Duna

Měřítkem a bohatostí nevídané, bohužel ve všem dalším minimálně o krok pozadu. Chci nekonečně dlouho poznávat tenhle krutě krásný svět se všemi jeho zákonitostmi, je mi ale daleko bližší jako koncept, snad i jako metafora. Rozhodně víc než příběh, který se v něm odehrává, jakkoli si jeho postavy prožijí emocí a zvratů požehnaně. Chci jít pod kůži i jiným charakterům, než je Paul a ti nejzajímavější bohužel vyklízejí pole příliš rychle. 70% pro nejslabší Villeneuveho film, ale pokračování stále může být onou událostí, kterou jsem čekal už napoprvé. (12.11.2021)

Mám rád, když mě film přenese do úplně nového světa a udělá to tak věrohodně, že po pár minutách nepochybuji, že tam opravdu jsem. Myslím, že naposledy se to podařilo asi Avatarovi, a jsem rád, že to teď vyšlo i Duně. Jak jsou na tom lidé, kteří předlohu nečetli, nevím, ale já se na Arrakis cítil jako doma a tu nádhernou výpravu, architekturu, design lodí, kostýmy i přesně obsazené herce jsem si užíval stejně jako příběh, s nímž se tvůrci (za předpokladu, že bude dvojka) popasovali, jak nejlépe mohli. Kde jim dávala Herbertova kniha prostor k rozkošacení, tam rozkošacovali, kde mohli něco ubrat, tam ve vlastním a v diváckém zájmu ubrali. Ano, kniha je díky neustále tekoucím myšlenkovým pochodům všech postav o mnoho bohatší a leccos je v ní zřejmější než tady, nicméně neměl jsem pocit, že by Duně něco podstatného scházelo. Samostatnou kapitolou pak je hudba Hanse Zimmera, kterého musím po Není čas zemřít zase upřímně pochválit. Nedovedu si představit, že by druhý díl neměl vzniknout, a tak si to ani nepředstavuju a rovnou se na něj těším. (22.10.2021)

„Môj otec sem neprišiel kvôli bohatstvu.“ Vťahujúce a impozantné. Atmosféra je zvláštnym spôsobom posvätná. Síce to stálo 165 miliónov (aj keď na dnešnú dobu to nie je zas až tak megaveľa, aj keď je to samozrejme dosť), ale režisér sa zbytočne nepredvádza. Vlastne mi to pripadalo tak, že mu z tých 165 miliónov 50 ukradli, ale nesmel to dať najavo a tak sa to snaží rafinovane maskovať kameraman. A treba dodať, že nielenže snaží, ale mu to aj perfektne vychádza. Po vizuálnej stránke odviedol Greig Fraser (The Batman) kus fantastickej práce, ktorá z Duny nerobí ani tak sci-fi, ako skôr Anglického pacienta skríženého s rozprávkou (vznešený kráľ, múdra kráľovná, odvážny, ale ešte mladý princ, tajuplná čarodejnica s nie úplne jasnými úmyslami, zakliate kráľovstvo a možno by sa našiel aj drak). Veľa tomu samozrejme dáva úžasný hudobný podmaz legendárneho Hansa Zimmera. Režisér dostal od štúdia k dispozícii okrem nemalého rozpočtu i monštruóznu stopáž. To mu umožnilo venovať sa postavám tak detailne, že to možno mnohým spôsobí šok. Ono to ale prináša ovocie, lebo ak režisér (akéhokoľvek filmu) spomalí, aby sa mohol dôkladne venovať psychologickému pozadiu zaujímavých postáv, v skutočnosti tým film paradoxne zdynamizuje a urobí svižným, keďže potom citlivejšie preciťujeme každú ranu (či už osudu, alebo fyzickú), ktorú postavy zinkasujú. Okrem toho vidno, že to režisér nosil v hlave fakt dlho, námet mu v mozgových bunkách zdomácnel a vďaka tomu vytvoril komplexný, dôkladne premyslený svet (je radosť sledovať technické vychytávky). Postavy sú vynikajúce a hrané skvelými hercami. Dokonca aj Chen Chang, ktorého som naposledy videl pred viac ako dvoma desaťročiami (v Tigrovi a drakovi) je skvelý. Miláčikom publika sa zrejme stane Jason Momoa, ktorý má však bohužiaľ len malý priestor (ale využíva ho mohutne a pritom pokorne a zdanlivo nenápadne). Piatu hviezdu dávam dole za rušivé miznutie postáv z deja (Halleck, Hawat), miestami zle vysvetlené nápady (dá sa hlasom ovládať napr. len jedna postava po dobu max. 10 sekúnd alebo 100 postáv naraz po dobu 24 hodín?) a až ma nepríjemne zaskočilo, aký nemastný-neslaný koniec to malo. Po strhujúcom dunivom akčnom strede Duna začne nečakane prudko upadať do letargie, „vízií“ začne byť priveľa a koniec je v podstate nijaký; ak budete čakať mráz na chrbte ako pri záverečných titulkoch Spoločenstva Prsteňa, zostanete sklamaní. (07.12.2021)

Denis Villeneuve je jeden z mých nejoblibenějších režiséru a každý jeho film je zlato. Duna není výjimkou. Úžasná adaptace, skvostný a vypiplaný vizuál, perfektní obsazení plné silných výkonů a dokonalý styl zkombinovaný s unikátní estetikou. To vše je Duna. Příběh o rodu Atreidů chycených v nepříjemné politické situaci a příběh Paula, který musí dospět a ujmout se své role. Baron Harkonnen je jednoduše jeden z nejnechutnějších a nejděsivějších zaporáků posledních let. Duna také rozpitvává témata enviromentalismu, politiky, kolonizace a to ve světě, který působí zažitě a jako skutečné místo. Nedostanete typický dobrodružný blockbuster, ale dost chladný svět, kde fandíte vaším postavám, protože jsou nejméně morálně odporní ze všech okolo. No a pokud se vám líbila Duna, je na čase dát šanci předchozím Villeneuvovým filmům. (10.01.2022)

Připravovala jsem se na to, že budu zklamaná, protože komplexního díla Herbertovy Duny se vší její podmanivou krásou, filosofií, vznešeností, ale také filigránsky jemnou a hlubokou hořkosmutnou ironií a nadhledem, s nimiž uchopuje prostor a čas jednotlivců i druhu, či přesněji řečeno nepoměrně delší čas na zrání idejí než jejich nositelů, a filosofickou podstatu "ekologie" v nejširším smyslu slova, tedy včetně intimního vztahu bytostí s jejich domovskou planetou, si nesmírně vážím jako jedné ze zásadních knih v dějinách lidstva vůbec, a protože mě doteď téměř fyzicky bolí, jak třeba pokračování Blade Runnera, dalšího díla, které hluboce oceňuji v jeho výjimečnosti, odvaze a laskavosti, s níž lidstvu nastavuje zrcadlo (více zde: https://www.csfd.cz/film/8268-blade-runner/recenze/?comment=8420323), Villeneuve strašně zkazil (více píšu tady: https://www.csfd.cz/film/343108-blade-runner-2049/recenze/?comment=11549842). Tady ale scénáři evidentně hodně pomohlo, že už před ním natočili Dunu jiní, a když se věrně drží kvalitní předlohy (byť nesamostatně kopíruje a cituje od filmových mistrů), umí aspoň překvapit vnímavostí pro atmosféru. Leccos je obětováno (například celá hluboká linka princezny Irulan a politické důvody toho, proč Lady Jessica zůstala pouhou konkubínou) a bez znalosti knižní předlohy nebo alespoň polopatického Lynchova zpracování jsou navíc důležité souvislosti hůře srozumitelné, ale po ješitnosti, přezíravosti a zplošťující snaze o komerční úspěch a slávu, které zaprodal všechnu efemérní zázračnost filosofie původního Blade Runnera, nezbylo v Duně naštěstí vůbec nic. Estetika je mocná, poutavá a adekvátní předloze, vtělená do existence postav, rodů, kmenů i planety a jejich spojených osudů. Drobnosti, které občas vytrhují, by se našly - např. to, jak si postavy něco sdělují, resp. jak se tudy divákovi něco sděluje, co potřebuje vědět, se tu a tam mohlo podařit ústrojněji, a také je znát, že režisér se místy spoléhá na to, že pro znalce je příběh notoricky známý, usnadňuje si tím práci a věnuje se především budování omračující, ale případné atmosféry. Samozřejmě že tajím dech, jak to ještě ustojí s druhou polovinou, protože mnohé je přece jen potřeba sdělit, dovysvětlit a dotáhnout, ale jestli to nepokazí, bude to další důstojné převedení velikého díla na plátno v řadě. Lynchovu Dunu nicméně nepřekonává, pouze zdařile doplňuje o intenzivní atmosféru. *~ (24.10.2021)