Warrior

Hrubokrkí drsňáci zmietaní emóciami v podaní bravúrnych výkonov vychádzajúcej hereckej elity. Práve ich fyzický prejav, obzvlášť Toma Hardyho, a odovzdanie sa postavám a príbehu, robia tento ináč jednoduchý a neoriginálny film tak silným. Veríte im každé slovo, cítite tiahu ich odcudzenia, a o to viac precítite záver filmu, ktorý sa nedá prežiť bez slzy v oku. Veterán Nick Nolte je im dôstojným spoluhráčom a rejža Gavin O'Connor sprievodcom s jasnou víziou. Geniálne obsadený herecký film. (01.01.2012)

// Ne, ne a ne a ne a ne! Čekal jsem všechno, opravdu všechno ale tohle fakt ne. Kdo stále nevěří, ze to není jen pouhé hype by se hodně rychle měl sám přesvědčit, protože tohle se jen tak nevidí. Fighter ? Bitch, please. Jo, Rocky mě taky dostal do kolen. Ale Warrior mě položil hned 3x a to už je sakra něco. Husina, slzy, radost. Tom Hardy/Joel Edgerton, smekám pánové. Stejně tak pan režisér a vůbec, všichni kdo přiložili ruku k dílu. Óda na radost indeed. Kvůli tomuhle miluju filmy. Poctivá filmařina ve své nejhezčí podobě. (08.12.2011)

MUSÍŠ SE UVOLNIT A ZŮSTAT KLIDNÝ... KLEC JE TVŮJ DOMOV... TY URČÍŠ TEMPO... TY STANOVÍŠ RYTMUS... PROCIŤ BEETHOVENA... BUĎ MOUDŘEJŠÍ, NEŽ ON... BUĎ TRPĚLIVĚJŠÍ... POČKEJ NA JEHO POCHYBENÍ... A AŽ SE TAK STANE, TEHDY NADEJDE TVOJE CHVÍLE........ /// Rocky, Krvavý sport, Wrestler – já vám rozumím a souhlasím - vobyčejný ,,ruchačky“ mě už taky nestačej. Chce to aspoň trochu citů, lásky, a teprve pak si nechat pořádně rozmlátit držku! Tohle všechno – a navíc super nápady v atmosféře turnaje jsem našel v týhle story chlápků bez možností. Třeba takovej fyzikář Brendan – hypotéka, dcerka po léčbě ,,pumpy“ – ale von má hrdost, takže osobní bankrot nepřichází v úvahu. Naštěstí bude turnaj, kde se může stát cokoliv. Třeba najít ve svým srdci kus místečka pro odpuštění. SUPER film, ve kterým je (kromě legrace a ufonů) asi všechno. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si, že jsem dobrej rváč. 2.) Zjistím, jak má vypadat pořádnej fyzikář. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Xeetty“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (11.12.2011)

Těžko věřit, že jde ještě dnes do sportovního dramatu, tím spíš o boxu, dostat tolik energie. O'Connor nejen že velmi hravě překovává Hokejový zázrak, ale klasického Rockyho minimálně dorovnává. Nejlepší jsou věci, co nemusí být vyřčeny, ale všichni je chápeme. V tu chvíli je Warrior nejsilnější. Rozhodně ale Warrior zůstává mainstreamovým dramatem a jako k takovému se k němu musí přistupovat! (10.12.2011)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)