Světáci

Malarkey tenkrát zkazil Enšpíglovi radost ze Světáků, protože s ním řešil na icq téma obsahující sex, malarkey, enšpígl, Eva Braunová a Adolf Hitler. Debata to byla tak urputná, že naprosto zapomněl Světáky si pustit. Grúpn sex to totiž byl zajímavý a v tu chvíli Světáci holt museli jít stranou. Samozřejmě se k nim vrátil a při pohledu na to, jak pod stolem nejluxusnější restaurace bouchnou flašku slívovice mu rozeskočilo srdce. Nedivím se. Rok na to jsem ten film viděl i já a popravdě jsem si na tu debatu vzpomněl. Hlavní je ale to, že já ty chlapy chápal. Nejsem sice z vesnice, ale taky se dokážu chovat jako správný Světák. Možná tím občas někomu zkazím náladu, ale sranda musí být a díky patáliím zdejších Světáků rozhodně byla, no ne? Jen bych snad dodal, že Enšpígl sledováním Světáků na icq debatu o nejžůžovějším grúpnsexu zapomněl, já jsem si na ní bohůžel vzpomněl...chlapy občas řešej divný věci. (28.11.2009)

„Sakra...“ - „Neříkej mi sakra v takovýmhle podniku!“ - „Děte už voba doprdele, já se sem přišel bavit.“ Marná sláva, „Petrtýl“ to prostě uměl podat. A jakože herci (a jejich postavy) jsou naprosto luxusní všichni (krom 3 hlavních párů válí i Nový, Šejbalová či Menšík), právě Libíček, mistr vedlejších rolí, tu září nejvíc. A hned po hereckém obsazení vládnou hrátky s jazykem a vtipné repliky, některé dialogové výměny by se daly tesat. O to víc zamrzí, že snaha o částečně hudební film je tu citelně navíc (zbytečná a rušivá), bez ní bych o plném počtu příliš neváhal, takhle dávám „jen“ silné 4*. „Vy naděláte paní Trčková, jako kdyby šlo vo diplomati.“ - „No co naděláte?“ - „Jo, co když jsou to diplomaty?“ - „Ale říká se diplomati.“ - „Ale taky někdy diplomaty!“ - „No, to už je potom koho čeho čí.“ - „Jak to čí?“ - „No, to právě nevíme, to ví paní Trčková…“ - „No co na mě řveš prosím tebe!“ - „Počkej! Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.“ - „To sem na tebe zvědavá.“ - „Podle vzoru pánové, diplomatové.“ - „Drž hubu!“ - „Páni, diplomaty!“ (18.05.2019)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)

Kultovní film. Podskalského majstrštyk vcelku symbolicky uzavírá uvolněné jepičí období Pražského jara, jehož nejsilnější ozvěnou je právě tento rozverný pygmalionovský experiment. Pásmo nestárnoucích gagů a replik, připisovaných na vrub socialistického vladaření, sice ve všech ohledech odpovídá svému komediálnímu poslání, ale onen kýžený smích je ve skutečnosti jízlivým pousmáním nad sebou samým. Příběh graduje v okamžiku závěrečné společné večeře, během které se šestice hlavních hrdinů historicky a nezvratně znemožní tak, že jejich kouzelné průpovídky budou milovat ještě generace těch, kteří se narodí dávno potom. Brodský, Sovák, Libíček, Jirásková, Bohdalová, Janžurová, Šejbalová, Menšík, herecká sestava, která se sešla ve správnou chvíli na správném místě a vydala ze sebe to nejlepší a nejšťavnatější. A samozřejmě báječný Oldřich Nový, který prostřednictvím emeritního profesora tance a společenské výchovy doslova vrazil pokřivené socialistické morálce kudlu do zad. Všichni se nevydařili, ale přesto jsem vychoval ze stovek mladých rozpustů gentlemany a z tisíců neposedných čiperek dámy, které mohly klidně vejít kamkoliv. Bohužel tedy jaksi rok 48 učinil přítrž tomu mému snažení. Byla to radost, ale kupodivu tanec se příliš tenkrát nežádal. Ale nejvíc mě mrzelo, že několik svých vynikajících žáků - absolventů jsem viděl v pozdější době pojídat celý oběd lžící. (09.11.2008)

nepřekonatelná klasika o partě venkovských fasádníků ("chlapíků protřelých životem"), přijíždějících za prací do Prahy a toužících alespoň na jeden večer vyrazit do víru nočního velkoměsta, popustit uzdu (nejen) své fantazii a touhám a užít si společnosti "dámiček na úrovni z lepší společnosti". Základem budiž brilantní scénář Vratislava Blažka, co slovo (věta) to perla, vrcholem potom budiž "zasvěcený intelektuální rozhovor" (tj.nenucená konverzace) ústřední šestice protagonistů u večeře. Dalším položeným základ. kamenem ke konečnému úspěchu snímku budiž nepřekonatelné trio Libíček-Sovák-Brodský a k tomu jim více než zdatně sekundují (přihrávají) dámy Jirásková- Bohdalová- Janžurová. V neposlední řadě se jedná o vysoce intelektuální a poučný snímek (zážitek). Ostatně posuďte sami, kde (v jakém jiném snímku se divák (člověk) dozví tolik informací najednou, jako např. jak má vypadat nenucený rozhovor, základy etikety (byť býv. pan mluvčí hradu L. Špaček by měl zcela jistě "drobné" výhrady, horké novinky ze světa sci-fi, fyziky, parapsychologie, střípky ze života španělského surrealistického mistra S. Dali, fragmenty ze života madam "Kurý", či zabrousíme mezi impresionisty v čele s Vojtou Hynaisem a jeho podílem na ND, či se dozvíme, kdo byl pan Pinkasa, pardon Pisako... to vše pevně ve svých rukou třímající (a umně kočírující) Zdeněk Podskalský. Závěrem si neodpustím (jednoduše si nemůžu pomoct), ale do mysli se mi vkrádá myšlenka, jak by asi vypadal (dopadl) v dnešní době remake, pokud si ho "do parády" a pod patronát vzala a zaštítila taková Tv Nova (popř. Prima). Místo luxusního podniku Diplomat Grill děj zasadila např.do podniku Infinity na Flóře a herecké obsazení se přímo vybízí: Hanychová-Mašlíková-Lounová versus Šimůnek- Podhůrský-Mádl a alternativa za O. Nového? Že by Jirka Pomeje.... dialogy (repliky) bych klidně ponechal, mám totiž silný pocit, že by šli dotyčným přesně "do úst" a nepřišli jim "zcestné" (především by nešlo v jejich případě o dialogy jako takové.) Zpět k původ. filmu. Nemám co vytknout. Trefnou nadčasovou satiru, která navíc (po)baví si JÁ osobně dám Kdykoliv, kdekoliv a rád....98% (27.08.2011)