Světáci

Malarkey tenkrát zkazil Enšpíglovi radost ze Světáků, protože s ním řešil na icq téma obsahující sex, malarkey, enšpígl, Eva Braunová a Adolf Hitler. Debata to byla tak urputná, že naprosto zapomněl Světáky si pustit. Grúpn sex to totiž byl zajímavý a v tu chvíli Světáci holt museli jít stranou. Samozřejmě se k nim vrátil a při pohledu na to, jak pod stolem nejluxusnější restaurace bouchnou flašku slívovice mu rozeskočilo srdce. Nedivím se. Rok na to jsem ten film viděl i já a popravdě jsem si na tu debatu vzpomněl. Hlavní je ale to, že já ty chlapy chápal. Nejsem sice z vesnice, ale taky se dokážu chovat jako správný Světák. Možná tím občas někomu zkazím náladu, ale sranda musí být a díky patáliím zdejších Světáků rozhodně byla, no ne? Jen bych snad dodal, že Enšpígl sledováním Světáků na icq debatu o nejžůžovějším grúpnsexu zapomněl, já jsem si na ní bohůžel vzpomněl...chlapy občas řešej divný věci. (28.11.2009)

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Trio fasádníků se známého Werichova moudra drží jen částečně, protože nic cizího jim není lidský a s gustem čmeláka chtějí mlsat svět, ale znáte to. I když zastrčíte čouhající slámu do bot, pořád v nich je.. Méně té vody, chlapče, méně té vody, písek skřípající v zubech vládního režimu, pár na beton improvizačních momentů a trojice Sovák, Brodský, Libíček může nahazovat zednickou lžící jednu hlášku za druhou. Jsem rád, že Oldřich Nový mohl beze slov říct své: „Zavřete oči, odcházím..“ (28.06.2018)

Světáci jsou pro mě vyjímeční hlavně tím, že se zde sešly tři nejlepší české herečky druhé poloviny 20. století. Tyto dámy mnohokrát obohatily český film a je skvělé vidět je zde sedět u jednoho stolu. Jinak se jedná o nadprůměrnou komedii, jejíž až komornější až divadelní námět, místy vázne, aby byl korunován skvělým závěrem. (29.10.2008)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)

Proslulá komedie, která asi byla na svou dobu odvážnějším počinem. Dnes působí lehce úsměvně, nikoliv však jako nějaké vrcholné dílo kinematografie, za které je pokládána. Situační humor je zde zvládnutý skvěle, ale gagy by nikdy nebyly tak dobré, kdyby je nepronášely brilantní herci a právě herecké výkony zde zastiňují nepříliš definovatelný scénář, a do jisté míry těžkopádně pojatou režii. Brodský, Sovák, Libíček a spol. byli zkrátka nepřekonatelní herci a tomuhle celkem průměrnému filmu dokázali vtisknout punc neopakovatelného. 60% (15.11.2009)