Duna

Duna přišla z hlediska filmového průmyslu v pravý čas, aby podpořila živořící kina a zvedla zájem o velkolepé výpravné podívané určené primárně pro velká plátna. Pro tuto kategorii je volba kanadského vizionáře na post režiséra ideální a nutno podotknout, že Denis (nejen) má očekávání naplnil do puntíku. Film vypadá a (ne)funguje přesně tak, jak jsem předpokládal. Můj vztah k předloze formovalo setkání s Lynchovou Dunou, která byla velmi problematická už v době natáčení a odstupem let vypadá bolestně brakově a směšně. Motiv bezmála půlkilometrových červů brázdících písečné duny a pohlcujících obří těžební stroje je pro mě neskousnutelný v jakkoliv vytříbeném podání a především - obecně nemám v oblibě fantasy kombinované s karikaturou sci-fi žánru. Kosmické lodě a důmyslné stroje ve spojení s mystikou a magií, které infikovaly a znehodnotily podstatnou část sci-fi žánru, mě iritují a prapůvod téhle degenerace spatřuji právě v Duně. Za to zkrátka Herberta pochválit nemůžu. Pravda, Duna není Star Wars, aspoň ne v tom smyslu, že svět SW je určený dětskému a dětinskému publiku, kdežto Duna má ambice oslovit především odrostlejší teenagery, ale díky Villeneuvovu špičkovému řemeslu je možné ji považovat za ideální rodinnou podívanou současnosti. Jak jsem už předeslal, když na mě scénárista vyrukuje s "hlasem" či "silou", dělávám čelem vzad, nemám rád používání náboženských motivů a la příchod Spasitele. Duna je navíc zřetelně ovlivněna islámskou apokalyptikou. A poslední výtka, nelíbí se mi filmový svět, kde dojde k útoku elitních superbojovníků, aby byli v počtu několika desítek následně v osobním souboji zmasakrováni hrdinou, který chápejte je ultrasupercool bojovník, zkrátka neskutečný borec. Zač tedy slabá 4. hvězdička? Protože mám rád spojení Villeneuvova smyslu pro monumentální obrazy a stejně monumentální soundtrack a jsem Villeneuvův velký fanoušek. Protože chápu, že Dunu světová kinematografie potřebovala. Protože návštěva kina pro mě tentokrát byla společenskou událostí v podobě přítomnosti mé dcery, jejíž okouzlení snímkem se trochu přeneslo i na mě. Celkový dojem: 70 % s tím, že pokračování Duny  bude bez mé přítomnosti. Už mi nemá co nabídnout, ani mě čím překvapit. (07.11.2021)

Ne bez chyb, přesto euforie. Dunivá epika i překvapivě dojemný příběh o překonávání strachu ze sebe a z neznáma. Daleká budoucnost těžko mohla působit víc realisticky a zvláštně komorně. Povedly se figury, Villeneuve překonal dutý manýrismus Blade Runnera a servíruje obrazy s potem a krví. Duncan Idaho mi konečně v srdci nahradil Aragorna. V několika momentech mi to přesně evokovalo ty intenzivní pocity z knihy. Ale jako film to stojí na vlastních robustních nohách. Dvojku bych dal okamžitě.. (18.10.2021)

Denis sprintuje od události k události, aby se mu tam všechno vešlo a aby stihl "odvyprávět" to potřebné, a nějak se zapomněl věnovat těm slovy nepopsatelným věcem. Jednu hvězdu navíc ubírám za soundtrack, ze kterého jsem byla extrémně zklamaná. Už dlouho jsem si neříkala, že by snad bylo lepší, kdyby k filmu nehrálo nic, než taková série rušivých pazvuků. --- A víte co, ještě jsem nad tím trochu přemýšlela a rozhodla jsem se být o něco naštvanější. Někteří herci jsou opravdu špatní (hlavně Rebecca, z toho jsem vážně smutná) a jiní museli být na place tak dva dny, nic nemá svůj vývoj ani konec, o postavách nic nevíme a ani se nic nedozvíme, ale je čas je sledovat skoro real time, jak nečinně prosedí noc ve stanu. Nechápu.  A není to takový ten druh filmu, který by byl vyprázdněný naschvál. Nic se tam neodehraje navzdory tomu, jak moc se všichni snaží. I filmy, které mají naplánovaný větší příběh přes několik dílů, by měly mít svůj vlastní oblouk s koncem na konci. Takhle je to doslova pointless. --- A po nějaké době mám ještě potřebu dodat, že izolovaně od filmu soundtrack poslouchám a tam mi má co říct (hlavně Song of the Sisters, ke zbytku skladeb mám taky rozporuplný vztah), jen mi přijde extrémně nevhodný k nátuře této Duny (a zejména jistým konkrétním scénám). Některé pasáže mi přijdou hodně podobné tomu, co Hans napsal pro Dunkerk, jenže k Dunkerku ta hudba přilnula natolik, že by nešla bez zjizvení odstranit. Tady bych si přála jiného skladatele. (22.10.2021)

Připravovala jsem se na to, že budu zklamaná, protože komplexního díla Herbertovy Duny se vší její podmanivou krásou, filosofií, vznešeností, ale také filigránsky jemnou a hlubokou hořkosmutnou ironií a nadhledem, s nimiž uchopuje prostor a čas jednotlivců i druhu, či přesněji řečeno nepoměrně delší čas na zrání idejí než jejich nositelů, a filosofickou podstatu "ekologie" v nejširším smyslu slova, tedy včetně intimního vztahu bytostí s jejich domovskou planetou, si nesmírně vážím jako jedné ze zásadních knih v dějinách lidstva vůbec, a protože mě doteď téměř fyzicky bolí, jak třeba pokračování Blade Runnera, dalšího díla, které hluboce oceňuji v jeho výjimečnosti, odvaze a laskavosti, s níž lidstvu nastavuje zrcadlo (více zde: https://www.csfd.cz/film/8268-blade-runner/recenze/?comment=8420323), Villeneuve strašně zkazil (více píšu tady: https://www.csfd.cz/film/343108-blade-runner-2049/recenze/?comment=11549842). Tady ale scénáři evidentně hodně pomohlo, že už před ním natočili Dunu jiní, a když se věrně drží kvalitní předlohy (byť nesamostatně kopíruje a cituje od filmových mistrů), umí aspoň překvapit vnímavostí pro atmosféru. Leccos je obětováno (například celá hluboká linka princezny Irulan a politické důvody toho, proč Lady Jessica zůstala pouhou konkubínou) a bez znalosti knižní předlohy nebo alespoň polopatického Lynchova zpracování jsou navíc důležité souvislosti hůře srozumitelné, ale po ješitnosti, přezíravosti a zplošťující snaze o komerční úspěch a slávu, které zaprodal všechnu efemérní zázračnost filosofie původního Blade Runnera, nezbylo v Duně naštěstí vůbec nic. Estetika je mocná, poutavá a adekvátní předloze, vtělená do existence postav, rodů, kmenů i planety a jejich spojených osudů. Drobnosti, které občas vytrhují, by se našly - např. to, jak si postavy něco sdělují, resp. jak se tudy divákovi něco sděluje, co potřebuje vědět, se tu a tam mohlo podařit ústrojněji, a také je znát, že režisér se místy spoléhá na to, že pro znalce je příběh notoricky známý, usnadňuje si tím práci a věnuje se především budování omračující, ale případné atmosféry. Samozřejmě že tajím dech, jak to ještě ustojí s druhou polovinou, protože mnohé je přece jen potřeba sdělit, dovysvětlit a dotáhnout, ale jestli to nepokazí, bude to další důstojné převedení velikého díla na plátno v řadě. Lynchovu Dunu nicméně nepřekonává, pouze zdařile doplňuje o intenzivní atmosféru. *~ (24.10.2021)

Nemít doma milovníka Duny, asi by šla kniha i film mimo mě. Každopádně jsem ráda, že jsem do tohoto světa pronikla. Je tedy pravda, že po traileru jsem řekla: "Dobře, hraje tam khala Drogo, tak já na to s tebou půjdu. 🤣" Ale nakonec jsem se před premiérou poctivě připravovala s knihou. Co Vám budu povídat.. Sci-fi mám ráda, ale jen v podobě filmů, očividně. Moje fantazie při vyprávění pana Franka Herberta byla úplně bezradná. Prostě nejsem technický typ a jeho svět byl pro mě těžko uchopitelný.. A pak mám dost blbou paměť na jména, takže někde kolem čtyřstý stránky jsem se začala konečně orientovat, kdo je kdo 🤣🤣🤣 A když se blížila premiéra, začala jsem si říkat, jak chtějí tohle natočit? Víc jak půlka knížky je prakticky jen o tom, kdo si co myslí 🤔 a vlastně se tam toho zas tolik neděje? O to víc musím uznat, jak je první část filmu opravdu propracovaná. Když upustím od nějakých malých detailů, že bílého chlapa ve filmu hraje černoška 🤣, že nějaké momenty, které bych tam čekala, tam nejsou.. Tak je film fakt poctivá kinematografie. Vizuální stránka naprosto dokonalá.. ale to už v dnešní době asi nikoho nepřekvapí.. Ale zase ti herci!!! Všechna čest, že se stále objevují nové tváře, kteří mi vyrazí dech.. Se snad dám ještě na zajíčky 🤣Timothée byl v roli Paula opravdu nepřekonatelný. A že dokáží natočit tak ukecanou knihu, prakticky s minimem dialogů,.. To nepochopím.. Takže.. Stala se ze mě fanynka Star wars, kvůli příteli, a teď i fanynka Duny 😊😊😊 teda až na ty červy 🤢🤣 (24.10.2021)