Imaginárium Dr. Parnasse

Zpočátku film působí roztržitě, neuceleně a bez jakéhosi rámce, který by mu dodal opravdový smysl. Teprve po skončení si člověk uvědomí, že ono zvláštní putování fantaziemi nebylo z hlediska čiré zábavy vůbec špatné. Samozřejmě málokdo by nečekal, že Gilliam bude svému fantasknímu světu rýsovat jasná pravidla, ale osobně jsem se nezbavil pocitu, že to chtělo nějaký hlubší význam, či pointu (viz Brazil), který by překračoval hranice archetypálního souboje boha s ďáblem... Zdá se mi, že zdejší vizuálně opulentní scény neslouží příběhu, ale právě naopak, což připomíná ještě o něco horší Pevné pouto... 5/10 (29.03.2010)

Příběh nabitý fantazií ….. třeba plný krásných slov, které dokážou křehkou ženu úplně zblbnout … pohltí ji její vlastní tužby a přání, svět za zrcadlovými dveřmi plný kouzel ji změní k nepoznání. Myslím, že do toho filmu tvůrci dali všechno co je zrovna bezmyšlenkovitě napadlo :-) tolik prazvláštních obrazů, fantaskních nápadů a situací … jinak si to nedokážu vysvětlit, takže nezbývá nic jiného než si to užít … P.S. já se chci taky procházet po obláčcích nad vrcholky hor! ;-) (07.07.2013)

Tento film by som popísal ako možnú parafrázu Gilliamovho sveta filmu, v ktorom sa fantázii medze nekladú, ale v ktorom akoby aj on podpísal zmluvu s diablom, ktorá mu po každom úspechu hodí pod kolená prekážku, ktorá ho takmer stiahne do pekla. Tentokrát pekelník stupil priamo na čiaru života Heatha Ledgera, Gilliam bol ale nezlomný a do úspešného konca dotiahol tento projekt najmä vďaka svojej predstavivosti a skutočne nevšednému zaangažovaniu ďalšieho hereckého tria, ktoré nakoniec pôsobí tak, akoby bolo odzačiatku plánované. Je vidno, že každý z hercov hrá zanietene, predstavenie spomínaného kvarteta zaklincoval výstup Toma Waitsa. Ako celok je ale hlavná línia príbehu aj pomerne strohá a jednoduchá, je však radosť pozerať sa na jednotlivé časti filmu, ktoré v sebe nesú neskutočnú nádielku snových prvkov, fantazijnosti, peknej hudby a dobodky využitého hereckého potenciálu. 80%. (27.09.2010)

Že je Terry Gilliam dobrý magor, to už všichni dávno víme; "Imaginárium" k tomuto poznatku připrdlo jen kolek a štempl. Faustovská zápletka příběhu mě zrovna na mou rozměrnou zadel neposadila, ovšem vizualizace byla naprosto fantastická - v kině bych nejspíš měla problém nečumět s duchapřítomně povislou sanicí. Před filmem mi přišel trhle úchylný způsob, jakým se tvůrci vyrovnali se smrtí Ledgera: nahradit ho jinými herci... ale bylo to do scénáře vkomponováno natolik umně a přirozeně, že by poměrů neznalý divák asi neodhalil nic podezřelého. Ještě tu juvenilní femme non-fatale mohli nahradit několika dalšími herečkami, třeba by se trefili do nějaké, co by nepůsobila tak fádně a já bych mohla přihodit čtvrtou hvězdičku. 68% (25.09.2012)

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)