Bílá paní

Počáteční komunální satira přerůstá v blasfemickou dekonstrukci "lidovědemokratického" zřízení reálného socialismu a vrcholí vymknuta v šílené scéně přechodu mostu. Naruby obráceno je tento film - přes pevnou ukotvenost ve své době nadčasovou - příručkou na téma Jak si udržet moc. "Přechodem mostu" je toto téma završeno a současně překročeno, ačkoli manipulovatelnost lidu se ukazuje už průběžně. Filmu by slušelo tímto obrazem končit. Ale ani to ještě tvůrcům nestačilo: končí tedy teprve tím, že Bílá paní za noci vychází do ulic hlavního města Prahy. Dobré ráno, soudruzi. Jo a v komonické hospodě visí Práce a Berliner Zeitung. (20.02.2021)

Nejostřejší protirežimní satira, jaká u nás byla natočena. Je s podivem, že film mohl být promítán už v roce 1965. Výborná legrace, ovšem obávám se, že hlavně pro ty, co režim zažili. Těm mladším může být řada scén už nepochopitelná. Musím zmínit i perfektní herecké obsazení a výkony Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého a Vlastimila Brodského. Jakož i dalších. (24.07.2011)

Bila Pani - perchta = bludne zenske zjavenie, ktore prislo do Ceskoslovenska z Blizkeho Vychodu, mozno aj z Mezopotamie. Ukazkova Satyra od Zdenka Podskalskeho /Svetaci, Kam Cert nemuze/ s 2 najlepsimi hercami ceskoslovenskej kinematografie : a to konkretne R. Hrusinskym /Spalovac mrtvol, Vesnicko ma Strediskova, Dym Bramborove nate/ a Vladimirom Mensikom /Bourlive Vino, Happy End, Svetaci/. Kvoli tymto 2. som film pozeral : 70 % (15.12.2015)

Příběh odehrávající se v malé vesničce, dokonale demonstrující situaci za socialismu, mi posloužil jako věrný ukazatel a potvrdil mi tamější dobu tak, jak jsem si ji představovala. Děj je směřován na zámek, dávné působiště Bílé paní nebo chcete-li modly, k níž se po dlouhou dobu obracejí místní obyvatelé se svými prosbami a strastmi. Ve filmu se vyskytuje tolik hlášek, dvojsmyslů a symboliky, což mi trochu připomínalo zamotanou síť, ale já s radostí objevovala a přemýšlela nad jejich pravým jádrem. Už sama víra v Bílou paní se tehdejšímu režimu nijak nezamlouvala a já v ní viděla pronásledování církve a prosazovaní čehokoli, co by mohlo ohrozit pevné postavení komunistické strany. Všudypřítomné degradování svobodné lidské mysli, omezování režimem, potlačování svých přesvědčení, názorů, všeobecný strach z pravdy. Nesmyslná ideologie, ovlivňování a oblbování lidí, doslova divadlo v každodenním životě, které místy připomíná slušnou komedii či frašku. Neskutečně odvážné pojetí, jehož poselství rudí páni neodhalili… Vystupuje zde herecká smetánka tehdejší doby, ať už je to Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, přičemž nejsympatičtější postavu filmu pro mne představuje Brodský s rolí člověka, který se snaží jít proti proudu, tedy něco nejen neobvyklého, ale naprosto nepřípustného. „Věř, ale komu věříš věř.“ (23.03.2008)

DRŽ HUBU A PLAV! nebo máte radši „Nepotřebujeme strašidla, když máme národní vejbor“? Či snad „Ale to musíte opatrně, aby nám lidé nezačali moc přemejšlet“? Geniální protirežimní satira, nebezpečně vtipná komedie a doslova Macocha víceznačných hlášek, tím vším je nesmrtelná Bílá paní. Smekám nad odvahou Zdeňka Podskalského i všech herců, natočit tak trefný políček všem zabedněným soudruhům. 90% Zajímavé komentáře: Frankie, Zakk (24.03.2008)