Šišanje

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 2 - Srbsko. Uvědomil jsem si, až v průběhu sledování Šišanje, že volba mých dvou filmů v rámci Tour může působit téměř politicky. USA a Srbsko, to by měla následovat Bosna, Izrael a Palestina. Ale volbu jsem učinil nevědomky. Srbské filmy jsou drsné, syrové, o to více autentičtější. Žádný jiný evropský stát asi nebyl v devadesátých letech více poznamenaný mezinárodní politikou, válečným konfliktem a bombardováním, z něhož se dodnes nevzpamatoval. Nic jiného než drsnost a syrovost asi nelze ani očekávat. Šišanje jsou slabší scénáristicky, kdyby zapracoval nějaký zkušený dramaturg, příběh by měl silnější efekt na diváka. Herecké výkony, kamera a třih solidní, celkově je to na tři a půl hvězdičky, jsem mírně rozpolcený, ale zvedám směrem nahoru. Pokud budu na vážkách u Chorvatska, tak zvednu taky, abych se nedopustil balkánské nekorektnosti. (03.04.2015)

Nechtěný rozpad Jugoslávie, nesmyslné sankce, brutální bombardování letectvem NATO, uloupení Kosova, ztráta domova pro statisíce Srbů, nezaměstnanost, kriminalita.... Nespravedlivá minuilost, složitá současnost a velmi nejistá budoucnost. Jak si s tímto mají "Miloševičovy děti" poradit? To je asi hlavní téma filmu, ze kterého se ale dalo vytěžit určitě mnohem víc.... (13.08.2011)

"Nož, lžica, Srebrenica!" Svým způsobem je to nazi-skinheadská klasika. Uťáplej kluk se nadchne pro siláckou skin kulturu a postupně v ní nachází své místo, aby byl nakonec papežtější než sám papež. Tuhle šablonu známe především z amerických filmů podobného ražení. Jenže ten Balkán je jinej a kdo měl někdy možnost setkat se s fanoušky CZ Bělehrad nebo i záhřebského Dinama, dá mi za pravdu. Jsou nacionalističtější, brutálnější a bez zábran. A to se nakonec ukazuje i tady. Film je navíc ještě vyšperkován kriminální zápletkou a politickým rozměrem, přičemž ani jeden z aspektů rozhodně nepůsobí rušivě. Další hodnotný zářez na pažbu hooligans filmů. 80% (08.11.2013)

Jsou určité hranice a pro jejich překročení není žádná omluva.K těm hranicím dojde neštastné a nepochopené dítě,ale jen zlý člověk je překročí.. Vemte nějakého slabocha bez názoru,touhou někam patřit, strčte mu knížku Mein Kempf a zbytek se už udělá sám.. Pointa tam sice nějaká je, ale viděla jsem celkem dost filmů na podobné téma a tenhle byl zkrátka nejslabší. Vývoj hlavní postavy byl takový nijaký, z tichého "matematického génia" se stal doslova vymaštěný debil a to zničehonic. Příběh mě moc nevtáhnul, zdaleka to nemá takovou sílu a hloubku jako třeba American History X, emoce byly úplně na bodu mrazu a já se jen celou dobu modlila, ať ty pitomce někdo majzne něčím po hlavě a je konec. O nějaké výrazné postavě se nedá mluvit, všichni byli naprosto nezajímaví. Ale snaha něco důležitého sdělit se cení... (23.10.2012)

Situace mezi srbskými hooligans je asi hodně vyhrocená, ale co na tom - tenhle film prostě není dobrej! Všechny postavy jsou neuvěřitelné, přerod hlavního protagonisty od nadaného studenta po největšího vůdce bělehradských nácků je leda tak k smíchu a jeho motivace není nijak důkladně vysvětlena, stane se to jen proto, že to tak scenárista potřeboval. Ale věrohodně to vysvětlit nedokáže. Všechno je to hrozně klišovitý a předvídatelný. Jediný, co se na tomhle filmu relativně povedlo, je vylíčení zkorumpovanosti policie a napojení na politiku - veškerý hooligans jsou vlastně jen pěšáci ve hře, které sami nerozumí. Zajímavá myšlenka a docela dobře nastíněná. Jinak ale film za moc nestojí. (06.05.2013)