Režie:
Aaron SorkinScénář:
Aaron SorkinKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Daniel PembertonHrají:
Eddie Redmayne, Alex Sharp, Sacha Baron Cohen, Jeremy Strong, John Carroll Lynch, Yahya Abdul-Mateen II, Mark Rylance, Joseph Gordon-Levitt, Ben Shenkman (více)VOD (1)
Obsahy(2)
To, co bylo v roce 1968 zamýšleno jako pokojný protest proti sjezdu demokratů, se změnilo ve vlnu násilí a střetů s policií. Organizátoři protestů, včetně Abbieho Hoffmana, Jerryho Rubina, Toma Haydena a Bobbyho Sealea, byli obviněni z podněcování nepokojů a soudní proces, který následoval, je jedním z nejznámějších vůbec. (Netflix)
(více)Videa (2)
Recenze (401)
Chápu tu aktuální žízeň po nějaké hodnotnější kinematografii, ale s těmi extatickými výkřiky o filmové události bych trochu brzdil. Sorkin bezesporu umí břitké „table tennis“ dialogy umocněné při realizaci timingem jejich přednesu a po stránce obsazení je to parádní jízda, ve které nejvíc zaujmou Keaton jako exministr sbírající kuráž, Rylance pohrdající 24x soudem a lehce dementní judge Langella, co je schopen během chvíle naklepat stejný počet řízků, jenže nemám rád, když takhle vedená rekonstrukce soudního procesu finišuje způsobem, jako by ji točil Ron Howard. A co nemám rád ještě víc, je to, když mě film někam tlačí, místo toho, aby mě pustil.. ()
Šesťdesiatyôsmy nebol hektický len u nás, šesťdesiatyôsmy bol horúci takmer v celom svete. Kvasilo to všade, v Británii, vo Francúzsku a hlavne v USA. V lete ´68 sa konali veľké protestné zhromaždenia vyjadrujúce odpor proti vojne vo Vietname, keď narukovať museli tisícky mladých ľudí a ktorí v tej nezmyselnej vojne položili svoje životy. Osem ľudí je rok na to obvinených a v Chicagu, kde došlo k brutálnym stretom medzi policajtmi a demonštrantmi začína veľký politický proces s vybranými vodcami jednotlivých skupín, ktorí o sebe ani nevedeli s cieľom obviniť ich a exemplárne potrestať. ... Máte radi filmy, ktoré sa takmer celé odohrávajú v súdnej sieni? Tak tu si zmlsnete. Budete búchať do stola a kričať nahlas, ako to je vôbec možné, že súdna mašinéria dokáže takýmto flagrantným spôsobom, v osobe sudcu, porušovať zákony a byť spolitizovaným príveskom vládnucej triedy. Výborný scenár a najlepšia rola Sachu Barona Cohena, ktorého ja v tých jeho uletených filmoch veľmi nemusím. Dve hodiny čakáte a vlastne šípite, ako to dopadne, že vlastne proti vetru sa čúrať nedá, že im to len tak ľahko nesmie prejsť. Veď sú to hipíci, zvrhlíci, násilnici, radikáli .... s úvodzovkami. Blíži sa koniec filmu a obžalovaní majú svoje posledné slovo na obhajobu. A vtedy to začne .... !!! ()
Já viděl film, který má v sobě mimořádně silný herecký výkony, Sacha, Eddie a Mark Rylance jsou opravdu vynikající, ale zároveň jsem viděl film, který v soudní síni ztrací dynamiku v dialogových scénách, to opravdu má kolegyně Dzeyna má pravdu, že tady Aaron nepředvedl uplné maximum svého talentu, který v něm jisto jistě je. ()
Jeden z těch filmů, které jsou tak propracované, že je prostě radost se na ně dívat, ačkoliv se v nich dvě hodiny "jen" mluví. Scénář je málem na úrovní Dvanácti rozhněvaných mužů a prostřednictvím příběhu ze 60. let vypráví dost jasně také o současnosti, monology i dialogy jsou vycizelované, napětí stoupá třeba jen tím, že se někdo odmlčí nebo naopak že někdo někomu skočí do řeči. Aaronovi Sorkinovi se to zkrátka povedlo napsat i natočit, a navíc s takovým obsazením, kterému pro mě sice vévodí dokonalí Sacha Baron Cohen a Mark Rylance, nicméně ostatní rozhodně nejsou do počtu. I díky hudbě Daniela Pembertona je to velká lahůdka. ()
Film asi neni zamyslen jako dokumentarni. Tvurci si moc nedelali hlavu s historickou presnosti. Take to pusobi neusporadane. Z expozice filmu budete vědět, že ideologická východiska, taktika i cíle obviněných se různí. Všechny ale pojí nesouhlas s vládou. U soudu mají příležitost vyjádřit svá politická přesvědčení. A stejně jako předchozí Sorkinovi hrdinové. ani členové "chicagské osmičky" nemají problém artikulovat své myšlenky. Navíc nic neposlouchají raději než sami sebe. Protivníkem, který jim umožňuje zas a znovu dokazovat rétorickou zdatnost, je rasistický soudce Julius Hoffman (Frank Langella), zosobňující systém, proti němuž demonstrující vystupují. Budovu soudu opouštíme díky flashbackům. Retrospektivy se liší tonálně i tematicky. Zpravidla ale odkrývají rozličné projevy nerovného rozložení moci, ať jde o rasové předsudky, třídní rozdíly, nebo zneužívání policejních pravomocí. Nelze přehlédnout okaté odkazy k současným nepokojům v ulicích amerických měst, třeba v podobě policistů sundavajících si odznaky před zákrokem.Postupné odkrývání informací nám sice pomáhá vytvořit si ucelenější představu o demonstrantech, ale nevede k odhalení překvapivých skutečností, které by průběh soudního řízení zvrátily. Od začátku je zřejmé, že filmař stojí na straně protestujících a za nečestné považuje jednání vlády. Oproti režijně suverénnějšímu Davidu Fincherovi nebo Dannymu Boyleovi nevypráví Aaron Sorkin tak, jako by skládal jednotlivé dílky puzzle. Jenom předkládá další argumenty podřízené jedné a té samé tezi. Zejména díky pingpongově rychlým slovním výměnám nicméně vyprávění nestagnuje. Minimálně postava Richarda Schultze (Joseph Gordon-Levitt) navíc prochází jistým vývojem. Mladý žalobce, scénu od scény projevující čím dál více sympatií s obviněnými, rozšiřuje Sorkinovu početnou galerii nedokonalých mužů, kteří za pět minut dvanáct pochopí, že morální principy stojí nad profesními zásadami. Přes pestrost hereckých výkonů a rozmanitost idejí, k nimž se hlásí, jako by hrdinové promlouvali jedním hlasem. Mají podobnou dikci i smysl pro humor. V jejich emotivních proslovech, v nichž místo nuancí hrají prim efektní zkratky, splývá, kdo je marxista a kdo skaut. Ve výsledku neříkají nic, s čím by se většina diváků bez ohledu na politické přesvědčení nedokázala ztotožnit. Sorkin na základě vlastního přesvědčení proměnil protagonisty v mírumilovné centristy, kteří stojí na správné straně dějin a činí správná rozhodnutí ve správnou chvíli. Kdo z diváků by nepochopil, že tato chvíle ve filmu právě nastala, poradí mu návodná hudba, střih na detail tváře či jiný doklad nepříliš sebevědomé režie a málo důmyslné dramaturgie. Dynamické střihy z postavy na postavu sice udržují pozornost a bezeslovná scéna umlčení Bobbyho Seala patří k vrcholům filmu, jinak ale Chicagský tribunál mnoho vizuálních podnětů nenabízí. Neinspirativní je v něm práce se světlem, prostorem i rozmístěním herců. Sorkinův film působí jako levné televizní drama. Zvlášť scény z demonstrací připomínají spíš venkovní karneval. Na hollywoodské poměry skromný rozpočet 35 milionů dolarů ale nese i své ovoce. Brutalitu policie namísto inscenovaných momentů zpřítomňují černobílé dobové záběry, obohacující film o prvek autenticity, který strojené dialogy postrádají. K navození dobové atmosféry Sorkin nevyužívá žádných retro filtrů ani ostentativně neupozorňuje na dobový design. Oproti zvyklosti také nezapojuje dobové songy. Vystačí si s původní hudbou. Snáz se díky tomu můžeme napojit na postavy. () (méně) (více)
Galerie (51)
Zajímavosti (13)
- Film měl již v minulosti v plánu zrežírovat Steven Spielberg. Do role Toma Haydena (Eddie Redmayne) měl v plánu získat Heatha Ledgera, který však den před jejich schůzkou zemřel. Do role Bobbyho Sealea (Yahya Abdul-Mateen II) pak plánoval oslovit Willa Smithe. (NiWi)
- Seth Rogen se měl původně zhostit role Jerryho Rubina, kterou nakonec ztvárnil Jeremy Strong. Jonathan Majors pak měl ztvárnit Bobbyho Sealea, nahradil ho však Yahya Abdul-Mateen II. (NiWi)
- Scéna na konci filmu, kdy čte Tom Hayden (Eddie Redmayne) jména amerických vojáků, kteří zemřeli během soudního procesu, není pravdivá. Ve skutečnosti četl jména David Dellinger (John Carroll Lynch) v dřívější fázi procesu, než byl umlčen soudcem. A čtena byla jména jak amerických, tak vietnamských obětí války. (Clik)
Reklama