Na západní frontě klid

„O pár týždňov budeme v Paríži,” alebo teda i priebeh [už vo svojej väčšej, druhej polovici; a to konkrétne od roku 1917, pozn. recenzenta] I. svetovej vojny očami, resp. mimoriadne sugestívnou, »vizuálnou optikou« nemeckého rádového vojaka: Paula Bäumera, ako jednoznačne ústredného protagonistu, ktorý ma bude následne sprevádzať snáď nielen len v priamom dohľade od špinavých «francúzskych zákopov», ale zároveň aj po úplne iných miestach naprieč francúzskym vojnovým prostredím, i keď si zase musím prosto priznať, že obidva znepriatelené tábory sa sotva hýbali dopredu o niekoľko stoviek metrov, a práve preto sa nazývala, ako povedzme zrovna »zákopová vojna«, a k tomu i so všetkým, čo k nej azda už automaticky prislúcha: naprosto tvrdé boje zblízka vojak proti vojakovi, ohnivé plameňomety, jedové plyny, ťažké tanky a svižné lietadlá, vrátane i neustále svištiacich smrtonosných guliek - neustále sa objavujúcich všade navôkol v tesnej blízkosti takmer na centimetre od bojujúcich vojakov; alebo ešte poprípade i množstvo nelogických rozhodnutí od vrchných veliteľských štábov + neúrekom ťažkých strát na obidvoch stranách, a to vlastne ani nehovoriac, koľko civilistov prišlo o holé životy; skrátka ľudský život nemal žiadnu váhu! • Čisto hollywoodskú verziu z roku 1930: All Quiet on the Western Front; a mimochodom sa zrejme asi jedná o vôbec najlepšie spracovaný [proti]vojnový titul podľa románovej predlohy spisovateľa: E. M. Remarquea z troch ponúkajúcich sa, sa ani o rovných 92 rokov neskôr, vskutku nepodarilo znovu prekonať už i predtým extrémne vysoko nastavenú látku, aj keď si treba na druhej strane zase uvedomiť predovšetkým i to, že v americkej verzii, ústredné postavy stelesnili americkí predstavitelia [Lew Ayres ako Paul a Louis Wolheim ako Katczinsky], zatiaľ čo teraz dostávajú najväčší [a kľúčový] priestor zväčša iba nemecko-rakúski herci: Felix Kammerer & Albrecht Schuch, čo rozhodne kvitujem, pretože mi to nakoniec príde i oveľa realistickejšie, ako keď sa dajme tomu Američan «hrá» na Nemca! A to je podľa mňa i značné mínus, čo sa celkovo týka pôvodnej verzie. • V technickej rovine som zaznamenal i tieto inšpiračné vzory: niečo medzi kubrickovým Paths of Glory a mendesovým ["účelovým, jednozáberovým"] projektom v podobe 1917, obalenej v akejsi »revenantsko-ryanovskej atmosfére«, čo u mňa vyvolávalo akýsi naturalistický zážitok. • Miestami sa asi už prílišne tlačilo na pílu s istým, predvídateľnejším účinkom, no i napriek tomu daný počin u mňa obstál na výbornú, ktorý by sa dal inštinktívne rozdeliť i na akési kapitoly s čoraz údernejším obsahom v rámci celku. • O režisérovi E. Bergerovi som doposiaľ akosi ani nijako extra zvlášť totižto netušil, no odteraz si už dám na tohto šikovného Švajčiara podstatnejšie väčší pozor, keďže mi má do budúcna i čo ponúknuť? Uvidíme, necháme sa v podstate i [ne]príjemne prekvapiť, s čím príde totiž nabudúce... (28.01.2024)

[65%] Divím se, že tak kvalitně po technické stránce se tento film nedostal do kin, když tam posílají veškeré ptákoviny viz poslední nevydařený Halloween apod. No nic, tak jsem si to doma užil na netflixu a výsledek? No, rozhodně jsem čekal po tak nadšených prvních reakcích trochu víc, ale nehodlám to hlouběji kritizovat. Akční scénky ze zákopů byly opravdu skvělé, jak po technické stránce, tak i po nekompromisní surovosti, krve a všeho ostatního co chtě nechtě do téhle válečné tématiky prostě patří. I herci mě bavily, jen ta dramatická linie nepůsobilo v každé scéně přesvědčivě. Navíc je to někdy dost zdlouhavé. U tohoto žánru je cca 150 min naprosto normální, ale zde se tempo filmu trochu vleklo. Zejména poslední hodina. Závěr je takový useknutý, ale ok, víc much bych v tom nehledal. Hodně lidí to srovnává s filmem 1917, který mě bavil teda o dost víc, už jen lepší atmosférou. Zde tedy byly brutálnější a reálnější scénky z boje. Takže na mě to až tak úchvatně nezapůsobilo, ale na druhou stranu s filmem nemám problém, kvalita to určitě je. (29.10.2022)

Brutální, syrové a špinavé přesně tak, jaká byla zákopová válka na západní frontě, ale taky neskutečně roztažené, zdlouhavé a místy neuvěřitelně nudné. U válečného filmu oceňuji nějaký příběh, vývoj postav, dobrodružnou zápletku. V tohle filmu je bitva, řeči, bitva, řeči, bitva a konec. Oceňuju především tu druhou řežbu, kdy se dočkáme několika silných momentů, místy se najde i scéna výjimečná a to např. Tělo vyhozené deset metrů do vzduchu na stromě, rozjetý voják tankem atd. Ale celkově není film ničím strhující, nebo výjimečný. Na Němce to je samozřejmě natočené efektivně a velkolepě, ale jinak poměrně nudně. První světová válka je na filmy prokletá. 65%. (29.10.2022)

Vojnový žáner nie je zrovna môj naj, napriek tomu sú u mňa slávne adaptácie slávnej predlohy z rokov 1930 a 1979 čisté stovky. Alebo aj Paths of Glory a Gallipoli, ak ostaneme pri prvej svetovej vojne, prípadne aj krásny Big Parade. Ja by som zase toľko Bergerovi nevyčítal, či vám hlavná postava prirastie k srdcu, alebo budete za všetko viniť generála z mustážou, je aj otázka vkusu a očakávaní. Každé euro tu každopádne skutočne vidieť a je sa tak na čo pozerať. Len mi nejak nejde do hlavy, že keď ste na vojne a neviete, či sa dožijete zajtrajšieho rána/obeda/večera, tak aj tak najviac myslíte na sex. 70% (02.11.2022)

V Traileru na nás Západní Fronta pomrkává svým vizuálním exhibicionismem a člověku to nedá nepřemýšlet nad tím, jak by to po dlouhé době mohl být zase pořádný válečný spektákl. Bohužel opak je ale pravdou. Celých těch cca 150 minut tvůrci čerpají primárně z formální identity Vojína Ryana, avšak ty nejlepší momenty zcela míjí. Kdo viděl Spielbergův opus, pamatuje si jména hlavních hrdinů. Správňáka kapitána Millera, drsňáka Caparzu, samozřejmě Ryana. O ikonických scénách jako Normandie, nebo bitva ve městě ani nemluvě. Navíc s těžko překonatelným levelem šokující autenticity a mistrovstvím Kaminskiho kamery. Tady si po 10ti minutách od projekce nepamatujete jediné jméno a snad jen jednu zapamatovánihodnou scénu - tu s generálem v kaluži. Kultovní, ikonické, inovativní a precizně odvedené řemeslo vs generická válečná vřava německých tvůrců, která se spíše podobá Hacksaw Ridge, či We Were Soldiers. Záměrně zmiňuji Gibsona, protože level a vyobrazení násilí je v případech Fronty a filmů Mela Gibsona dost podobný. V danou vteřinu možná vezme za koule, ale za pár minut se snadno zapomene. Na Němčoury je to stále solidní film s místy velkolepým a vycizelovaným vizuálem, ale klasika se z něj nestane ani omylem. Na to je příběh nevýrazně zpracovaný, herci nevýrazně hrající a akce příliš jednotvárná. (12.11.2022)