Šišanje

Je to někde mezi typicky předrsnělým srbským filmem pro západní publikum a oprávněnou společenskou kritikou, která si na rozdíl od jiných takových snímků všímá zcela konkrétních a aktuálních problémů. Vzhledem k tomu, že scénář stojí na poměrně vratkém klišé a hraje tam čím dál tím usedlejší Nikola a hollywoodská star Bojana, není to zas tak autentické, jak by mohlo. Násilí je ale natočeno docela slušně a je tu řada "vtípků", které podle mě docela dobře vystihují mentalitu srbských nacionalistických výrostků ("piši ćirilicom, dizelaši pišu latinicom"). Digitální kamera tomu moc nepřidává, ale nevadila mi (až na ty zoomy). (06.03.2011)

Jo, na Erasmu jsem se doslechl o poměrech ve fotbalu na Balkáně. Pokud je to aspoň trochu pravda a film ukazuje i byť částečně realitu, tak bych tam snad radši hrál golf (fuj). Snímek jako takový však byl dost průměrný, bez pořádného děje, scénáře a nikam to vlastně nevedlo, takže jsem celou dobu koukal jenom na neobvyklé obrázky. 55% (17.01.2017)

"Nož, lžica, Srebrenica!" Svým způsobem je to nazi-skinheadská klasika. Uťáplej kluk se nadchne pro siláckou skin kulturu a postupně v ní nachází své místo, aby byl nakonec papežtější než sám papež. Tuhle šablonu známe především z amerických filmů podobného ražení. Jenže ten Balkán je jinej a kdo měl někdy možnost setkat se s fanoušky CZ Bělehrad nebo i záhřebského Dinama, dá mi za pravdu. Jsou nacionalističtější, brutálnější a bez zábran. A to se nakonec ukazuje i tady. Film je navíc ještě vyšperkován kriminální zápletkou a politickým rozměrem, přičemž ani jeden z aspektů rozhodně nepůsobí rušivě. Další hodnotný zářez na pažbu hooligans filmů. 80% (08.11.2013)

Poloamaterský počin má snahu naznačit problémy Srbska. Ty jsou mimořádně složité, což způsobuje schizofrenii politiků a plundruje poválečnou generaci. Dochází tam k občasným zjednodušením, přičemž se odbočí od hlavní linie a začne se řešit něco jiného. Na konci se to splácne dohromady...kupodivu to není vůbec zlé. 60%. (24.12.2011)

Srbští ,,Hranaři" z prostředí fotbalových hooligans/skinheads. Tak jako v případě Hranařů dosti ožehavé a naléhavé téma zpracované velmi tendenčním způsobem. Nevím, proč si tvůrci myslí, že použití nesmyslně roztřesené a rozostřené kamery, zběsilé zoomování a šílené švenky, kvazimoderní ruchy jsou nositeli kvality a udělají dobrý film, ve výsledku všechny tyhle špatně okopírované výrazové prostředky z trendy amerických krimi seriálů působí hodně rušivě. V případě Hranařů i Šišanje je opravdu škoda takhle promrhaných šancí, obě témata, totiž korupce i pravicového extremismu, je nanejvýše potřebné otevírat a nějak je, a to nejen umělecky, reflektovat. A i když mám z filmu nanejvýše rozporuplný pocit, vágní autentičnost i přemíra klišé z filmu doslova trčí, Stevan Filipovic naštěstí není až takový filmový amatér (a nebojme se napsat diletant) jako náš Tomáš Magnusek, takže se z jeho filmu nevyloupli Bastardi, i když by se to mohlo skrze tématickou spřízněnost zprvu zdát. Na druhou stranu, k zahraničním etalonům a legendám žánru (Kult hákového kříže, Romper Stomper, Svatý boj...) se levně filmoví skinheads po srbsku nepřibližují ani zdaleka... (07.04.2013)