Duna

S touto adaptací mám dva velké problémy. První je, že i přes úctyhodnou délku se do filmu nepodařilo dostat detaily, díky kterým mě kniha tak okouzlila. Není tu žádné imperiální kondiciování ze Sukovy školy či svatý džihád. Nevíme, že Thufir Hawat, či Piter je mentat aka lidký počítač. Není tam Paulův protipól Feyd Rautha. I ten souboj myslí v každém dialogu, napětí v každém jemném pohnutí svalem tu chybí. Z čehož plyne druhý problém, a to že Villeneuve se o to snažil a snažil se i o opulentnost, což mu nelze zazlívat. Bohužel cesta kterou zvolil je, že každý záběr trvá pětkrát déle než má. Všichni tam na sebe pořád jen strašně dlouho zadumaně čumí, nebo někam pomalu jdou za zvuků nařvané hudby. Bohužel je to šílená nuda s občasnými epickými momenty. Herci jsou vybraní perfektně, vypadá to krásně, ale táhne se to jak smrad. A díky tomu se tam za dvě a půl hodiny skoro NIC nestane a skončí to v půlce!!!!! To považuju za drzost. Za mě to je prostě selhání. (03.11.2021)

10/10. Tady není o čem. Od Avataru jsem neměl pocit, že jsem v kině na podobně velkolepé filmové události a tenhle pocit vytrval po celou dobu delší stopáže, která ve výsledku utekla tak rychle, že jsem během titulků chtěl OKAMŽITĚ pokračování. Velmi unikátní, hloubavá, vizuálně podmanivá scifi odysea, která je stvořena pro velké plátna a filmové fanoušky, kteří chtějí víc, než zábavu a sterilní blockbustery. Pokud vám Duna nesedne - není to její problém. A není to i váš problém. Prostě nedojde k synergii zvoleného stylu, který Denis pro tuhle adaptaci zkonstruoval. A já ho za tenhle odvážný krok miluju. Nikdy by mě nenapadlo, že v kině pocítím podobné emoce, jako když jsem poprvé sledoval Společenstvo prstenu, Novou naději či první Matrix. Duna možná není obsahově a scénářem tak bohatá jako zmíněné projekty... ale díky pečlivé výstavbě fikčního světa a postupném odkládání karet na stůl - rozehrává tak podmanivý a zajímavý prolog k většímu příběhu, že v mém případě nemohu mluvit o ničem jiném, než o filmovém zážitku nejen letošního roku, ale dost možná poslední pětiletky. A to se tu vůbec nebavím o funkčních dramatech, politickém hašteření, designu celého světa, dech beroucí kameře, dokonalé hudbě, perfektně zvoleném hereckém obsazení či dalších proprietách, které dohromady tvoří událost jménem DUNA - na kterou pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Ten kdo uvidí tohle scifi porno doma... je čistý barbar a já jdu ještě minimálně 3x koupit lístky, protože druhý díl MUSÍ přijít! Koření pro všechny! (21.10.2021)

Denis sprintuje od události k události, aby se mu tam všechno vešlo a aby stihl "odvyprávět" to potřebné, a nějak se zapomněl věnovat těm slovy nepopsatelným věcem. Jednu hvězdu navíc ubírám za soundtrack, ze kterého jsem byla extrémně zklamaná. Už dlouho jsem si neříkala, že by snad bylo lepší, kdyby k filmu nehrálo nic, než taková série rušivých pazvuků. --- A víte co, ještě jsem nad tím trochu přemýšlela a rozhodla jsem se být o něco naštvanější. Někteří herci jsou opravdu špatní (hlavně Rebecca, z toho jsem vážně smutná) a jiní museli být na place tak dva dny, nic nemá svůj vývoj ani konec, o postavách nic nevíme a ani se nic nedozvíme, ale je čas je sledovat skoro real time, jak nečinně prosedí noc ve stanu. Nechápu.  A není to takový ten druh filmu, který by byl vyprázdněný naschvál. Nic se tam neodehraje navzdory tomu, jak moc se všichni snaží. I filmy, které mají naplánovaný větší příběh přes několik dílů, by měly mít svůj vlastní oblouk s koncem na konci. Takhle je to doslova pointless. --- A po nějaké době mám ještě potřebu dodat, že izolovaně od filmu soundtrack poslouchám a tam mi má co říct (hlavně Song of the Sisters, ke zbytku skladeb mám taky rozporuplný vztah), jen mi přijde extrémně nevhodný k nátuře této Duny (a zejména jistým konkrétním scénám). Některé pasáže mi přijdou hodně podobné tomu, co Hans napsal pro Dunkerk, jenže k Dunkerku ta hudba přilnula natolik, že by nešla bez zjizvení odstranit. Tady bych si přála jiného skladatele. (22.10.2021)

Epický výboj z daleké budoucnosti plný silných vjemů pro mysl a zrak. Všichni odevzdaní a vyděšení na cestě k jedné revoluci. I přes to, že Denis Villeneuve jen tak lehce surfuje po jednotlivých tématech, jak po písečných dunách, stačí to k tomu, aby se do mojí mysli zavrtal nejeden červ. Baví mě se ve světě Duny ztrácet a přemýšlet o tom, jak je tenhle téměř šedesát let starý příběh najednou hodně aktuální. (28.10.2021)

Audiovizuální zážitek roku. Obyčejné kino je málo. Nedokonalosti plátna i slabý zvuk jsou bolestně znát. Převedení předlohy na plátna kin v této době dává dokonalý smysl a vytváří potřebný balanc drtivé většině dnešní filmové produkce. Civilizace jako přežitek, který je třeba očistit o život bezvěrců ve svaté válce nadchne bojovníky ISIS a jejich přívržence. Náznak, že muži nejsou tak úplně k ničemu jak se původně předpokládalo je také hodně odvážný. Pod tradičními západními tématy probublává Herbertova fascinace středním východem. Villeneuve si dává práci s vykreslením světa a jeho mechanizmů. Nápady jen hýří ať jde o technické detaily, harkonenské písničky nebo skotské dudáky. Srovnání s Hvězdnými válkami je na místě jen co se týče měřítka a do té míry, že ⊃∪∩⪽ působí mnohem realističtěji. Herecky špica, jeden vedle druhého. Emoce bublají pod povrchem a nejsou zbytečně okázalé. Jen je to strašně krátké i přes to, že děj první části jde mírně za půlku původní knihy. Zimmer temně burácivý. (20.10.2021)