Smrt čeká všude

Oscars. Amíci mě trochu překvapili. Myslela jsem, že zvítězí ekologický příbeh o lásce, ovšem Hurt locker je do jisté míry vlastenecký film o těžkých chvilkách v Iráku a hrdinnýcho odvážných lidech, kteří jdou dobrovolně do války - to se jejich sdíček dotýká asi víc. Film jsem viděla už více jako před rokem a z hlavy mi tak nějak vyvanul. Bomba to není. (28.02.2009)

Hurt Locker je materiál, na který se dlouho nezapomene a může zaujmout hned v několika provedeních, třeba hlavně tím, že ho točila režisérka, režisérka opravdu zkušená, která přesně ví, co chlap chce, a tak mu naservírovala ne příběh, ale scénky při kterých tuhne krev v žilách, ale popravdě jsou naprosto dokonale natočené a kouká se na ně jedna báseň. Nestalo se mi dlouho, abych byl tak překvapený. Film se nesnaží zaujmout krví, nebo zlým negativním prostředím, o to mu vůbec nejde, jen ukazuje scénky ze života pyrotechnika v Iráku, jak to funguje, co si za pár týdnů jsou schopni prožít nebo jak to tam vypadá a udělat si obrázek. Ve filmu je plno pravd, které jsou kruté, leč pravdivé, a s tím se prostě musí žít. The Hurt Locker nešokuje nijak závratně, prostě jen syrově ukazuje pravdu, krutou pravdu, která je trošku o něčem jiném, než v plno válečných filmech. Vím, nedokážu si představit, jaká válka je, ale řekl bych, že díky filmům jako je například tento, se k tomu lehce přiblížím, a při sledování si uvědomuju, že když se mi dělá nevolno ze scének v tomto filmu, tak je to stále tak 5 procent z celé války, respektive uvědomění si, že něco takového vůbec existuje a na světě se děje, no a pak je ta reality, kdy voják stojí přímo předtím, a má ten pocit bezmoci, kdy nemůže udělat naprosto nic. Tyto a plno dalších myšlenek mi po filmu rotovalo hlavou, hlavní je ale stejně fakt, že tohle prostě musí každýho chlapa bavit, škoda jen toho, že u nás se tento film do distribuce zatím nedostal, dostane? (04.06.2009)

Je mi záhadou, jak tahle brilantní pecka mohla zůstat stranou širší divácké odezvy. To, co znamenala Stoneova ´Četa´pro „druhý pohled“ na vietnamský konflikt, to znamená film Kathryn Bigelow pro současnou iráckou misi U.S. Army, pro její kluky, kteří se tam klepají o život a počítají každý den do konce služby. Film nemoralizuje, nepoučuje, jenom s velkou dávkou syrovosti a realističnosti nabízí krev, pot, frustrace, prach iráckých cest, strach ze smrti a všeobecnou paranoiu, kde i Iráčan s kamerou může znamenat potencionálního teroristu. Od doby Mendesova ´Mariňáka´ tady nebyl tak dobrý film s vojenskou tematikou. (13.05.2009)

Jakožto upomínka na Mariňáka naprosto spolehlivé. Škoda, že jakmile Bigelow začne komentovat svoje vlastní sdělení, tak film ztrácí rychlostí světla na jakékoliv autenticitě. Zato dusná atmosféra Iráku (přestože se jedná o Jordánské lokace) hraje první housle, a to naprosto strhujícím způsobem. Jo a to, jak režisérka nakládá s aspoň trošku známými herci, je k nepřežití inovativní. (03.03.2010)

„Poraďte mi. Ako najlepšie zneškodniť bombu?“ – „Prežiť.“ Pridlhé, málo úderné, úvod dobrý, záver dobrý, no medzi tým hodina a pol prašnej nudy. Bigelowová neponúka komplikovanosti, veď dve (najdôležitejšie) veci povie na samom začiatku: názvom (v tomto prostredí naozaj smrť čaká všade) a citátom (vojna je droga). Tým šikovne, výstižne a uveriteľne „ospravedlňuje“ ústredného hrdinu (zároveň tým ale nenecháva priestor pre divákove názory). Jeremy Renner je jeden z mála ľudí, ktorí to zvládli ľavou zadnou bez zbytočných rečí a okolkov a film sebavedomo svojou nehviezdne obyčajnou žiarou ťahá k záverečným titulkom bez toho, že by sa výraznejšie zadýchal (no na niektoré „silnejšie“ scény mu chýbajú väčšie herecké skúsenosti). Ostatní mu zdatne nahrávajú a po technickej stránke je to relatívne bravúrne (v detailoch nasnímaný úvodný výbuch). Inak žiadny zázrak a chcelo by sa povedať „klasická Bigelowová“ - technická stránka v malíčku, ale scenár sa príliš snaží, je príliš silený, strojený a napriek atraktívnemu námetu nezaujímavý, detto herecké výkony, postavy či dialógy. Myšlienka v podstate naivná (hoc pravdivá?). Za mňa sklamane. (20.05.2011)