Občan Havel

Prakticky žádný z televizních a filmových dokumentů o našich polistopadových ale vlastně i reálně socialistických politicích nelze označit za úspěch a většinou troskotá na neschopnosti analyzovat jeho život ze všech stran a maximálně nezávislým pohledem. Obvykle se tak či onak projevuje vztah autora k objektu svého díla. A tenhle nešvar se v plné míře projevil i u Občana Havla. On totiž zaznamenává Havlův život, jeho názory a skutky všude tam, kde ho prezident mezi sebe pustí. Dokument je spolurežírovaný Václavem Havlem a i když se zdá, že odhaluje i nelichotivé prvky o své osobě, je to všechno v rámci jeho režisérské licence. Havel byl vždycky spíš intelektuál a především umělec, který politické dění kolem sebe nedokázal ovlivňovat podle svých představ právě proto, že politickým procesům vůbec nerozuměl a jeho četné pokusy ovlivnit naši politickou scénu končívaly pravidelně průšvihem a měly opačný efekt, než zamýšlel. Nejlíp a pro Václava Havla dost nepříjemně popsal jeho styl, jednání ve svém eseji Politika z divadelních prken Zdeněk Mlynář v polovině 90. let krátce před svou smrtí. Havel neměl rád politické instituce a především politické strany, takže se je snažil vytrvale ignorovat a sázel na silné osobnosti mezi svými přáteli bez ohledu na to, jak je politické strany byly ochotny akceptovat. Jeho politické názory nejsou ani levicové ani pravicové. Jsou ale silně elitářské, myslím, že se blíží tomu, jak funguje íránská islámská republika, tedy jakási "demokracie" řízená radou moudrých. Na jeho mezinárodním ohlasu se podepsala STB a komunistická vláda, která ho šikanovala. Kdyby nebylo reálného socialismu, skončil by nejspíš jako jeden z řady levicových salónních intelektuálů s nepraktickými, ze života odtrženými, ale radikálními představami, jak spasit svět. Tady konkrétně Havel pouští filmaře blízko k tělu jenom tam, kde to uzná za vhodné. Že by vám dovolil udělat si o něm komplexní představu, že by film dal prostor jeho kritikům a analyzoval jeho politické zásahy a rozhodnutí, o tom se vám může jen zdát. Ten, kdo měl už před zhlédnutím dokumentu o Havlovi ty představy, které se film snaží prodat, tak nemusí váhat s návštěvou kina. Ten, kdo k němu má odstup, tak munici k jeho kritice nenajde a celkově je to ztráta času, protože kvalitní dokument by se měl soustředit spíš na obsah, ne na formu. Celkový dojem: 40 %. (29.04.2011)

I když si to mnozí z nich nepřipouštějí, tak i politici jsou jenom lidé. Unikátní pohled do soukromí naší bývalé hlavy státu je absurdním dramatem i groteskou a jak to tak v životě bývá, střídají se tu věci humorné s těmi vážnými. Poctivý dokument, který divákovi neprezentuje názory svých tvůrců, ale sledovaného objektu. (10.03.2008)

Tohle není jednoduché hodnotit. Film mě zaujal, nenudil, místy pobavil a díky němu jsem více poznal Havla, jak z lidské, tak politické stránky. Ale...naprosto mu chyběla objektivnost (de facto Havel-anděl, Klaus-ďábel), byl celý takový slepený, skoro "na koleni dělaný" a byla z něho znát nevyrovnanost mezi lidskou a státní stránkou pana Havla (vypadalo to, že tvůrci snímku vlastně neví, na co se chtějí zaměřit). Hodnotím lepšími 3*; když ne dokument, tak alespoň já zkusím být objektvní ;-) (20.10.2008)

Přiznám se, že jsem čekal něco jiného. Něco více upřímného, lidského a do zákulisí "Hrádečku" jdoucího. Něco ve stylu jeho knihy Prosím stručně. To je pohled do prezidentské kuchyně. Tohle ne. Občan Havel totiž ve výsledku není o Havlovi politikovi, ani o Havlovi dramatikovi, ani o Havlovi "muži z lidu v úřadě" a již vůbec ne o obyčejném občanu Havlovi. A vinu bych hledal v tom, že Pavel Koutecký neměl možnost svůj dvanáct let natáčený materiál sestříhat. Nechci vzbudit dojem, že je výsledek nezajímavý či snad nudný. Není. Jen je o půlhodiny delší než by se slušelo a je v něm překvapivě málo momentů, které takříkajíc uzemní (Zeman, kauza Lucerna, pohřeb Olgy, úřednická mašinérie EU "vs" válka v Albánii a pár dalších). Zároveň je až příliš vidět, že se Vašek nedokázal s kamerou zcela sžít. Občana Havla bych přes všechny zápory doporučil (ideálně na televizní obrazovce), byť dělá Havlovi spíše medvědí službu. Pobaví totiž, svým rozsahem a necenzurovaností je až výjimečný, upřímně se několikrát od srdce zasmějete (otcovské oprašování Klause vejde do Zlatého fondu), něco se i dozvíte, ale trvalejší hodnotu tu nehledejte. Není to totiž ani ryba ani rak. A je jedno zda je vám osobnost Havla odporná či mu nasazujete automaticky svatozář. Snad jen pokud je vám ukradený, tak nemá smysl se tímto počinem zaobírat. Tady si každý to své najde, ale nebude toho mnoho. Výsledné hodnocení spíše odráží mé zklamání nad tím jaké to bývalo mohlo být než skutečné kvality Občana Havla jako dokumentu. PS - Mohlo by být zajímavé, vzhledem k množství materiálu, se za pár let s určitým odstupem ponořit do archivu a zkusit to sestříhat jinak. Lépe. (31.01.2008)

Námět: Pavel Koutecký .. Citlivý a hluboký dokumentární sestřih (byť je třeba počítat s faktem, že ze 120 hodin materiálu dostaneme 120 minut), kde hodně záleží na postoji a sym/anti-patii k danému občanu. Pro někoho tendenční, líbivě sestříhaný, pro naivky, ale znáte to naše "Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde." Pro mne pan Havel něco znamenal, v sortě politiků měl samozřejmě také své chyby, přesto působil důstojně (v úřadu místy lehce zmateně), morálně, humánně - prostě osobnost - kterou JE dodnes. Jednou z našich novodobě největších! Takže, pokud si bývalého pana prezidenta, obdobně jako já, vážíte, budou pro vás dvě hodiny v zákulisí prezidentského úřadu v jeho společnosti skutečně zábavné a přínosné. Výborně jsem se bavil až upřímně smál mnoha interním nitkám, které jsou podány v poutavých, pointovaných souvislostech. Ocenil bych možná více časově orientačních bodu, které jsou sice později prezentovány skrze vložené Televizní noviny, ale přesnější chronologická orientace by jistě prospěla hlavně pro zahraniční publikum, protože Občan Havel bude jistě hodně vyhledáván i za hranicemi naší zemičky. ___ Ohledně sym/anti-patii - třeba na Klausovu "kuchyň" bych určitě do kina nešel (jeho arogantní ego politický přístup je v “Občan Havel“ vlastně to nejzábavnější a této jeho povahové stránky by jsme se v jeho dokumentu stěží dočkali). Ostatně doufám, že za týden (pozn. nevyšlo to, bohužel - tzn. na dalších 5 let jsem bez prezidenta!) z něj bude také jen bývalý prezident, konečně opustí vrcholovou politiku, kde se drží už spíše jen setrvačností a bude si nadále hrát na svém soukromém písečku, bojovat své soukromé války a prezentovat svůj egocentrismus jen na svůj, nikoliv státní, účet. ___ Hodnocení Občan Havel tedy odpovídá mým sympatiím a tímhle dávám jasný a plný palec nahoru. (31.01.2008)