Ženu ani květinou neuhodíš

Nedělní odpoledne a já mám chuť na nějakej ten starší tuzemskej kousek, kterejch po veřejnoprávních televizích běhá pořád dostatek. Výsledek ale takovej, že tady se feministky moc nenabaží. Ženský jsou tady totiž mazaný jak lišky a k tomu ještě slušné běhny. Stejně tak ale i Vlasta Brodskej, kterej do toho všeho padá tak nějak náhodou. Podle mě až moc náhodou a člověk se ani moc nezasměje. Když už jsme u těch filmovejch Ludvů, mám o dost radši toho Homolkovic. (21.12.2014)

Námětově zajímavá komedie Zdeňka Podskalského, který si ve filmu i zahrál nervozního řidiče. Nejvíce mne zaujal závěr filmu, kdy Vlastimil Brodský prchá před všemi ženami na bezpečné místo. Za povšimnutí stojí i velmi dobrá scénická hudba realizována vokálním souborem. Je velmi příjemná a k filmu se dokonale hodí. (27.12.2010)

Tak já nevím ale moc mě tohleto Brodského Donchuánství proti své vůli nevzalo, film byl místy opravdu vtipný, dialogy zdařilé (režisér Podskalský a Dietlův scénář byly jistě zárukou), líbila se mi moc např. mladá šestadvacetiletá Jana Brejchová (zde opět po boku svého tehdejšího manžela), jako puberťačka byla kouzelná (starší pánové, jistě vědí, jak to občas chodí, když si někam vyrazí s mladší, ještě nácti-letou milenkou), ale film i tak jako celek na mě působil neslaným-nemastným dojem, občas nuda, pomalu se to vleklo, co mě na něm fakt otravovalo, tak to byly všecky ty hudební scény komorního souboru. Neříkám že film je svým tématem u některých skupin stále aktuální ale jako na celek na něj jistě zapomenete hodně brzy, platí pro něj totiž to známé jednou a dost.. (18.12.2009)

Tento Podskalského film je skutečnou komedií, určitým zahájením společných filmů dnes nepředstavitelného dua Brejchová-Brodský. Skutečnost, že tato pražská rodačka patřila a patří nejen k nejpůvabnějším, ale i nejnadanějším českým herečkám, tady vystupuje do popředí zvlášť markantně. Samotný příběh nepostrádá aní vtip, ani úsměv, ani nadhled a o obou pohlavích opravdu sděluje to nejpodstatnější. Mimo jiné i proto, že Brodský je Brejchové rovnocenným partnerem, který ze svého lidského typu ostýchavého smolaře, vláčeného zlomyslným osudem, dostává maximum. Komedie, která nic nepředstírá, zejména ne úsilí o vrcholné dílo za každou cenu, má i dnes co nabídnout. Je to solidní dílo velké, dnes odcházející generace naší Thálie. (20.10.2010)

Příběh se striktně drží hesla: ´Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne´. Není radno, aby ženáč středního věku proháněl ženské sukně, aby se to nakonec proti němu všechno nespiklo. Zdeněk Podskalský st., kterého si lze všimnou coby řidiče v autě na křižovatce klepajícího si na čelo, pojal film nenáročně s určitým nadhledem a humorem sobě vlastním. Znamená to tedy, že v ničem netlačil na pilu a všemu ponechal svůj přirozený vývoj. Scénář mohl být o něco lépe zpracovaný, ale jelikož je autorem sám veliký scenáristický guru Jaroslav Dietl, je zřejmé, že příběhu úmyslně ponechal typické češství a nadsázku. A asi právě proto film nijak nestárne a má co říct i dnes. (06.10.2020)