Philadelphia

O tomto filmu jsem se prvně dozvěděla od naší učitelky z práva, která říkala, že je naprosto výborný a já si říkala, že to bude nějaké nezáživné drama ze soudní síně. Po nějaké době pak tento film vysílali v TV, a když jsem si přečetla, jaká je jeho tématika, že tam hraje Tom Hanks a Denzel Washington, tušila jsem, že to bude něco. A bylo. Po celý film se našly scény, kdy jsem měla slzy v očích, i když jsem ani sama nevěděla, proč zrovna v této scéně. Celý film je velmi silný, dechberoucí a smutný. I pod scénami, které Vám přijdou zabarveny lehkým vtipem, se skrývá strach, bolest a slzy. Dokonalá píseň od Bruce Springsteena, Streets of Philadelphia, mně při poslechu vždy dostane svou melancholií. (10.07.2006)

Po špičkovém jehňátkovém krimi natočil Jonathan Demme vynikající drama o diskriminaci homosexuálů v řadách soukromé právnické firmy. Netajím se obdivem k Tomu Hanksovi, ale to co předvedl v tomto filmu je opravdu mimořádný výkon, který ocenili snad všichni, kteří film viděli. Závěrečná scéna při které zní pouze úžasná stejnojmenná skladba Neila Younga mě vždycky totálně dostane. Také si dodnes pamatuju předávání Oscarů a účast obou nominovaných za píseň (Young a Springsteen). Spontánní potlesk ve stoje všech hvězd při příchodu Springsteena v džínách na podium, to byla chvilka na kterou se nezapomíná. (18.04.2003)

Soudní dramata mají v americkém zábavním průmyslu dlouhou tradici a výsadní postavení. Na Philadelphii je znát, že v době vzniku ji studio považovalo za svým způsobem výkladní skříň a k jejímu natáčení přistupovalo s očekáváním festivalových vavřínů. Tom Hanks byl už tehdy považován za velkou hvězdu a ideálního představitele sympatických klaďasů smýkaných osudem. Téma AIDS v 90. letech hýbalo veřejností, smrt charismatických postav šoubyznysu, k jakým patřil např. Fredie Mercury, byla ještě v čerstvé paměti. V postojích veřejnosti bylo cítit znejistění sexuálně otevřené společnosti, strach z pandemie byl všudypřítomný, obavy z nakažení byly tehdy běžné a promítaly se do nejrůznějších předsudků. V režii Jonathana Demmeho vznikl aktivistický film, který chce přesvědčovat, poučovat, vychovávat a kultivovat, a z přemíry ušlechtilé snahy nakonec vzniká ušlechtilá nuda. V první půli film ještě funguje více méně tak, jak má, v té druhé už sklouzává místy k citovému vydírání a jde s prominutím do háje. Kdo chce vidět výborné drama, které se nevyhýbá kontroverzním momentům, raději si pustí Klub poslední naděje. Tři hvězdičky nechávám jen proto, že s cíli tvůrců sympatizuji. Celkový dojem: 55 %. (28.04.2016)

Můj první film s homosexuální tématikou, můj první film pojednávající o AIDS. Když jsem to viděl poprvé, cítil jsem zmatek. Bylo to v době, kdy gay páry nebyly samozřejmostí a kdy vidět venku na ulici chlapa převlečeného za ženu budilo posměch. Hanks to s Denzelem dali skvěle a můj počáteční ostych a překvapení vystřídaly pocity sympatií. U závěrečného videa jsem byl opravdu dojat. Shrnu-li to však v celé v jedno, vychází mi z toho jen průměr. * * * (19.03.2014)

Učebnicový příklad filmu, vůči kterým se svou tvorbou vymezovali tvůrci New Queer Cinema. Kýčovitě moralizující melodrama s falešně tolerantním (protože pohádkově pozitivním) obrazem homosexuála jako oběti zlé choroby. Ze strany velkých hollywoodských studií krajně pokrytecká "omluva" za předchozí roky vytěsňování sexuálních minorit mimo mainstream. Omlouvána je ve skutečnosti hlavně homosexualita protagonisty, který za svou odlišnost musí zaplatit životem. Navenek průlomový snímek tak předkládá stejně stereotypní, straight publikum nijak neurážející portrét komunity, jako desítky, možná stovky filmů před ním. 50% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Nick Tow, Zombo (20.05.2005)