už se teď těším. (25.04.2011)