Předčítač

Předčítač ve mně vyvolal spoustu otázek a rozporuplných pocitů. Michaelovo "souzení" Hanny totiž pomalu, ale jistě režisér přenechává divákovi. My sami se musíme rozhodnout, jestli dokážeme pochopit její chování, odpustit jí její činy, sympatizovat s ní, nebo potlačit nenávist a brát ji jako lidskou bytost. Vzhledem k Hannině více či méně očividné zrůdnosti (násobené jejím: "mám raději, když mi někdo čte") a vině, jsem během sledování příběhu dospěl možná tak k potlačení hněvu a akceptování její osoby jako člověka (faktem zůstává, že Daldry ji nijak zvlášť neobviňoval ani nebhajoval, ale snažil se divákovi nastítit její a posléze i Michaelův pohled na věc). Film je dost dlouhý, má pomalejší tempo, přesto však nemůžu říct, že bych se nudil. Příběh, hudba, kamera, práce maskérů a autorův záměr/hlavní myšlenka se mi líbily. Herecké výkony mi přišly takové zvláštní; Winsletová hrála dobře, přesto nijak převratně, Fiennesův výkon byl značně rozpačitý, ale zaujal mě David Kross, který mě sice z počátku štval už jen svojí přítomností, ale pak jsem si na něj zvykl a začal mu jeho roli opravdu věřit. Tenhle film není pro každého, přesto si myslím, že je rozhodně zajímavý a zaslouží si zhlédnout a zamyslet se nad jeho tématem. (25.04.2009)

Pěkné drama s pozvolným rozjezdem, ale velmi silnou druhou polovinou a závěrem. Kate Winslet se zde opravdu překonala a její výkon má oscarové kvality naprosto očividně. Oceňuju, že se snímek obešel bez nějakých kategorických soudů, takže takové své malé rozhřešení si může udělat každý divák sám za sebe. Témata, kterými se The Reader zabývá, jsou natolik silná a hluboká, že vám, díky již uvedené divácké volnosti, v hlavě zůstanou na delší dobu, než pět minut po zhlédnutí. Na závěr bych pochválil i hudbu, která není vtíravá, ale přesto dost výrazná na to, abych si ji uvědomoval (což u mne není zdaleka pravidlem). (26.01.2009)

Všechno tu už bylo řečeno,tak se budu trapně opakovat,ale The Reader má opravdu silný příběh,který v každém zanechá hodně pocitů.Po shlédnutí ten film nemůžu dostat z hlavy.Když měl Michael románek s Hannou,tak mi to ani tak úžasné nepřipadalo,ale při scénách u soudu jsem napětím a šokem skoro ani nedýchala.Vřele doporučuji,nádhera.. (06.03.2012)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)

„Je TOTO láskavosť?“ Daldryho sa (napriek fantastickému BILLYMU ELLIOTOVI) bojím (HODINY), ale toto ma dostalo. Pritom „letný“ začiatok bol (napriek sexu) skôr nudný. Až počas súdneho procesu sa to rozbehlo a v dobrom rozporuplný a kontroverzný Daldry (vážim si, ak niekto nepotí lacné frázy, ale REÁLNE sa snaží pochopiť zlo v nás) tesá do kameňa jednu scénu na zamyslenie za druhou. V jeho nebezpečne inteligentnej réžii sa zrazu zo ženy, ktorá v mene SS posielala ľudí do plynových komôr, stáva obeť, kým zo spravodlivého sudcu bábka nahnevaného ľudu a z obetí, ktoré sa z koncentračného táboru dostali živé, ľudia, ktorí keď sa pozrú do zrkadla, uvidia len inú formu brutálneho, beštiálneho zla. (27.05.2011)