1612: Kronika smutných časů

Rusáci se snaží býti velkolepí, a daří se jim to tak nějak na půl. Nápady by totiž byly, jen to zpracování občas uvadá a uvadá a divák nudne a nudne, o ruku se opírajíc, až uvadne a jeho tělo pod tíhou hlavy zvadne a celej nakonec upadne na podlahu. Proč to všecko řikám? Protože mi to u těch jejich velkolepých historických eposů příjde. Pravda je, že Poláci jsou v tomhle ohledu něco podobného, eposy až na půdu a přitom se na to dá docela koukat, proč to u Ruských historickýh epopejí taky tolik nejde. Hlavně se v tom hodně kecá, a ty kulisy mi k tomu všemu zas tolik nesedí. Rus se snaží svojí práci udělat kvalitně, a nápad by byl, jen to zpracování je tak nudné, že je škoda, jak tak nadějný nápad dokáže zazdít. Možná ta délka by se dala trošku ubrat, pak by to bylo hodně kvalitní historický pokoukání, takhle je akorát tak kvalitní a nic víc. (12.03.2009)

Hovoriť o tomto filme, že sa mu dá toho viacej vyčítať než chváliť by nebolo úplne miestne, je však pravdou, že ak by bol režisér nápaditejší a scenár prepracovanejší výsledok mohol byť ohromujúci. Porovnávanie s rovnako starým Mongolom je z mojej strany diskutabilnejšie; i keď je tu Bodrovov film dosť podobne hodnotení na mňa spravil oveľa lepší dojem ako 1612 a pokiaľ ide napr. o Ohňom a mečom tak kvality tohto filmu sú oproti 1612 nespochybniteľné. Škodou filmu je že inak dosť zaujímavá látka tu bola podaná spôsobom len pre určitý región a možno ani niektorým Rusom či Poliakom už zašlá sláva nič nehovorí; tobôž nie zvyšku krajín do ktorých sa film distribuoval, takže zisťovanie na koľko je historicky presný nie je pre našinca ľahké. I samotný názov filmu nič bližšie neprináša. Veď komu sa už pri vyslovení letopočtu 1612 vybavia súvislosti uvádzané vo filme? To čo treba na filme pochváliť je jeho slušná výpravnosť (pre nás určite hanba, že Bathory i keď z väčším rozpočtom s týmto filmom v mnohom prehráva) veľmi pekne približujúca dobu, taktiež aj slušná kamera, ktorá najväčší priestor dostáva hlavne pri nasmímaní davových a bojových scén. Osobitú kapitolu potom tvorí krásna brutalita príbehu umožňujúca veľmi dôrazne spoznať ako to vyzerá keď vás trafí delová guľa, niekto vám usekne nohu, či ruku a pod. V tejto oblasti sú potom vynikajúco spracované bojové scény (hlavne bitka o ruskú pevnosť), ktoré aj cez svoju reálnosť dávajú filmu i emotívnejšie vyznenie; no a nijak nevadia ani mýtickejšie pasáže. Tu však klady filmu asi končia a handicapmi 1612-tky sú jednak rozvláčny a hlavne v prvej polovici nudnejší dej, taktiež i väčšina hercov hrá tak leda bolo, čo dozaista zamrzí. No a nijak tomu nedopomáha ani množstvo postáv pri ktorých sa dá hovoriť o ich zbytočnosti (vatikánsky mních, starý svätec...). Nanič je tu aj strih, ktorý skôr veľa vecí pokazí čo je úžasne vidieť v záverečnej bitke o Moskvu, kde ani nevieme ako sa zrazu Zebrowski ocitol na šibenici. To či je film veľmi antipolský rozoberať nebudem, skrátka film musí mať svojich dobrých a zlých. Vo výsledku tak skôr zamrzí, že sa nevyužil ponúkaný potenciál čo by z filmu spravilo veľkolepý historický epos, ale to už moc kecám. Takže asi toľko o tomto filme. (15.11.2008)

Aspirace, které film od první chvíle naznačuje z výtvarného hlediska, jsou neustále rozmělňovány tu stylovými zcizeními, tu odbytými vedlejšími rolemi provedenými v detailu nebo okatými kulisami. Scénáristicky obratně vypracované prolínání osudů mnoha jednotlivců v bouřlivé době je "upgradováno" úmorně ostinátním omíláním už tak triviální symboliky na sto způsobů, uměřeně pojatá neutrální hudba film příliš nepozdvihuje, ale chvalbohu mu hlavně neubírá, střih si s natočenými záběry pohrává překvapivě kreativně. Nade vším ovšem vysoko trůní aktualizující národní duch, snažící se mobilizovat čisté domácí zdroje proti vnějšímu (světskému i církevnímu) a vnitřnímu nepříteli v dobách národního úpadku. Wolodyjowski, Vojna a mír, Piráti z Karibiku, Černý Tulipán + Velká vlastenecká. Snad to dnešní Rus opravdu potřebovala. (17.08.2013)

Svérázná kombinace pohádky, dobrodružného a pseudohistorického filmu ve stylu telenovely pro teenagery. 1) Líbila se mi vícejazyčnost a moderní kamera, střih i režie._____ 2) Pěkní 25letý Pjotr Borisovič Kislov (sluha Andrej) a 24letý Artur Sergejevič Smoljaninov (tatarský sluha Kostka) rovněž dodávají snímku alespoň trochu šarmu._____ 3) Překladatelé názvu se zřejmě domnívají, že když už film si na historický jen hraje, tak i oni mohou po libosti nakládat s jeho jménem. Смутное время neboli Смутa je totiž zhruba patnáctileté období začátku 17. století v Rusku (na přesné vročení mají historikové různé názory), pro něž je typická občanská válka, války s Poláky a Švédy a samozvanci o ruský trůn. I když to nesporně byly "smutné" časy, překlad je nesprávný a zavádějící. Смутный totiž znamená nejasný, mlhavý anebo neklidný či vzrušený, ale rozhodně ne smutný. (01.09.2018)

Bejvalo na Rusi často zle a ještě hůře v časech takzvané Smuty, která dle moudrých knih a webů byla obdobím bezvládí či mnohovládí, jak se komu zrovna jeví, odehrávající se na počátku 17. století. Jak se dá tušit, dopracuje se film 1612 svým opileckým krokem ke konci této dějinné epizody a Rusko se dočká cara velikého, mocného, s ještě mocnějšími potomky. Pro Rusko je prostě důležité, aby bylo zjevné, který pán či paní mu zrovna vládne a aby to všem bylo jasné, že mu vládne. Třeba Michail Fjodorovič, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Putin Veliký. Ale kdo ví, třebas je mé politické čtení šestnáctsetdvanáctky příliš přísné. +++++ Konečně, politika špiček té temné doby vstupuje do děje jen zřidkakdy a vzhledem k velmi tupému pojetí příslušných scén (primitivní dialogy, extrémní zkratkovitost) dobře tomu tak. Namísto toho nám film vnucuje nezajímavého skoroholobrádka, jenž je k ochraně ruské země motivován především pubertální vzpomínkou na nahou carevnu a schizofrenií (diagnostikoval Subjektiv), jež mu posílá do mozku vize jednorožce, ochránce carského domu a mrtvého žoldáka, šermu jeho učitele. +++++ Lyricko kýčovité jednorožčí vize nefunkčně kontrastují s naturálností středověkého bitvení, které, zdá se, má být jednou z nejdůležitějších diváckých atrakcí. Film zřejmě doufá, že mu zohavená lidská těla dodají na věrohodnosti, emotivnosti i chytrosti. Nic proti radosti z možnosti ukázat poletující dělové koule, kterak páchají paseku v řadách vojáků i na hradbách, ale je mým soukromým pocitem, že by neměly rozstřílet na cimpr campr děj s osobností hlavního hrdiny. Ale co "Muž z lidu - Nikdo" "saved the day" a teď už bude pod spravedlivým vládcem, jehož vynesl k moci, zase dobře. (31.08.2014)