Alenka v říši divů

Rozporuplné přijetí ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ je sice dáno převážně tím, nakolik ji kdo shledává (ne)burtonovskou, ale v tom dle mého nespočívá podstata problému nejslabšího filmu Tima Burtona. Sice by se mohlo zdát, že po účtujícím krvavém holiči je výběr dané látky pouhým přešlapováním, ale spíš jde o snahu posunout se někam výrazně dál. Koncept je totiž založen ne na tom, že se výstřední postavy dostávají do pro ně neznámého světa, který na ně není připraven, ale na navracení se na staré, v tomto případě ale "neznámé" místo. Obrat tentokrát spočívá v záměně mužského melancholického hrdiny za ženskou hrdinku, která se teprve učí chodit v burtonovském světě, a v závěrečném postavení ideologie předchozích režisérových filmů na hlavu, protože na místo toho, aby se kritizoval kapitalismus a konzumerismus, tak se jede vstříc ke světlým kapitalistickým zítřkům. Jenže, a v tom pro mě ALENKA selhává nejenom jako adaptace, ale i jako film sám o sobě, nemá prokreslený fikční svět a stejně tak žádnou vnitřní logiku, postavy nejsou dostatečně motivované nebo mění motivaci zrovna podle toho, jak se to snímku hodí. Především je to celé špatně odvyprávěné, s překvapivě nezdařile inscenovanými scénami, jež měly být nejspíš variací/parafrází některých kanonických z předchozích Burtonových podvratných poct určitému žánru/kinematografickému období. Formální struktura ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ vychází nikoliv z disneyovské klasiky či mnoha adaptací Carrollových knih, ale původního ČARODĚJE ZE ZEMĚ OZ; ovšem vyprávění se tříští do sledu 3D efektů, které neslouží vyprávění. Ve své nefunkčnosti a při ohledu na filmografii tvůrce, s níž je tohle dílo v rozporu minimálně s ideologickou stránkou a v konceptu, na rozebírání a diskuzi podnětné dílo. (06.03.2010)

Vyhlášený král bizarních světů se konečně vydal do toho nejslavnějšího a i když obrovským fanouškovským očekáváním nemohl dostát, výletem s lehkými úpravami klasického příběhu určitě potěšil. Všechno se ale, možná trochu překvapivě, odvíjí od toho, jak moc na sebe strhává pozornost Johnny Depp. Jeho Kloboučník není žádným přihrávačem, ale rovnocennou hlavní postavou, která skoro zastiňuje i úžasně vzteklou Červenou královnu nebo samotnou sympatickou Alenku. 75% Spoileroidní P.S.: Až mě samotného zaskočilo, jak mě až do potvrzení druhého dílu mrzelo, že Burton nešel zcela proti pravidlům a nenechal Alenku zůstat s Kloboučníkem. To nevyslovené romantické pouto o to přímo křičelo. (05.03.2010)

Alenka v říši LSDigidivů, která je více animovaným snímkem než-li hraným, zato s nepřekonatelně silným hereckým čtyřlístkem. Burtonova incize klasického příběhu prováděná pravda tupějším skalpelem a sešitá do těžko popsatelného a rozporuplného patvaru, který z jednoho profilu skvěle baví, zatímco se z druhého děsivé rozpadá a vzniklé nudné díry ani sebelepší hučkař nezalátá. Burton příběh místy přefukuje jinde zase upouští tak, že Alenka připomíná nepřirozeně se vznášející balonek nafouknutý smilexem, který ohrožoval Gotham city v prvním Batmanovi. Možná, že je Alenka spotřebním narychlo namíchaným koktejlem s digitální faunou a florou a neschopností vtáhnou diváka do příběhu, ale na druhou stranu tohle Burtonovo zaprodání se CGI trikům nedopadlo tak úplně nejhůř. Mít srdce ve znaku ještě neznamená mít ho na dlani. A ono Burtonovo lhaní si do vlastní kapsy mně vlastně i pobavilo. (26.02.2010)

Uvnitř sterilní, málo osobitá a zmatená zakázka hollywoodských bossů, u které Tim Burton zřejmě jen asistoval. Jeho kroky z posledních let mě bohužel míjí.. Burton už nebalancuje na hranici mezi originální tvůrčí filmařinou plnou příjemně šokujících nápadů a lákavou komercí, on už jednoduše začal onomu blyštivému průmyslu sloužit. Alenka jest toho příkladem.. Z jeho dítek se vytratila jiskra, lehkost, kouzlo, vtip a dokonce i děj. Jasně, na Alenčině putování si každý něco najde, každému se zalíbí nějaká z těch podivných postaviček, ale ve finále tu máme utahanou vyprávěnku, u níž si vzpomenu za pár let tak maximálně na slušné herce a hlas Alana Rickmana. Není to málo, ale byl jsem zvyklý na mnohem víc.. (21.07.2011)

Burton nevyprávěl, nýbrž prostě odvyprávěl. Nejčastěji kladenou otázkou z mé strany bylo, proč vlastně snímek není animovaný komplet, když je všechno umělé jak interiér čínského auta. V té přehršli ‚burtonovského vizuálu‘, kompletně v CGI, se ztrácí všechno… až na Miu Wasikowsku, která táhne celou tu zmatenou (!!) taškařici ke konci, který je tentokráte doslova vysvobozením. Sterilní, nudné, kýčovité, plastové… dokonalý repelent divácké empatie. (16.05.2010)