Tři srdce

Vynikající kus filmařiny! Nevím, co viděli ostatní, ale zde je už od prvních záběrů vynikající kamera, výprava, ruchy, hudba, doplněné skvěle domyšleným scénářem, okořeněné skoro hrůzostrašnými motivy jako od Juraje Herze, sem tam se objeví i vtipné momenty. Herecky je to už průměrné, někteří herci přehrávají až hrůza, a je sice hezké, že se pokusili zapojit Honzu Potměšila, ale souboj na kordy na vozíku se zdravým šermířem skutečně byl poněkud přehnaný. I když zase ona myšlenka souboje, že ruce jsou silnější, není až tak od věci, a hraje zde svou roli. Osobně jsem s pohádkou velmi spokojen a bude jednou z mých oblíbených, protože celkově je vidět, jaký kus práce na tom filmaři nechali, a odvedli velmi profesionální kus práce. (17.11.2014)

Já si to představuju nějak takto: spolek divadelních ochotníků Tyl v jedné nejmenované vsi se rozhodl, že si střihne vlastní představení - pohádku. Něco znali, něco si ještě načetli a sepsali si scénář. Pak na tom dřeli vždycky, když přišli z práce. Pohádku secvičili, sehráli a byli docela úspěšní. Sousedé je poznávali v legračních kostýmech, smáli se a nakonec i zatleskali. Když pak herci po představení seděli v hospodě, napadlo jednoho z nich, že jeho bratranec v sousední vsi dostal na minulé narozeniny kameru a už i něco vyhrál v Neváhej a toč! Mohl by jim tedy natočit reprízu, kterou budou dávat za týden... Bratranec to skutečně natočil a jelikož v představení bylo několik pěkných momentů, poslal to zase do Neváhej a toč! V televizi to ale nějak popletli a pohádka se celá dostala do hlavního vysílacího času. (25.12.2007)

Tak další televizní záležitost, na které se se svými souputníky neshodnu. Pohádka Tři srdce není tak špatná, jak značí zdejší hodnocení. Je pravdou, že musíte umět překonat krále na kolečkovém křesle, co je originalita, jakou jsem ještě nikdá neviděl. Dále pak několik hluchých pasáží. Například boj Jana Potměšila a Karla Zimy postrádá grády a chvílemi spadá až do trapnosti. Na druhé straně se mi líbily záběry soptící a následně vybuchující sopky. Alespoň trochu humornou část zastupuje Tomáš Jeřábek. Humoru by v pohádce ale mohlo být mnohem víc. Zvlášť, když chybí trocha pořádného napětí. Tři srdce jsou ale spíše takovou klasickou, leč pravda - nenáročnou, pohádkou, která ale nechce být ničím víc. Viděl jsem pohádky, které se o to snažily sebevíc a dopadly mnohem hůř. Tři srdce mají své chyby, ale jsem si jistý, že své diváky si najde. Bohužel je faktem, že někteří herci zrovna nepůsobili přesvědčivě. Například Berenika Kohoutová. Pohádka je na pomezí dvou a tří hvězd, ale já myslím, že dvacet pět procent je opravdu polreichovsky přísné. Zajímavostí je, že ne všichni herci mluví svou řečí. Dabovaná je jak Lucie Štěpánková tak Jiří Šlupka Svěrák, který tu ani není uveden. (29.10.2020)

Po dlouhé době musím souhlasit s objektivním hodnocením této pohádky. Co todle je? Film co se umýstil ve středu pole na soutěži "amatérský film". Vše bylo skutečně katastrofální jen pár hereckých výkonů bylo alespoň průměrných. Scénář, řežie hrůza. Je vidět, že si s tím moc práce nedali. Myslím, že mnoho lidí co se pohybuje na csfd by zvládlo udělat lepší film. Typická nízkorozpočtová česká pohádka o království kde se vyskytuje max 30 osob v dobových kostýmech. Když natáčet pohádku o království tak na to mít víc lidí. Věřím, že by se hodně lidí zúčastnilo natáčení i bez honoráře akorád by si kostyméři obstarali více hader. Princezna skoro jak ta poslední holka na diskotéce ke které by kluk šel. Hudba hrozná, hodinář z ničeho nic opravil hodiny tím, že z rukávu vytáhl náhradní díl do hodin?, scéna kdy se "hrdinové" vrátí do králoství a lid štěstím vyhodí klobouky do vzduchu a ten herec malej klučina to vyhazuje s takovým kyselím výrazem v obličeji....... herci skoro jak z hollywoodu kdejakej amatér by to zahrál 4x líp (26.12.2007)

Ke královskému trůnu je krásnou potvorou podstrčen rozmazlený spratek, pak dojde k posunu v čase, což člověk pochopí až po dalších pěti minutách, pak se snaží přijít na to, kde se tam vzali ti tři mladí dobrodruzi a bádá, o co se to vlastně snaží. Po spatření princezny to člověk chápe ještě méně. U závěrečného zápasu jsem byla rozpolcená mezi hysterickým veselím a pocitem trapnosti. Tak jsem se smála a připadala si trapně. (02.12.2010)