Smrt čeká všude

The Hurt Locker je dobrý film. Ale měla jsem s ním stejný problém jako s několika vysoce hodnocenými a oceňovanými filmy. Nevzbudil ve mně skoro žádné větší emoce. Nějak jsem se na něj nedokázala plně soustředit. A zhruba po polovině jsem ani nedokázala udržet neustále oči na obrazovce. Postrádala jsem nějaký příběh a více propracované charaktery postav. Co mě nejvíce zaujalo, byl Jeremy Renner. Pro mě navždy zůstane Dahmerem a když jsem ho v této roli před léty viděla, říkala jsem si, jestli se někdy dostane více do podvědomí diváků, protože na to rozhodně má. A tady se předvedl skvěle. Takže, je tento film na Oscara? Určitě. Ale ne na šest. Ať je tento film jakkoliv obdivuhodný na to, že jej natočila žena, z důsledku své politické problematiky či mírné kontroverznosti, rozhodně pro mě není natolik strhující, syrový a jedinečný, aby byl oceněn až šesti zlatými soškami. (11.04.2010)

Nádherný naturalistický pohled na aktualne nejvetsi vojensky konflikt. A je mnohem uveritelnejsi nez napr. Saving Private Ryan a to diky skvelemu soundtracku, velice dokumentarni kamere a celkovemu pohledu na spinavy Bagdad a suchou nehostinnou poust kolem.. Musim rict, ze bych v kuzi tech US marine opravdu byt nechtel. Odhlednout od toho, ze bych umrel nejspise prvni den, bych to nezvladl ani psychicky a to jak to skoncilo je jasny dukaz proc nikdy nebyt vojakem. Bigelow je hodna byt exmanzelkou camerona, po tomhle dilu si musim sehnat i dalsi jeji filmy.. Jeremy Renner je opravdu sympatickej hoch, i kdyz na oscara asi ten vykon prece jen nebyl.. :-)) 9/10 PS: skvele slow motion zabery a celodenni odstrelovani jsou dve nejlepsi veci.. (28.02.2010)

Relativně neznámá herecká eskadra, sesbíraná mimojiné z úspěšných amerických seriálů, je vržena doprostřed vleklé irácké války, aby se na dvě hodiny stala laboratorními krysami, na jejichž chování si můžeme spolu s nimi vychutnat bolesti a slasti (ne)dobrovolně nasazeného vojáka. Hvězdy typu Fiennese nebo Pearce se tu naopak vcelku humorně mihnou jen jako snadné terče pro muslimské snajpry a miny. Jako kdyby režisérka chtěla říct: "Seru vám na klasický heroický melodrama, tohle je o obyčejnejch lidech!" Takřka dokumentární odstup od ústředních postav si film zvládá udržovat po celou první polovinu; škoda pak jen určité fixace na Rennerova seržanta Jamese, který je tu během svých solo akcí trochu zbytečně posouván do lehce bournovské polohy. Vše ale vynahrazuje závěrečný dialog se Sanbornem, který, ač je slovně velice úsporný, říká mnoho o dopadu válečného prostředí na lidský žebříček hodnot. Svobodomyslní tvrďáci tváří v tvář smrti náhle zatouží po potomstvu a taťkové s rodinným zázemím jsou paradoxně fascinováni adrenalinem, skrytým v úzkých baghdádských uličkách. Díky bohu za vojenský snímek, jehož vyzněním není patrioticky hurónské "America, Fuck Yeah!", ale citlivá sebereflexe. (06.09.2009)

S týmto filmom bojujem. Všetku atmosféru a napätie ťaží z banálneho faktu, že bomba môže (a takisto nemusí) kedykoľvek vybuchnúť. Pričom postavy sú nezaujímavé, dialógy príšerné a dramaturgická kostra takmer žiadna (ide iba o niekoľko doradu nasekaných situácií, ktoré musia postavy so smrťou v očiach riešiť). Na druhú stranu je to všetko o to realistickejšie a hodnotnejšie čoby výpoveď z daných miest. Možno len chcelo ujasniť si, či chceme nakrútiť strhujúci thriller alebo zaujímavé docudrama. (20.12.2009)

Jsou filmy, u nichž cítíte první jakost na sto honů a přesto vás nemusí ve všem plně uspokojit a pak existují filmy jako Hurt Locker, které s čistým svědomím nemohu označit jako dokonalé, geniální a možná ani nezapomenutelné, avšak jsou to kousky hrající mi přesně do noty a přinášející jednoduše vše, co bych si od nich mohl přát. Hurt Locker je silně atmosferická chlapská exkurze do Bagdádu, která však není testosteronem přepumpovaná na úkor přirozenosti, nesnaží se poučovat, politizovat, vůbec válečný konflikt jakkoliv zkoumat. Vypichuje pár atraktivních scén plných napětí, potu i vhodné míry akce tak, aby nebyla porušena realističnost, ale přitom snímek neupadl ve zdlouhavost (Generation Kill)... 9/10 Pozn. po druhém zhlédnutí: Speciálně doceňuji vykreslení psychologie vojáka a svízelnosti situace ve smyslu zákeřnosti nativních obyvatel. Vemte si, že američtí vojáci jsou označkováni v uniformách a mají přísně daná pravidla, která nemůžou překročit, stačí když příliš drsně zpacifikují blbečka z telefonem, narušujícího signál, nebo taxikáře nerespektujícího bezpečnostní zóny a média by z nich klidně udělala ta největší prasata (viz "Americká arogance masakruje nevinné civilisty"). Za to Irácký odboj se maskuje mezi místní obyvatele, dává si tajné signály (pouštění draka například), dělá naschvály, zákeřnosti a nezdráhá se ani umístit nálož na civilistu ze svých řad, i když dobře ví, že je to jen vzteklý štěkot a válku takhle nikdy nevyhraje... (25.10.2009)