Elitní jednotka

Zpřízněnost se známým Městem bohů je vzdálená a odehrává se čistě v tématické rovině. Elitní jednotka nahlíží na problém favel, chudoby a zločinnosti z úplně jiného úhlu a používá i jiné filmové prostředky. Je to osobní zpověď velitele speciálního policejního komanda v podobě jeho vnitřního komentáře, který doplňuje roztřesená ruční kamera navozující polodokumentární dojem. Řemeslná stránka snímku je na slabší 4*, i když s řadou výtek, které se objevují v komentáři Kidda v zásadě souhlasím. Co mně ale hnulo žlučí, je myšlenková základna, ze které Elitní jednotka vychází. Hlavní hrdina je elitář, který jako by vypadl z oka rytíře Armina z Vláčilova snímku Údolí včel. Armin by nechal přežít anděle, Nascimento chce společnost deratizovat do té míry, že by výsledek byl podobný. Jen velmi málo filmů současnosti, které by tak výrazně propagovaly pravicově autoritářskou a elitářskou ideologii. Film je vlastně obhajobou vzniku a působení nechvalně proslulých brazilských E.M., motorizovaných brigád sanpaulské policie, které od 60. let minulého století "čistily" město od dětských pouličních gangů a kterým se začalo říkat eskadry smrti. Zločinnost a korupci systému chce hrdina filmu léčit popravami a mučením. Celkový dojem: 40 %. (22.09.2010)

Film, který převrací vzhůru nohama zažité povědomí Evropana o etickém úzu... Jak velmi je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Syrový, temný, probouzející se vulkán. Když vidím TOHLE, uvědomuji si, jak je drtivá většina amerických akčních filmů mělká a plochá. Z Tropa de Elite doslova sálá vjem autentičnosti, není to konstrukt akčního schématu určený pro zábavu obézních žroutů popcornu. Tohle není natočeno pro pobavení cynického středostavovského západního publika...To má o čemsi vypovídat... Film logicky (zemí původu jistě) ukotvený poblíž fenomenálního Města bohů, nazírající však skutečnost jakoby z druhé strany, sociální vykreslení situace v příměstských slumech tu není prvořadé, v Tropa de Elite jde především o postižení toho obrovského tlaku stresu na příslušníka elitní jednotky. Už úvodní, skvěle nastříhaná, expozice z taneční party s textem písně ,,Dokonce i BOPE se třese, když pochoduje na kopec. Protože jim to nandáme, armádě i policajtům" je více než příznaková. Všechny ty chudinské čtvrti s vlastními zákony, lidská džungle prolezlá korupcí, drogami a zločinem... Odvážit se do favely hraničí se sebevraždou. Sám příběh vlastně ani není důležitý, důležitá je absurdita prostředí, kde relativní jsou jsou veškeré civilizační principy i ideje a ideály, kde není rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi správným a špatným, kde každý člověk je jenom predátor...nebo jeho oběť... Skutečný akční film... Podobné filmy: Město bohů, Ônibus 174 (04.01.2008)

Rio de Janeiro je rájem jen na první pohled. Má totiž i obří chudobu, velkou míru kriminality a děsivý obchod s drogami a zbraněmi. A tu a tam se nespokojenost lidí nebo střety gangů utrhnou ze řetězu a ulice města připomínají válečnou zónu. Od (dočasného) uklidnění situace je tu BOPE. Speciální jednotka, která pomůže, když běžné ozbrojené síly nedokáží stav zvládnout. Což se děje docela často. Nekorektně čistí slumy a režisér José Padilha docela hlasitě vykřikuje věci, které se obvykle někde v soukromí šeptají. Když začnou hovořit zbraně, je dynamický, brutální a realistický. Výsledek je určitě zajímavý, ale že by mě vyloženě uchvátil a nalákal na druhé shlédnutí po letech, tak to určitě ne. A co takhle emoce? (06.07.2020)

O třídu slabší než Město bohů, ale stále je to drama, které má obrovskou sílu. Nejhorší na všem je, že jsme nuceni sledovat peklo na zemi očima toho vůbec nejkrutějšího policisty, jehož jednání se nám v průběhu děje čím dál více hnusí, ale zároveň čím dál více chápeme, že jinak to prostě nejde. Ať už jde o mučení a střílení dealerů, nebo ten neskutečně tvrdý vojenský výcvik, jenž se v jednu chvíli opravdu těžko sleduje. Každopádně José Padilha dosáhl svého a představil nám společnost tak bezútěšně spustošenou a zkorumpovanou z obou stran zákona, že na něco takového jen tak nezapomenu.. (28.08.2012)

Rio de Janeiro není jen sluníčkové město s Ježíšem na kopci. Favelami protékají drogy (a odpadky), policejními kapsami zase peníze. Proto jsou tu pánové z BOPE, kteří dělají to co je třeba, jakýmikoli nezbytnými prostředky. Režie parádní, vizuálně nápadité a scénář zajímavě rozvíjí hned několik myšlenek s velkým sociálním přesahem. Ať už jde o dušení igelitovým pytlíkem nebo boje cti proti systému (a samozřejmě zachování stávajícího pracovního poměru) vždycky tne do živého. Takže kam jste to chtěli jet na dovolenou? Do Ria? (29.05.2013)