Vzhůru do oblak

Na VZHŮRU DO OBLAK jsem si potvrdil, že by pixarovské filmy mohly obstát i před 70 lety v dobách klasického Hollywoodu, kde byl nejdůležitější příběh, postavy a především vyprávění (samozřejmě by se nejednalo o animované, nýbrž hrané snímky). Jedná se totiž o jeden z nejlepších filmů o dětství - stavu dětství, jaké to je být dítětem - od ČERVENÉHO BALÓNKU a o jeden z nejlepších filmů o stáří, osamělosti a smrti od PODIVUHODNÉHO PŘÍBĚHU BENJAMINA BUTTONA. Přestože předchozí může znít jako protimluv, ony dva pohledy - dětský a dospělácký/stařecký - se střetávají, přičemž na rozdíl od ostatních pixarovek jde především o trojrozměrné (nejenom animací a užitím 3D, ale i tím, jak jsou napsané) postavy, které popohání vyprávění o starých časech, které jsou pryč, a dětských idolech, které se při zpětném pohledu vyjeví jako špatný vzor a přichází ztráta iluzí, dopředu. Opětovně je zde zakódována "vzkazka" o vztahu mezi Disneym a Pixarem a nově také o staronové technologii 3D, která může být dobrým sluhou, ale zlým pánem (moc 3D efektů ve filmu není, protože nenabízí primárně atrakce, ale jakákoliv akce má narativní funkci). Není to nejdospělejší pixarovka, ale ani jejich jubilejní počin neomrzel, přestože staví na osvědčeném schématu, a milovníky dobrodružství a starých časů nezklame, protože takhle točil před lety Frank Capra či Merian C.Cooper a Ernest B.Schoedsack, na jejichž mistrovské kousky se upomíná. 9/10 (20.08.2009)

Nemůžu a ani nechci jinak než pěti. *** Klíčová jinotajná slova: Odpoutání a úlet. *** Poetika úniku ze sociálně zdrcující reality západní společnosti, kde děti bez ponětí formálně drmolí naučené textíky a plní úkoly beze smyslu, kde zaměstnanci developerů bez ponětí odbývají cizí neštěstí naučenými formálními frázemi a plní úkoly beze smyslu, kde dobrodruzi a vynálezci jsou závistivě vyobcováni, až nakonec v ústraní zparanoidní a zahořknou, kde život a odvážné sny laskavých lidí protečou mezi prsty, než se kdo naděje, kde člověk nakonec nemůže ani sám v klidu dožít, ale je ze svého místa odklizen, aby nepřekážel nelidským záměrům mocných a bohatých - poetika úniku z toho všeho pomocí domu zavěšeného na balonky je sama o sobě emočně silná a nadmíru uspokojivá. *** Propojená linka sociálně-kritická, milostně romantická i nostalgická, téma partnerství, nerodičovství, stáří, životního ne/naplnění, smíření se s minulostí a osvobozeného příklonu k živé přítomnosti, jakkoli tí-živé - a to vše je tu navíc protkané jemnou, ale vrstevnatou sociální karikaturní kritikou, neotřelým a skutečně vtipným hravým humorem a životní zkušenost reflektujícím citem pro detail, v němž celé to kouzlo záleží. *** Nevím, proč si od toho přát ještě něco víc. *** Jo a PS: Věděli jste, že špaček obecný je doopravdy fantasticky pestrobarevný pták? *** S kluky ve Zde. 2. 7. 2024. *~ (02.07.2024)

Veverka vyleze na strom a řekne: "Zapomněla jsem si udělat zásoby na zimu a teď chcípnu." Cha! Prvních patnáct minut k nezaplacení, nádhera. Pak ale dostává dění na obrazovce nehorázný downgrade, který zpět do oblak nevyzdvihne ani ukecaný Maxipes Fík. Celý příběh je hrozně urychlený, vyjma pár momentek působí animace jak z minulého století a pro mne typický trademark Pixaru - emoce, zde naprosto chybí. U Wall-E jsem měl na krajíčku, v Autech fandil Bleskovi a s myším kuchařem se radostně křenil na každým vydařeným jídlem. Tady mne čekalo pouze prázdno a zbožné přání, ať už ta taškařice skončí. Na závěr ještě pár do očí bijících nelogičnosti: 1. Tolik balónků by tu barabizno neuneslo 2. Cestovateli Charlesi Muntzovi muselo být téměř 100 let a přesto se chová jak čerstvý čtyřicátník 3. Děda svůj domeček starý X let uhasí během pár sekund pomocí kusu hadru. P.S. Proč vůdce psí smečky mluví jako Smradupán z Pár pařmenů?! (11.01.2010)

Up je poměrně těžko zařaditelný film. To, že animáky Pixaru vždy dokázaly pobavit jak děti tak dospělé, je všeobecně známo. Up je ale tentokrát mnohem více určeno dospělému divákovi, který už v životě něco zažil. Ano, děti se budou bavit u scének s mluvícími psy a dalších humorných okamžiků, Up je ale spíše hořkou komedií, která v sobě skrývá mnoho životních pravd. Blíže než k pixarovským celovečerákům má k jejich kraťasům, zejména Geriho hra se vyloženě nabízí. Up rozhodně není polopatický, ba naopak a moc si nedovedu představit, jak tenhle film stráví děti, které prostě nemohou většinu scén pochopit. Film mě smetl už na samém začátku, dokázal mě několikrát rozplakat a i přes zvláštní mix mnoha žánrů nadchnout. Je to asi nejpodivnější pixarovský animák, ale tenhle posun k hloubavějšímu příběhu se mi rozhodně líbí. (17.08.2009)

"Našel jsem toho špačka a sledoval ho až pod vaši verandu. Aspoň doufám, že šlo o špačka. Byl takovej chlupatej a měl dlouhý ocas." Je fajn, že sny se dají splnit i v důchodu, což rozhodně udělám, ale já jsem se u toho moc nebavil. Asi za to mohou mé děti, které úplně nezvládly to, že ta srandovní holka z úvodu ve zběsilém tempu zestárla a zemřela. Na to nebyly připravené a já jsem nebyl připravený na jejich reakci. Pak už to bylo přiměřeně zábavné, některé fóry se povedly, jiné nikoli, ale já považuju animáky primárně určené pro dětské diváky a ti kolem mě z toho rozhodně do oblak nevyletěli. Já tedy taky ne. Já si vyletím až v důchodu. (14.12.2018)